Horton Plains a Ella

---

Dneska se stalo něco, co se ještě asi nikdy nestalo. Jestli jsem necim znamy, tak faktem, ze nerad brzo vstavam. A jelikož jsme včera vstavali na vychod slunce na Adam's peaku, tak byla pravdepodobnost brzkého vstavani velice mala. Ale plan byl neuprosny a abychom dneska všechno stihli, měli jsme snidani objednanou na pul sestou, takze jsme si uzili tousty a mohli přitom obdivovat vychod slunce nad krajinou. Teda teoreticky mohli, protože jsme všichni byli ve stavu, kdy vyorana mys by proti nam byla cila jako rybicka. Ale asi tam nekde za oknem nejaky vychod slunce fakt probehl, protože vecer fakt probehl zapad slunce a při odjezdu uz bylo svetlo…

Ten sileny a naprosto nesmyslny plan, kvůli kteremu se Pavlik nemohl poradne vyspinkat, obsahoval navstevu parku Horton plains, jizdu vlakem a prozkoumani mestecka Ella. Jediny, kdo s timto planem nesouhlasil, byl Alin zaludek, který se chvilku po odjezdu vzbouril a ze fakt nejake plane videt nepotrebuje. Nastesti zbytek Aly vypadal v poradku, takze zvolila klid na luzku a nas poslala pryc, at ji a jeji zaludek nerusime. V „marockem“ slozeni jsme tedy pokracovali v puvodnim planu.

Cestickou, která nam připomněla davne casy u sicilského Noto Antico, jsme dojeli nejdriv k mytne brane, pak k parkovisti a pak k osobní prohlídce. Tady totiž berou cistotu přírody fakt vazne, takze nam zabavili každý igelitovy pytlik, který jsme měli u sebe. Mirku donutili presypat susenky, sebrali etikety z flasek a me chteli zabavit pernik a Milu(!). Z desu v mych ocich asi pani vycitila, ze to není ten spravny krok, tak mi navrhla, ze si je muzu vybalit a vzit s sebou. Alespon ze byla vtipna. Nakonec jsme nasli kompromis, kdy jsem pernik poslal zpet do auta po Shalikovi a Milu mi dovolili si vzit s sebou zabalenou. Buddha budiz pochvalen.

Samotny park je hezky, ale verim, ze bychom podobnou krajinu nasli i blize v Evrope. Sice by tam místo bambusu rostlo něco méně exotického, ale zážitek by byl podobny. V parku je jedna cesta, asi 8 km dlouha a turista si muze vybrat, jestli ji pujde po smeru hodinovych rucicek nebo bude za rebela a pujde proti proudu casu. My byli za konzervy. Cestou byla 4 planovana zastaveni a 2 neplanovana. Prvnim byl maly Konec světa, kde tak trochu skončil svet utesem a byl tam vyhled. Druhy byl velky Konec světa, kde svet skončil ještě vetsim utesem, ale umerne velikosti Konce se podstatne zvysil i počet fatalistu, kteří Konec světa prisli pozorovat. Jestli takto bude vypadat ten konecny Konec světa, tak teda nic moc, protože nic moc videt nebylo kvůli mrakum v udoli. Treti byl vodopad, který byl docela hezky, delal ve slunicku duhu a tim zvym optimismem nam potvrdil, ze konec světa na Konci světa nastesti nenastal. A ctvrte zastaveni byl takovy rybnicek, zhruba model Horni Zapadakov, takze nic, o cem by se mel clovek dlouho rozepisovat. Ta dve neplanovana zastaveni spočívala jednak v tom, ze jsme malem zaslapli hada, resp. takove nedomrle hadatko. Když tak vzpominam, tak se nijak nehýbalo, takze mozna jeho konec světa jiz nastal. A druhé zastaveni nastalo ve chvili, kdy holky vyrazily prozkoumat mistni WC a vratily se nadsene, ze ho nejenom nasly, ale ze mu chybela i většina sten. Coz umožnilo trůnit a zaroven pozorovat okolni dechberouci (nebo i prd-berouci?) panoramata.

Pak jsme se vratili zpet do světa, kde existuji i igelitove pytliky. Cekal nas presun na zážitkovou cestu vlakem. Z Nuwery Eliyy (tak se to asi fakt spravne sklonuje!) do Elly. Listek vysel na krasnych 110 rupii, takze asi 15 korun. Shalika zjistil, kde bude který vagon zastavovat, rovnou nas nasmeroval do treti tridy (která je stále docela v pohode) a po zastaveni vlaku okynkem zacal blokovat sedacku, aby nam ji nikdo nezasedl. Celkem inovativni pristup, který by u nas asi uplne nefungoval a nejenom proto, ze u nas se okna oteviraji v horni pulce odshora dolu, zatímco zde v dolni pulce nahoru. Pro budouci cestovatele napisu, ze lepsi je sedet vlevo ve smeru jizdy, jinak budete značnou část doby koukat do příkrého svahu. Coz ma taky něco do sebe, ale kvůli tomu jsme se přes pul světa netahali, ze jo. A uplne nejlepsi by bylo obsadit plošinku u dveri. Sice se tam musí sedet na zemi, ale jelikož dveře jsou během jizdy otevrene, tak je odtud nejlepsi vyhled a da se prebihat z jedne strany vlaku na druhou. Méně zodpovedni turiste si delaji ještě ruzna selfie, jak se vyklaneji z vlaku – evidentne necetli komiks „Rychlé šípy u záchranné brzdy“. A trochu skoda byla, ze jsme jiz krajinu včera videli, takze se nedostavil takovy ten WOW efekt. Ale jako zážitek dobry.

V Elle nas vyzvedl Shalika, který cestou vyzvedl Alu, takze jsme mohli spolu vyjit na mistni Little Adam's peak. Jelikoz jsme včera byli na tom spravnem, velkem a originalnim peaku, tak tohle byl takovy slaby odvarek pro tym sněženek :-). Nahore ale byly hezke vyhledy a strategicky umistene kameny, na kterých se dalo hezky pozovat. Urcite zde vznikla nejedna profilovka. Pak jsme se ještě stavili v Elle v mistnim hipster-baru. Mel všechno, co by hipster-bar mel mit – sedelo se na vacich, místo stolu byly stlucene bedýnky nebo vykotlane parezy, piti nosili v zavarovackach. Ale obecne to bylo prijemne posezeni.

---