Advertisement
Published: April 27th 2008
Máme před sebou posledních pár nocí na cestě. Tři v Hamě, dvě v Damašku a jednu na letišti. Program je přesto nabitý a tak se těšíme na město Hamu v údolí řeky Orontes, antickou Apameu, Mrtvá města z byzantské doby a samozřejmě na atmosféru Damašku. K tomu všemu stihnout ještě sníst pár falafelů, kebabů a hummusů. Vypít několik litrů toho úzasného dzusu, který tu všude okolo vymačkávají ze zralého ovoce a nakoupit dárky domu … . Jen kdyby v týmu byla větší pohoda …!
V údolí řeky Orontes Ráno vyrázíme z hotelu v Aleppu po osmé. Dle informací LP i recepčního na hotelu by bus do Hamy měl jet z Luxury Pulman. Kupodivu vše sedí a my za 65SYP jsme za 80 minut v Hamě. Obvyklý rituál zorientování se, odmítání taxikářů a pochod městem uz nebudu popisovat. Za 25 minut uz sedíme kazdý na své posteli v moc pěkném a čistém hotelu Cairo (300SYP). Venku pak potkáváme ony Kanaďany z ammánského hostelu. Jsou ve vedlejším hotele Riad - stejná cena, stejně čisto. Hned vyrázíme do města. Řeka Orontes, která pramení v Libanonu nedaleko Baalbeku je téměř vyschlá a přes světoznámá vodní kola norias neteče téměř zádná voda. Jsme trochu zklamaní
Hama
Ze střechy hotelu Cairo byl nádherný výhled. Zvlátě, kdyz se rozsvítilo město do své zelené barvy.- centrum města, které je uz tak dost malé tak sestává jen z pár domů rozesetých kolem stoky. Hama je bohuzel známa nejen díky svým unikátním vodním kolům, ale hlavně událostí z r.1982, kdy byla stará část města vybombardována syrskou armádou, kvůli rebélii tzv. Muslimského bratrstva. Zahynulo zde tehdy kolem 20 tisíc místních obyvatel. Toto téma je zde tabu. Vyrázíme tedy do kopce - na Citadelu, kde jak zjišťujeme není k vidění téměř nic. Nicméně kvůli výhledu na město stálo za to sem vylézt. Město je v oparu (arabsky v obaru :o))) ) coz ještě více podtrhuje atmosféru poklidné zdejší atmosféry. Jdeme pak parkem kolem řeky, fotíme Norias, kterých je ve městě téměř dvacet a v antické době plnily úlohu zavlazování zdejších políček. Ve městě si pak dáváme zdejší specialitu, palačinky ze sýrového těsta. Mě moc chutnají, s čajem tvoří výbornou kompinaci! Ostatní tak nadšení nejsou. Večer platíme zítřejší výlet do Mrtvých měst. Vzhledem k tomu, e v ceně je doprava do Afamei, Serjillie a Al-Bary není 450SYP tak moc. Veřejnou dopravou bychom to zvládli tak za tři dny. Na to uz ale není ani čas a finančně by to pak vyšlo stejně. Na večeři vyrázíme do Oriental Restaurant na
Hama
Řeka Orontes a její norias. doporučení majitele Cairo hotelu. Bloudíme městem, kazdý nás posílá jinam … Já uz bych to dávno vzdala a koupila si falafel do ruky. Ostatní mají větší výdrz, a tak nás závěrečnou část cesty vedou místní děcka potemnělou uličkou. Raději nebudu myslet na to, proč jeden asi desetiletý capart skočil Míše zezadu na batůzek a po čemze jsem to tam v té tmě uklouzla … Odměna je však úzasná! Restaurace je to nádherná, čistá a má styl. Ceny jsou stejné jako všude jinde a jídlo vynikající, takze nakonec jsme moc spokojení a těšíme se na zítřejší výlet.
Apamea a Mrtvá města První naší zastávkou je antická Apamea (150SYP). Z Hamy vede přiblizně 50kilometrová cesta podél řeky Orontes, sem tam vidíme další zavlazovací norias, která však uz ani zdaleka nejsou tak velká jako ty v Hamě. Z antického města zalozeného Selectem ve 2.st.př.n.l., je dnes ve větší míře zachována jen hlavní kolonáda. Nad nedalekým městečkem se na kopci vypíná osmanský karavanseráj z 18.století, slouzící v dnešní době jako muzeum mozaiek právě z antické Apamei. Prohlídkou trávíme přiblizně hodinu a půl, není příliš jasno, a tak nemáme z focení takovou radost.
Pokračujeme dál směrem na sever, pohybujeme se někde mezi
dálnicí spojující Hamu s Aleppem a řekou Orontes. Řidič umí pouze arabsky a poněkud bloudí … stále telefonuje a divoce gestikuluje! Výhledy po okolí jsou ale zajímavé. Neturistické vesničky plné lidí, úrodná políčka, stáda ovcí a koz a k tomu všemu příjemných dvacet stupňů - co víc si přát a kam spěchat! Nakonec řidič přece jen zastavuje u budky, kde nám prodávají vstupenku do Serjillie (75SYP). Tato oblast ukrývá několik stovek sídel pocházejících z byzantské doby (4.-7.století). Města byla opuštěna pravděpodobně po změně obchodních tras. Domy jsou nedostavěné, ale v zádném případě ne poničené, budí dojem jako by byly narychlo opuštěny - odtud tedy název Mrtvá města. Procházkami po Serjillie i nedaleké Al-Baře trávíme poklidné odpoledne. Mnoho turistů sem nezavítá a ani veřejnou dopravu nezahlédneme, o obchodě s něčím do aludku nemluvě.
Před večeří se ještě jdeme projít proti proudu řeky, no … proudu …, kde by měla být dvě největší norias - dvacetimetrová Al-Mohammediyyeh. Jsou krásně nasvícená a odrázejí se tak v téměř stojící vodě. Večeři pak dáváme v další náhodně nalezené restauraci v jasně opravené budově po bombardování. Miši prosí mladou zenu, která nás uváděla a umí anglicky, zda by ji neukázala jak vázat šátek. Všimli jsme
Apamea
v pozadí osmanský karavanseráj. Tato nomádka za mnou bězela snad 200 metrů do kopce, jen abych si ji vyfotila. Dostala manikůru z ČEZu :o))) si, ze zde v Hamě není místní zeny, která by šátek nenosila. Dozvídáme se, ze tato mladá ena studovala v Bejrutu hotelovou školu, kde se seznámila se svým manzelem (právě procházejícím vrchním). Oba umí anglicky a francouzsky. Hama je prý nejortodoxnější město v zemi, proto tedy zeny pouze v šátcích. Ona osobně ho nesnáší a nechápe, ze po ní chceme ukázat jak se váze.
Krak des Chavelieres Za brblání majitele hotýlku, ze si neobjednáváme výlet na tento vyhlášený hrad u něj, vyrázíme na pulman uz v půl osmé. V Homsu jsme za 25SYP za půl hodiny. Tam přestupujeme na mikrobus. Není ještě sezóna, a tak společně s dvěma velice sprostými a nervními Poláky čekáme az se dolmus naplní. Čekáme hodinu, hodinu a půl, pak kazdý připlácíme 20SYP (celkově tedy kazdý 50SYP). Za chvíli jsme uz nadosah Libanonu. Na obzoru se začínají rýsovat zasnězené vrcholky pohoří Antilibanon. My uhýbáme však na sever a vjízdíme do krajiny právem nazývané syrským Švýcarskem. Zvlněná, krásně svězí zelená krajina ostře kontrastuje s modrou oblohou… a tam na vrcholu uz je občas vidět onen majestátní Krak des Chavelieres (Hrad rytířů) (150SYP)! Pevnost ne tomto místě byla zalozena uz v 11.století, ale krátce po příchodu
Serjillia
mrtvé město z byzantské doby. Křizáků na Blízký východ ve 12.století byl vystavěn do dnešní podoby. Hrad je nesmírně rozlehlý, má dvoje hradby oddělené příkopem. Prohlídka zabere minimálně dvě hodiny. Z nejvyššího bodu hradu je pak nádherný výhled do okolní krajiny. Samozřejmě si pak nenecháváme ujít ani pohled na rozlehlost tohoto místa z protilehlého kopce, kde si pak dáváme oběd o několika druzích meze! Zpět pak čekáme na naplnění dolmuse. Nabízejí nám cestu zpět za 120SYP na jednoho. Jdeme z kopce dolu a nabídky odmítáme. Tedy děvčata - já uz bych dávno vyměkla! Nakonec jedeme za 70SYP jeden. V Homsu pak čekáme necelé dvě hodiny na bus do Hamy v nádrazní občerstvovně! Neuvěřitelně se bavíme slovním fotbalem … no jak malý!!!
K večeru vyvrcholí krize v týmu několika ostrými slovy. Celé jsem si to vymyslela a jsem nejstarší. Nezbývá nez se vzchopit a pokusit se situaci řešit. Nesnáším to a vůbec se mi nechce. Svolávám tedy poradu. Kluci se cítí utiskovaní naším přezíravým chováním, my zase unavené neustálým postrkováním jich k činu. Jim se nelíbí, ze je přezíráme a jsme na ně drsné, nám se zase nelíbí jejich pomalost a neochota cokoli zařídit nebo zorganizovat! Shodujeme se, ze jsme zkrátka všichni u unavení a
Al-Bara
Dalí Mrtvé město z byzantské doby. jsme spolu uz dlouho. Chvíli si povídáme, dáváme trocha alkoholu a slibujeme, ze zkusíme kazdý své chování pozměnit. Nutno dodat, ze do konce akce kluci činnost vyvíjeli, snazili se a vzdy měli v zásobě nějaký nápad. I my jsme snad upustily od uštěpačných poznámek a přestaly být drsňačkami … Dnes vím, ze jsme problém měli řešit hned - poučení pro příště!
Damašek Poslední ráno v Hamě jedu já s Hezim a všemi bágly na pulman taxíkem - není mi dobře! Tam kupujeme lístky na 9:00 do Al-Shamu (arabsky Damašek) za 90SYP. Před polednem jsme opět na Harasta pulman. Je kolem 35 stupňů. Kruh se uzavřel. Holky opět vyhrávají souboj s taxikáři, který nakonec srází cenu z původních 70SYP na jednoho na 40SYP! V poledne se uz opět v Al-Rabii shledáváme s našimi věcmi, které jsme tu přiblizně před deseti dny zanechali. Vyrázíme hned do města. Naším prvním cílem je pověstný souq Al-Hamidiya. Je pátek, a tak by měly být obchody uzavřené. Ale to je stejné jako byste chtěli, aby měli v Praze na pěší zóně zavřeno v neděli odpoledne. Přeplněným souqem se prodíráme az k vyhlášenému zmrzlinářství z počátku 20.století, kde dělají výbornou smetanovou zmrzlinu, ručně tlučenou, oválenou
Jízdní řád
Pro cestu do těchto končin je bezpodmínečně nutné znát zdejí číslovky. Hlavně v Sýrii jiné číslice nenajdete. v pistáciích (50SYP). Těm, co je zima přijde jistě vhod zdejší pistáciový sahleb. Zasyceni zmrzlinou pak navštěvujeme zdejší chloubu Umajovskou mešitu (150SYP), postavenou v 8.století jak uz to tak bývá na antických základech na místě křesťanského svatostánku. My holky oblečené v černých hábitech a všichni naboso si uzíváme zivota na nádvoří mešity. Děti si tu hrají, dospělí diskutují, občas vše přehluší muezzínův hlas. Svítí odpolední sluníčko a objektů k focení je tolik!
Jdeme pak starým městem směrem do zidovské a pak křesťanské čtvrti. Damašek je údajně nejdéle souvisle obydlené město na světě. Pro mě kazdopádně zajímavé tím, ze právě zde byl apoštol Pavel spouštěn v koši z okna domu, kdyz se chystal z města uprchnout. Na tomto místě v blízkosti východního okraje hradeb teď stojí Kostel apoštola Pavla. Blízí se Velikonoce, a tak vše je i zde připraveno k připomenutí smrti Jeíše Krista. Jdeme pak pomalu zpět k hotýlku, je uz skoro tma a mešity začínají svítit svou kazdonoční zelenou barvou - barvou islámu, barvou ráje.
Ráno pak vyrázím sama na nedaleké vlakové nádrazí Hadzaské dráhy. Nádrazí je krásně zachovalé, uvnitř je krásné knihkupectví, ale koleje jsou vytrhané. Jako rozený nádrazák smutně koukám do několikametrové díry po vytrhaných
Krak des Chevalieres
Výhled z nejvyí věze hradu na pohoří Antilibanon. kolejích! Vracím se pak za ostatními, v klidu snídáme a vyrázíme pak znovu do Starého města. Tetokrát začínáme šíítskou mešitou Sayyida Ruqqaya. Uz z dálky je mozné pozorovat zvýšený počet lidí. Doslova se prodíráme dovnitř, kde je narváno k prasknutí. Fasuji černý hábit, halím se do šátku a jsem vykázána do zenské části. S ostatními se navzájem ztrácíme. Chodím mezi různě posedanými věřícími, kteří se vzdy shlukují kolem jednoho recitujícího, buší se v prsa a usedavě naříkají. Na chvíli usedám mezi věřící … atmosféra je tak naplněna jejich nářkem, ze raději odcházím - mám na krajíčku! Celé dopoledne na toto místo myslím jak silnou mělo atmosféru. Míříme pak do Azemovského paláce (150SYP) jednoho z výstavních damašských domů z 18.století. V současnosti komplex slouzí jako muzeum. je krásně udrzovaný. Převládá černozlutá kombinace barev. Procházíme pak nazdařbůh městem, tu vstoupíme na nádvoří domu, tu do obchůdku. Na chvíli si jdeme odpočinout do hotelu a k večeru vyrázíme zase do ulic! Čeká nás poslední noc na Blízkém východě! Je krásné teplo, nálada v týmu se vylepšila a tak si povídáme u čaje a nargile dlouho do noci! Jsme uz hodně unavení a špinavě zaprášení, ale současně opálení, plni zázitků a pocitů, ze jsme
to zvládli!
Poslední den. Ráno jdeme dle údajů LP na Baramke pulman, abychom si potvrdili, e právě odsud nás krátce před půlnocí odveze bus na letiště. Jdeme kolem mešity, která jasně nese znaky osmanského architekta Mimara Sinana. Neuvěřitelný rozsah měl tento chlapík z 16.století. Od Sofie a po Damašek …! Na Baramke jako by bouchl granát. Jasně vidíme prostor, kde by mohly busy stát, ale nikde nic. Nakonec nám někdo ukazuje. A opravdu, jediný bus, který odtud vyjízdí, je kazdou půlhodinu ten na letiště - dvacetčtyři hodin denně za 25SYP+25SYP za zavazadlo! V hotelu byli tak hodní, ze nám nechali bágly v úschovně. Ptáme se a budeme se moci večer i osprchnout … skvělé. Bloumáme pak městem. Poslední jídlo. Poslední dárky a jdeme na hotel se připravit. Uz zabalení bloumáme okolo filmařského štábu natáčejícího v atriu našeho hotýlku. Také zakopávám o osvětlovací lampu …! Kdyz tu potřebují představitele několika studentíků povídajících si u čaje v kavárně! A tak berou za vděk pěti Čechy, co se zrovna ochomítají kolem. Jak ubíhají jednotlivé záběry, my pijeme jeden čaj za druhým a doba, kterou jsme se báli jak vyuzijeme kvapem utíká! No neuvěřitelně se bavíme. Najednou uz stopujeme taxi na pulman, najednou uz
Krak des Chevalieres
Jeden z mnoha gotických interiérů hradu. sedíme na letišti a pak uz jen Budapest a sychravá Praha.
Je volné Velikonoční pondělí na konci března 2008, 25.den naší cesty po Blízkém východě … Za týden touhle dobou tu budu zase stát! S kufrem nabaleným na půl roku do Anglie. Mám velký strach!!!
Advertisement
Tot: 0.242s; Tpl: 0.033s; cc: 16; qc: 81; dbt: 0.0906s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.3mb
