Den 0 - Sbohem léto

---

Den nula, misto Praha, konkretne Florenc, duvod: odjezd na Island. Dorazil jsem se sexy zpozdenim, ale nastesti ne s tak velkym zpozdenim, aby to prestalo autobusaka bavit a ujel mi. Katka by ho stejne nejak zvladla zastavit, jak porad jeste verim...

A mozna se pomerne logicky spravne ptate, jak se takovy autobus z Florence dostane na Island. Popravde asi docela tezko a/nebo zdlouhave, takze se to z tohoto textu nedozvite (cimz jsem prisel o vsechny ctenare az na Ondina, ktery v praci nema do ceho pichnout, a tak cte internet od zacatku do konce a zpet)

Ale abychom popojeli, tak jsme popojeli do Wroclawi, stopli si letadlo a to nas hodilo az do Rekjaviku. Pomerne vtipne bylo, ze zatimco Dansko/Norsko/Svedsko (nebo kudy jsme to vlastne leteli... pri pohledu z okynka bych potreboval appku, ktera by k videnym mistum doplnovala lokalni nazvy... zaroven davam svoleni ctenarum tento napad zneuzit, ja Lidumil Prvni), tak Island jsme mohli pouze odhadovat, ze se nekde pod tou souvislou vrstvou mraku fakt nachazi. Coz pro nas optimisty znamena, ze pocasi se muze pouze zlepsovat. Ach, my naivni optimiste...

Pilot ranvej nejak nastesti trefil (asi kouzlo), takze dav turistu z letni Evropy okusil prvni dousky islandskeho leta, ktere nejvic pripomina sychravy podzim. To je tim, ze nevstoupili do EU, ta by je to nejakou smernici naucila.

Pouceni nasimi predchudci jsme udelali najezd na duty free shop, vybrali si (neboj, mami, samozrejme nealkoholicke) napoje a sli zaplatit. Pomerne prekvapenim bylo, ze nam nic neprodali. Ne snad, ze bychom vypadali prilis mlade (Kacka snad, u me bez sance), ale vybrali jsme si shop pro ODLETY. Museli jsme tedy do jineho shopu, se stejnym sortimentem k cenami, ale tady uz doslo k vymene zbozi za prilozeni plastove karticky ke krabicce, coz vzdy udela takove to PIIIP, pri kterem me pichne u srdicka.

Pujceni auta probehlo cajk, je to nejaky model nejake znacky, bilo-rezave barvy, automaticke prevodovky a nefunkcniho zadniho sterace. Pracovni nazev Salamander.

Doprava zde asi nebude problem, cestou do Grendaviku jsme potkali asi 3 auta. V kempu jsme poprve postavili stan, poprve nafoukli karimatky a poprve vyrabovali veci, co tu nechali cestovatele pred nami. Prochazku mesteckem jsme si mohli odpustit... chcip tu racek.

Jelikoz uz bylo pomerne sero, coz v mistnich pomerech znamena nekdy po pulnoci, tak jsme zalehli do spacaku a sli tlouct spacky.

Jste napjati, co se delo dal? Tak pokud uz vznikla, klikejte na dalsi kapitolu...

---