Advertisement
Published: September 26th 2009
„Hic sunt leones - zde jsou lvi. Oznaceni neznameho neprobadaneho uzemi, na nemz vladne pravdepodobne barbarie a nebo take uzemi bez zakonu a pravidel“. S touto myslenkou a se zapadacky politicky zmasirovanym mozkem jsme vyrazili smer Moskva a odtud pres Kaspik do Teheranu, hlavniho mesta byvale Persie, dnesniho Iranu. Klepal mi zadek strachy a pripadala jsem si jako kdyz jedu do valky. Jak priznacne, kdyz pri opousteni ceskeho vzdusneho prostoru jsme hladce kridly letadla lizali vrchol sluncem nasvicene Snezky …
Moskva-Seremetevo, tot pojem, ktery jen lehce splnuje podminky provincniho evropskeho letiste. Ctyri hodiny v jeho utrobach staci bohate na to, aby se clovek zacal tesit zas o kousek dal. A tak jsme kratce pred pulnoci usedli do plne obsazeneho Airbusu, kde ze 170 pasazeru bylo 162 muzskeho pohlavi, temer 100%!p(MISSING)erske narodnosti. V muslimskych zemich po celem svete prave koncil postni mesic ramadan. Po ctyrech hodinach letu jsme zavazali na hlavy satky a vysli ven, tam, co si drtiva vetsina lidi zapadniho sveta mysli, ze pretrvava zlo, zelena a teror …
Kdo mel alkohol, pronesl ho bez problemu - dobre mi tak, kdyz jsem srab, budu 3 tydny bez alkace. Toho rana jsme napocitali, ze jednim spojem z Moskvy a dvema
z Istanbulu priletelo do Iranu cestovat 22 Cechu! Popovidali jsme a kolem 6.ranni hodiny jsme sedli na taxik, ktery nas jeste poklidnym Teheranem prevezl na zapadni autobusovy terminal. Vsude bylo cisto, jen smog ponekud houstl a stipal do oci.
Pobrezi Kaspickeho more Prvni cesta vedla do Ramsaru horskou cestou pres pohori Alborz 6 hodin. Ochladilo se a az po sjezdu na pobrezi Kaspiku, prisla na radu klimatizace v autobuse. V Ramsaru jsme meli vyhledat kamose Evinyho kolegy, ktery tu pred dvema roky byl. Predali jsme fotky za vseobecneho veseli cele ulice. Hned nas vzali do domku (pozdeji jsme zjistili, ze je to domek byvale prostitutky, ktera ted sice seka latinu, ale manzel ji radeji udelal nekolik mistnosti, aby ji mel kam soupnout, az ho nastve). A hned jsme uz meli pripraveny program: lanovkou do hor, vecere v hospudce. Na druhy den vylet do dzungle a samozrejme k mori. Rodina nam prubezne privadela predstavit sve cleny, fotila se s nami a mluvili jen Farsi, takze jsme si nerozumeli ani slovo. Stejne tak se toti nese cela atmosfera pobytu zde. Kdo umi alespon trochu anglicky, pta se odkud jsme, proc jsme tady, co si myslime o Iranu, ci jak je nam
Pohori Alborz
oddeluje pevnminu od kaspickeho more, v jeho stredu je i nejvzssi hora Damavand (6571m.n.m.)prijemne noseni satku. Spousta lidi si s nami chce alespon popovidat, dokonce jsme byli pozvani na caj a na jidlo. Narozdil od Arabu zcela nezistne - az z toho beha mraz po zadech. A tihle lide nas chteji znicit? To, ze jsme tady je pro ne velkym povzbuzenim v tehle zamrizovane zemi, odkud zatím nemaji uniku. Vznika tak spousta otazek a na ne neuveritelne mnoho ruznych odpovedi ohledne propagandy at te ci one, ohledne zodpovednosti z toho, kde jsme se narodili, miseni kultur. Resime to dnes a denne a nebere to konce … V Ramsaru jsme pobyli chvili u more - my holky zahalene jak batmani. Bohuzel jsme vlezli na zdejsi neoplocene letiste, prijela pro nas ochrana letiste, prohovorili to s policii a pak nas s usmevem odvezli taxikem az temer k bydleni. Také jsme zde udelali vylet do hor, k jezirkum, kde se da koupat. Pak uz nas jen Amir hodil autem do 130km vzdaleneho Rashtu, odkud jsme trochu se stestim v noci prejeli přes Ardabil do byvaleho hlavniho města Persie do Tabrizu.
Tabriz Toto mesto lezici na tradicni Hedvabne stezce lezi v nadmorske vysce 1300metru. Je obklopene horami a ukryva krasny bazar. Ziji zde Azerbajdzanci, kteří hovori
Iranske holky
... satek jim obvykle moc slusi, ale berou ho jako symbol pokoreni, ne jako my, za modni doplnek. turecky a farsi. Bydleli jsme téměř v centru a behem dne stihli navstivit nejakou tu mesitu, nechat se od mistnich dedousku pozvat na caj, projit bazar, pohovorit s dalsimi lidmi, kteri kdyz nas vetsinou uvidi, tahaji se za obleceni a rikaji kamosum: „hele, turisti!“ a pak si ten nejodvaznejsi doda odvahy a prijde se zeptat. Kdyz neumi anglicky, vetsinou si sezene nekoho kdo umi a necha si prelozit: „Vitejte v Iranu!“. Další den jsme si pronajali taxi a odjeli k solnemu jezeru Orumiyeh na iransko-turecko-iranskych hranicich, cize v Kurdistanu. Krasne místo, ale jezero se stejne jako Mrtve more vyparuje a mizi. Pak nas cesta zavedla do iranske Kappadokie, do Kandovanu. Ziji zde stejne jako v Turecku troglodyte, kterym sice domecky ve skale poskytuji veskery komfort, ale je to urcita atrakce pro turisty, a tak proc na tom nevydelat. A pak uz nam kolem sedme vecerni frcel bus smerem na Hamadan.
Hamadan Ze silnicarskeho pohledu bychom si o takovehle infrastrukture mohli nechat zdat. Zadna priserna D1 nebo D11! Přes noc jsme během 9hodin prekonali pohori Zagros a nad ranem jsme se ocitli v Hamadanu. Terminal byl zavreny, a tak jsme chvili okouneli a riskli jet do centra. Třeba nas pusti
Kaspicke more
nejvetsi jezero sveta. Moc slane, ale neni. do hotelu. No, nepustili … a tak jsme okouneli dal, kam hlavu slozit, ci aspon zadek. Kdy v tom k nam prisli 2 vojaci a nabidli nam dospat se v mesite. Udelali jsme tak, usnula jsem a probudila jsem se az ve chvili kdy kolem me sedeli same batmanky ci tucnacky, predcitali si a usmevem nas vyprodili z mesity. Další moooc prijemny zazitek! Cekal nas ale další. Hrobka Ester a Mardocheje - v době, kdy mi mamka tohle vsechno z Bible citavala, bych nikdy neverila, ze tu budu. Dodnes v Hamadanu, diky pribehu Ester zije 10 zidovskych rodin. Vecer jsme pekne pointernetovali s domovem, videli lva stareho téměř 2500 let - kamenneho, dal ho vytesat Alexandr Veliky jako symbol vstupni brany do města, chudak uz ted vypada něco mezi sovou a hodne unavenou kocickou. … a usnuli jako dreva při vzpomince na Syrii, pac jsme měli vynikajici falafel.
Na druhy den byl naplanovan vylet do jeskynniho komplexu Ali Sadr - krasne místo 80km od Hamadanu, jeho prohlidka trva kolem 3 hodin. Udajne je to nejvetsi zatopeny jeskynni systém na svete. Opet jsme byli stredem pozornosti, kadý s nami chtel povidat, fotit se, minimalne poprani Vitejte v Iranu uz ani nepocitame.
Zahalene ...
... tak takhle se holky z Cech koupou v Kaspiku na iranske strane :o(. Vse klaplo, jizdenky na bus do Esfahanu, presuny minibusy i taxiky. V Hamadanu se nam libilo, krasne město pod horami, kde je sice trochu frisno a zeny téměř nechodi v nicem jinem nez v cadorech, ale zato jsou tu nesmirne mili lide, prijemna iranska atmosfera a pohudka … snad to tak bude i nadale. Jen skoda, ze mi to po navratu asi nikdo nebude verit :o(!
Advertisement
Tot: 0.151s; Tpl: 0.013s; cc: 17; qc: 78; dbt: 0.0614s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.3mb
