Den 6 - Skaftafel

---

Kdyz mame naplanovane chozeni na cely den, znamena to zakonite jedine. Bude prset. Trasa byla jednoducha - asi 10 km okruh, koupani v prirodnim hot potu a obdivovani jednoho fakt fotogenickeho vodopadu.



Prvni cast cesty nebyla moc zazivna. Prechod kameneho pole, ktere tu vytrousil ustupujici ledovec, nebyl nic moc. V dalce sice byl onen ledovec videt, ale skoro to nestoji za zminku.



Drama se zacalo odehravat pri hledani hot potu. Pruvodce sliboval jasnou cesticku, ale to byla jen vejicka na naivni turisty, tedy na nas. Postupne jsme obchazeli kopec a ochmatavali potucky, abychom jim zmerili teplotu. Asi jsme i nasli ten spravny, ale cesticka nikde. Tak jsme zkusili prvovystup neprobadanym uzemim. A jeste jsem nezminil, ze zacalo relativne dost prset. Takze se tak brodime lokalnimi travinami, snazime se vyhnout propadajicimu se mechu a zaroven neuklouznout po skalkach. A s prekvapenim zjistujeme, ze stary islandsky ftip "Ztratis-li se v lese, postav se" ma svoje lokalni vyjimky a my jsme zrovna v jedne z nich. Protoze stromy sice nejsou prilis huste, ale ztratit se mezi nimi da. A kdyz se mezi nimi dokazou ztratit dva docela vysoci lide, tak si umite predstavit, jak snadno se v nich ztrati takovy jeden hot pot. Proste jsme ho nenasli, mrchu jednu.



Po teto prohre jsme si (z naseho pohledu) zaslouzili nejaky oddech, treba alespon konec deste, nedejboze nejake to slunicko. Ale ono ne. Stale prselo, takze ocekavat slunicko mohl jen ten nejvetsi meteorologicky neumetel. A cesta velmi vtipne vedla vysokou travou, ktera se jenom trasla na to, az na nas chrstne vsechnu vodu, co nachytala. Pocitil jsem, ze mi tece do bot. Ale pohoda, stacilo v nich stravit uz jen pul dne.



Bez nejakeho vetsiho nadseni jsme ale museli cestu dokoncit, cvachtajici boty necvachtajici boty. Takze jsme po case docvachtali k vodopadu Svartifoss, ktery je fakt hodne hezky. I na cvachtajici boty jsem na chvili zapomnel.



Pak jsem si rekl, ze jeste toho cvachtani nebylo dost a ze s malou zachazkou povede cesta kolem vyhlidky na ledovec. To Katku neoslovilo, takze docvachtala do auta primou cestou. Ja procvachtal kolem vyhlidky (a nastesti shledal, ze to bylo jedno z mych dobrych rozhodnuti) a pak uz jen docvachtnul k autu.



Cestou jsme jeste udelali odbocku k dalsi vyhlidce na ledovec a zjistili, ze kdybychom sem zajeli rano, tak jsme vlastne jinam uz jet nemuseli. Zdaleka nejlepsi pohled na ledovec, ktery jsme videli.



Vecer jsme v podstate jen resili problem, jak udelat z cvachtavych bot necvachtave. Spoiler alert: nejak se to nakonec povedlo, i kdyz to mohlo nejaky ten den trvat.

---