Z Lipton seat do Mirissy

---

Dnes nastesti doslo o poruseni pomalu se rodici tradice, takze nam dneska vychod slunce unikl. Predpokladejme, ze byl zhruba stejny jako včera a velmi podobny tomu predvcerejsimu. Jako spravne turisty nas Shalika vyvezl az na vyhlidku Lipton's seat, kde byl pomerne hezky vyhled, ostre ranni slunicko, bakelitova socha pana Liptona a spousta cajovych plantazi s mnoha sběračkami. V planu jsme měli dojit do cca 7 km vzdalene cajove tovarny. Coz opet bylo tak trochu mimo chapani Shaliky, ale uz si na nase vystredni prani zacal asi trochu zvykat, takze nas nechal jit. Pro jistotu ale jel autem asi 20 metru za nami. Nastesti silnicka to byla uzka, takze když jelo něco proti, musel sve pozorovatelske místo opustit a nekam popojet.

Cesta to byla hezka, trochu jsme pochopili, jak tady to zemědělství funguje a ze skoro všechno tu vazne je rucni práce.

V tovarne na caj v Dambatenne, která byla jednou z nejstarších v oblasti a první, kterou si kdysi koupil pan Lipton, jsme absolvovali prohlídku provozu. Pro me slo o jednu z nejlepších atrakci na cele dovolene. Bylo videt, jak se z toho osekaného kompostu za pomoci masivnich stroju pamatujících britskou kolonialni spravu stava to, co si v Evrope vychutnáváme. Jasne, clovek nesmí vnimat, ze fermetace probiha primo na kachlikovane zemi, kterou předtím tak nejak zbezne zametou, nebo ze za celou dobu listi není nijak myto nebo ze do drticky se hazi listi z pomerne zaprasene pudy. To tomu doda takovou tu spravnou patinu :-) A je bohapusta lez, ze se ruzne kvality caje delaji z ruznych listi – všechno zalezi pouze na tom, kolikrat a na jakou velikost to namelou. A ze toho tady namelou docela dost, od 12 do 40 tun, podle vykonnosti sberacek. A je vtipne, jak je cely proces vlastne jednoduchy, mit doma cajovnik, zvladnul bych to taky. Teda mozna, protože by mi cajovnik stejne sezraly nejake breberky a breberkovy caj by asi nemel ten spravny smak. I když nekoho napadlo delat cibetkove kafe, takze urcity potencial v breberkovem caji urcite je.

Pak uz nas cekal pouze presun k jiznim morim. Cesta to byla celkem dlouha, krajina za moc nestala (jsme uz holt zhyckani cetovatele) a asi nevtipnejsi okamzik, který ale nezasvěcenému ctenari nijak vtipny neprijde, plynul z podobnosti slov „krava“ a „kava“. Ze to není vtipne? Ja vas varoval :-) Holkam to ale vystacilo tak na 10 minut zabavy. Ale podstatne je, ze jsme do Mirissy dorazili v poradku, dostali moc hezky pokoj, ve tme dokonce tusili i more a k veceri zkusili mistni pokus o spagety carbonara. Prekvapive se to dost blížilo české verzi, takze Ital by se toho nedokl ani dvoumetrovou spachtli. Ale jako zavan domova mezi vsim tim chillim to bylo dobre.

---