Phu Quoc na motorkách ?ást 1.

---

Geo: 10.2072, 103.966

Ráno se první probouzí Martí a jde si zaběhat a zaplavat. Holka šikovná. Já se ještě nějaou dobu poflakuji v posteli a čekám až se vrátí a probudí mě. Přeci jen jsem na včerejšek nespal. Po nějaké době se vrací a jdeme na snídani na pláži. Moc příjemná záležitost. Kafíčko, bageta s jamem a pohodička. Po snídani bereme motorky a vyrážíme projet severní část ostrova. Máme v plánu to vzít co nejvíce po pobřeží, prohédout místní krásy a pak se zastavit v severozápadní části ostrova projít si trek, který je vyznačen na mapě jako jediný. Ano, nachází se tu ještě místní Národní park, kde bychom moc rádi zdolali místní nejvyšší horu, asi 500m vysokou, ale bohůžel se tam bez rangerů nedá jít. Prý tam nejsou žádné stezky, natož aby byly značené. Jedeme tedy nejprve po jedné z nejhlavnější silnic, taky je asfaltová, až do odbočky k pobřeží a dále již pokračujeme podél něho. Cestou se zastavujeme na zajímavých místech udělat pár foteček. Například jak se tu suší rybičky pro přípravu světově proslulé rybí omáčky. Smrdí to již z dálky. Kolem prašné cesty jsou na sítech všude malé sušící se rybičky a lidé, kteří je promíchávájí nebo nahrazují již suché čerstvými. Cesta nám jde trochu pomaleji než jsme předpokládali, takže k onomu zmiňovanému treku dorážíme už poměrně dlouho po obědě. To nás ale neodrazuje a i tak se vydáváme do neskutečně hučící jungle. Cestička je to úzká s velkým množstvím odboček, my se ale snažíme držet stále té nejhlavnější cesty. Potkáváme i pár opiček, ale jsou tak rychlé, že není šance je vyfotit. Když už opravdu tápeme kudy se dát, přicházíme k nějaké usedlosti odkud na nás nejprve štěkají psi a následně volá nějaká paní NO NO NO. Asi se nám snaží naznačit, že touto cestou se opravdu vydávat nemáme. Snažíme se k ní přiblížit, abychom alespoň rozumněli co se nám snaží říct. Angličtinu nemá nejlepší, ale rozumíme jí dvě slova "monkey" a "photo". No fotečku opičky bychom rádi. Vydáváme se tedy za ní, k našemu překvapení k ní do příbytku. Vytahuje dvě několikalitrové sklenice s nálevem a to už mi dochází o co jde. Ano, opravdu z jedné z nich vytahuje naloženou opici a hrozně pyšně se u toho tváří a pobízí nás k focení. Nooo není, to sice to co jsme chtěli, ale takovou nechutnost nemůže nechat nezdokumentovanou. Pak nám ještě radostně nastavuje hada z druhé sklenice k opičce, ať si jako uděláme jejich společnou fotečku. No krása. Děkujeme tedy a raději se vracíme stejnou cestou zpět k motorkám. Nasedáme, to se již začíná smrákat, a vyrážíme dále. Neprokračujeme však na severovýchodní stranu ostrova, ale vracíme se už zpět do hotelu. Tam dorážíme již za hluboké tmy. Po sprše si dáváme vyprat prádlo do místní laudry a vyrážíme na večeři. Chceme si dát něco místního, proto místo do centra míříme na druhou stranu hledat místní jídelnu. To se nám po chvilce také daří. Nevíme sice co je to, co servírují, ale objednáváme si to a čekáme co nám to vlastně přinesou. No nevypadá to úplně zle, ale ta chuť. Je to jakási polévka v kotlíku a na plynovém vařiči, aby nám nevychladla, ale co je v ní to je záhada. Masa tam moc není, nějaká ztužená krev a nudle. Ani zelenina, ani nic jiného. Chutná to ale dost divně. No nic, hlad je nejlepší kuchař, takže se snažíme sníst co nejvíc. Po chvilce snažení a přemlouvání se vypínáme vařič, platíme a děkujeme za jídlo. Ještě že jsme měli to pivo, aspoň trochu nám to zlepšilo chuť. Po večeři vyrážíme již do centra, kouknout se na "Night market". Je tu spousta turistů a spousta restaurací s mořskými plody. Vypadají moc hezky, proto se domlouvám, že zítra půjdeme raději na večeři sem. Po prohlídce nevelkého marketu se vracíme na ubytování, dáváme si ještě večerní osvěžující koupel a jdeme do postele se pořádně vyspat na následující den na motorkách.

---