8. etapa - Kambodza po volbach

---

Den 43
Siem Reap a obhlidka jezera Tonle Sap
V den voleb, kdy jiz byl na ulicich klid a tak jsme se vyspali, aniz
by nas rano budilo halekani privrzencu vsech stran z plne nalozenych
motorek a amplionu na nakladacich preplnenych nadsenymi agitatory,
jsme vyrazilim tuk-tukem (motorka za kterou je zaprazen vozik) na
obhlidku jezera Tonle Sap, obrovskeho jezera v povodi Mekongu, ktere
je proslule neuveritelne velkym mnozstvim ryb a na jehoz brezich jsou
poruznu rozmistene plovouci vesnice prevazne rybarskych rodin. Trochu
me zklamalo, ze k jezeru se vubec neda dojet zadarmo, cela oblast je
povazovana za atrakci a tak se jiz daleko pred jezerem musi zaplatit
prohlidka u brany a spolecne s ni si je nutno zaplatit vyjezd lodi po
okraji jezera, coz jsme nakonec ucinili. Horsi na tom je jeste to, ze
z takoveho vstupneho jde jen minimalni castka zdejsim lidem a zejmena
tem, kteri se o nas starali a vezli nas na lodce, ale prevaznou cast
shrabne stat a zdejsi radnice. To se projevilo i tak, ze zde opet
rozdelany a nedokonceny projekt nejake dalnice ci co a cesta k jezeru
rozvrtana a vsude haldy zeminy. Nalodili jsme se na lodku pruvodce,
ktery jiz odvolil a hrde ukazoval svuj prst nemoceny do barvy. Vezli
nas slepym ramenem reky k jezeru, po ceste jsme sledovali zdejsi
zivotni styl Khmeru bydlicich na plovoucich domech, kde bylo umisteno
vse, od kostela, po skolu basketballu s plovoucim hristem, az po
restaurace, policejni stanici a nejruznejsi domky vesnicanu. Jezero je
skutecne obrovske a tak jsme hned po vyjeti na volnou plochu obratili
lod a jeli zpet, do vody se nikomu nechtelo, jednak barva vody zrovna
nevyziva k plavani, a jednak pocasi prilis koupani nepralo, o tom, ze
je zde mozno potkat siamskeho krokodyla se nebudu rozepisovat,
pruvodci sice rikali ze ne, ale vzhledem k domku, kde je chovali v
zajeti, bych si tipnul, ze nas chteli jen uklidnit. Zastavili jsme se
kratce v jedne takove minifarme, kde jsme sledovali line se povalujici
asi ctyri krokodyly a neco hadu vcetne jednoho kluciny, ktery se
plavil v takovem lavoru cca metr na metr a mel okolo krku obtoceneho
hada a fungoval jako zdejsi atrakce. Po konci projizdky jsme zamirili
zpet do mesta. Prijeli jsme celkem brzy, takze jsme se poruznu
vypravili individulane na prohlidku mesta. Ja jsem se rozhodl trochu
jej blize poznat. Protoze je to velke mesto, zvolil jsem okruzni trasu
sirsim centrem. Sledoval jsem lidi v koncici cas voleb (obvykle se
mistnosti zaviraji se soumrakem),, pozoroval jsem jen nejvyse ctvrtinu
az tretinu lidi oznacenych symbolem volby na prstu, coz ostre
kontrastuje s oficialnimi udaji dalsi den v tisku, kdy udajne volilo
75 procent lidi. Jinak pred volebnimi mistnostmi oznacenymi zelenym
transparentem s napisy a symbolem volebni urny se nic zvlastniho
nedelo, pokud jsem se zde chvili zdrzel a pozoroval, kolik lidi jde k
volbam, nezaznameal jsem zadneho prichoziho. Dale jsem pokracoval k
rece, kde me zaujal projekt "Cista reka". Reka v Siem Reap je pomerne
mala a tak se vlada rozhodla, ze zavede tento projekt na zlepseni
zivotniho prostredi a samozrejme jej umi nalezite prodat, vsude
najdete cedule hlasajici nazev projektu a vyzvu, aby lide neodhazovali
odpadky do vody, ale uz se nikde nedozvite, jak chce vysledku - tj.
ciste reky, projekt dosahnout. Jedine, co jsem videl, ze na nekolika
mistech byly odpadku koncentrovany, resp. byly zdrazeny ploty v rece,
ovsem vybirani odpadku asi neni nejcastejsi, nektere haldy tam byly
evidentne dosti dlouho. Dale jsem navstivil muzeum mistniho nadsence
kamenika, ktery na sve zahradce zbudoval modely historickych pamatek.
Do fotek davam model Angor Wat, to je obrovsky hlavni chram
starovyleho mesta Angkor. Po dalsim brouzdani mestem jsem objevil
poradnou krokodyli farmu a zakoupil vstupenku, krokodyli jsou zde
rozdeleni dle veku, zvlast jsou i ti, kteri jsou nejak zraneni a byla
to zajimava prohlidka. Hned vedle farmy jsem narazil na hernu
ping-pongu, coz me velic potesilo a zbytek odpoledne jsem stravil tam.
Po chvili cekani na stul, jsem byl otestovan, jak hraji, pote jsem byl
zarazen do divize stredni kvality (naastesti jsem nemusel hrat s par
placaci), ale na vyssi ligu jsem nemel, tam to borci mlatili zpusobem,
ktery by moje schopnosti zcela eliminoval. Zahral jsem slusny
dvouhodinovy maraton, po kterem jsem odchazel sice tesne porazen, ale
s vypocenim litru potu a spalenim spousty kalorii, ktere jsem doplnil
pote, co jsem ostatni nasel v jeden z restauraci, kde jsme ostatne
jako vzdy bajecne pojedli - kuchyne v Kambodzi je proste skvela.

Den 44
Vylet na Angkor
Rano jsme vstali na nase pomert dosti brzy a zaplatili zdejsimu tuk-tukari za celodenni taxi, cena neni nijak velka (12 USD) za to, ze s nami chlapik pojezdil cca nejmene 30 km a ceky den se nam venoval - zvlaste kdyz se castka jeste podelila nami 4 lidmi ... Chlapik byl v pohode, slapnul na plyn a brzy jsme zastavili u brany Angkoru, kde jsme po zakoupeni celodenni vstupenky konecne mohli spatrit tento div sveta. Turistu jeste bylo pomalu, takze jsme vcelku v klidu dojedli k vodnimu prikopu a dale pokracovali pesky do chramu Angkor Wat. Cely Angkor si predstavte jako obrovsky komplex, jen okruzni jizda po zdejsich zakladnich pamatkach ma delku 20 km. Hlavnim chramem je jiz zmineny Angkor Wat krasne symetricky postaveny do ctverce a obehnany vodnim prikopem. Dalsi chramy ci pamatky jsou roztrouseny po celem sirokem okoli. Angkorskou eru Khmeru nastartovali kralove Angkoru, prvni z nich Jayvarman II v roce 802 zapocal svoji vladu a stavby chramu a dalsich megalomanskych staveb. Vymyslel totiz, ze byti obycejnym clovekem je nuda a pod uroven a prohlasil se rovnou za takzvaneho god-king (devaraja), tj. boha-krale a tomu tez musely odpovidat stavby, ktere tato dynastie pocala produkovat. Jeho nasledovnik Indravarman I postavil prvni stavbu Angkoru (877-889) a legendarni chram Angkor Wat postavil Suryavarman II (1112-1152). Ovsem doslo take k situaci, ktera neni ojedinela v historii lidstva. Proste stavba takovych pamatek znacne vycerpala lid, hlavne na tak rozsahle imperium bylo malo lidi, kteri by jej spravovali a take se malo rozvijela vojenska zakladna, takze koncem 14 stoleti a pocatlem 15. stoleti Thajove z dalsiho soudobeho centra Ayutthaya celou oblast vyplenili a zdemolovali a Khmerove se presunuli do Phnom Penhu a cela oblast imperia byla zapomenuta az do 19. stoleti, kdy oblast objevili Francouzi a dale ve 20.stoleti dosti vypomohli Japonci s rekonstrukci pamatek.
Jiz od brzkeho rana jsme tedy prochazeli velke mnozstvi ruznych chramu, bohuzel nemame zcela dobrou fotofokumentaci, protoze se nam rozbil fotak a novy jsme zajistili az v Thajsku. Takze chybi na blogu nejen rada fotek ze zajimavych mist v Angkoru, ale take velmi podnetne veci z cesty z Kambodzi do Thajska. Jiz jsem se zminil, ze jsme jako prvni navstivili Angkor Wat, nejpusobivejsi a nejvetsi dominantu Angkoru, zde jsme stravili cca 1,5 hodiny, coz urcite na plne vstrebani atmosfery nestaci, ale cas nas tlacil a navic jsme spravne tusili, ze odpoledne jiz budeme pamatkami znacne presyceni a unaveni. Dale jsme pokracovali na chram Bayon, kde nejaky nadsenece zrejme spocital, ze se zde nachazi 216 obrich tvari vytesanych z kamennych kvadru a 54 vezi. Popisovani dalsich chramu by zabralo moc moc mista a bylo by nezazivne. Celova atmosfera byla naprosto jedinecna, nachazeli jsme obrovske vodni nadrze, starobyle chramy jiz prorostle koreny stovek let starych stromu, kdy je jiz nemozne oddelit od sebe bezpecne pamatku a lesniho mohykana, ale i prostory, ktere slouzily jako knihovny ci tancirny. Do toho vseho neustale velke mnozstvi mistnich prodejcu zejmena z rad mistnich deti, ktere se predhaneji v licitaci a nabidcem, delaji na vas smutne obliceje, ale kdyz si od nich kupite za par supu brumlu nebo knizku, na tvari se jim vykresli vesele obliceje, z nichz najednou vykouknou sibalska ocka. Den byl velmi narocny a radi jsme odpoledne opustili cely areal a vydali se zpet do mesta. Zrzek, ktery se puvodne kasal, ze Angkoru chce venovat tri dny, jiz byl naprosto vycerpan, stejne jako my vsichni ostatni, inflace chramu na tomto miste byla jiz tak obrovska, ze jsme si jen prali, aby uz tuk-tukar nikde nezastavoval, ten vsak nemel slitovani a vyslal nas vzdy na dalsi a dalsi chram. Po ceste zpet do mesta jsme jeli ulicemi, kde jak jsem se jiz minule zminoval, stalo velke mnozstvi policistu vzhledem k jednani s Thajci o chramu na severu Kambodzi. Na nemocnici byla umistena cedule, ze doslo v oblasti k vyskytu zavaznych onemocneni Hemoragickou horeckou Dengue a pacienti se prave v nemocnici leci, takze same dobre zpravy. Dengue prenaseji komari, ale narozdil od malarie pres den, oproti horecce typu Ebola je preci jen mene nebezpecna, ale smrtelne pripady ci tezke prubehy jsou cetne. Navic na toto onemocneni zpusobene viry neni zadny lek a tak lecba spociva prakticky jen v lecbe priznaku, kterymi jsou povsechne chripkove priznaky s horeckou, krvaceni do kuze s ubytkem krevnich desticek, zvraceni a prujmy az rozvoj sokoveho stavu. Vecer jsme se odebrai na veceri, ktera byla posledni spoledna, Bachovi a Petuli se jiz kratil cas a druhy den odjeli do Thajska. My jsme chteli jeste jeden den odpocinek v Siem Reapu. Noviny psaly dosti informaci o volbach. Dle ocekavani ziskalo CPP v cele s Hun Senem vice hlasu nez Sam Rainsy, vzhledem k tomu, ze byla v poslednich letech zmenena Ustava Kambodzi a tak staci jiz jen nadpolovicni vetsina, narozdil od drivejsich dvou tretin, aby se mohla strana ujmut vlady. To Hun Sen ostatne dobre vedel a tak se ani prilis neocekavalo ovlivnovani voleb, ktere by jinak urcite hrozilo. To potvrdili i mezinarodni pozorovatele, kdyz neshledali zadne vyznamne vady pri volbach, jen Sam Rainsy podal stiznost ohledne voleb v Phnom Penku, kde pozaduje opakovani, protoze nekteri jeho volicum bylo z casovych duvodu a spatne organizace znemozneno volit. Jinak take dle ocekavani Funcinpec i male strany ziskaly nejvyse 1-2 kresla.

Den 45
Klidovy rezim v Siem Reap a priprava na Thajsko
Rano jsme byli radi, ze nemusime vstavat jako Bach s Petuli, odebrali se krasne v klidu na poradnou snidani a promysleli, jak vyuzit zbyvajici cas v Thajsku co nejlepe. Naplanovali jsme trasu, v ramci niz se podivame jak na sever zeme, tak do centralni oblasti, zbude nam ca si na ostrovy vychodniho pobrezi a na hlavni mesto Bangkok. Odpoledne se nedelo nic moc zajimaveho, psal jsem blog a opet jsem zasel na ping-pong, kde jsem opet v prostredni divizi prohral, tentokrat s nejakou divcinou, ktera se ani nezapotila, coz se rozhodne nedalo rict o mne 😊 Zrzek hral v baru nejake 3D piskvorky se servirkou, oprasili jsme opet kulecnik a sli spat.

Den 46
Opoustime Kambodzu, husta cesta ze Siem Reap do Poipet/Aranya Prophet - hranice s Thajskem
Hned rano jsme se dle pokynu dostavili k odjezdu busu do kancelare a hned brzy po tomto ukonu jsme zjistili, ze cesta bude zajimavejsi, nez jsme si mysleli. Jizdenku jsme zakoupili az do Bangkoku, i kdzy jsme meli umysl z busu vystoupit drive, abychom se hlavimu mestu vyhnuli a zkratili si cestu na sever Thajska. To ovsem mohlo nasledovat az po uspesnem opusteni Kambodzi. Autobus nejprve asi hodinu neprojizdel, pote prijela stara herka, bez klimatizace, se sedackami, ktere byly v nekterych mistech tak dve pro jednoho cloveka, zatimco lidi bylo presne na pocet, vcetne matron z USA, ktere nastesti situaci braly s rezervou, i kdyz neustale se pretrasalo tema, kdy uz prijede ten slibovany "comfortable bus with air-condition", ktery byl vsem cestujicim zarucen pri koupi jizdenky. Dalsi hodinu probihala logistika nalozeni lidi a bagaze, coz vyustilo v to, ze jbus byl vsude nalozen bagazi vcetne chodbicky a na me, ktery jsem se sel projit na chvili ven, abych v pocinajicim vedru nezdechnul, uz zadne misto nezbylo, takze jsem se klatil v ulicce a to doslova. Cesta se Siem Reap je vhodna nejvyse pro terenni vozidlo typu dzipu, rozhodne ne pro hromadne cestovni prostredky, je to sama dira kazdych cca pul kilometru je rozestaveny most, ktery se objidzdi po objizdce. Nechapu, kdo vymyslel, ze se rozvrta 150 km silnice najednou, udell se asi 50 mostu, vsechny se rozestavi a zadny nedokonci (asi Hun Sen), vsude jsou haldy stavebnich materialu, ovsem v pracovni den dopoledne jsem na 150 km useku videl jen dve party pracovniku (vetsinu z nich zeny - zrejme jsou v Kambodze zeny typicke silnicarky), ktere se urputne snazily nejak ve stavbe mostku pokracovat. Po asi 1,5 hodine jizdy zastavil ridic u jednoho bistra na odpocinek a zapujcil zde plastovou zidlicku, kterou mi dal do ulicky primno vedle sebe, takze jsem za nej klidne mohl radit, a tim jsem obdrzel nejlepsi misto v buse, Anglani za mnou na uzkych sedackach pobrukovali, ze mam konecne jizdenku do pozadovane prvni tridy 😊 A skutecne to stalo za to, velkym sklem v cele autobusu jsem mohl nerusene pozorovat cestu i okoli, vse pomerne jednotvarne, ale zajimave. Navic i presto, ze zde nikde nebyla cedulka "Za jizdy nemluvte s ridicem", tento se mnou zatrvzele nemluvil a soustredil se urputne na rizeni busu. Predni dvere byly otevrene a tak jsem brzy vzdal myslenku, ze si chvili zdrimnu, protoze pri chvilce nepozornosti kdy bych se nedrzel tyce vedle sebe, bych snadno na jedne z nesctenych nerovnosti silnice, vypadnul primo na prasnou cestu do nejake diry, kterou bych timto manevrem zrejme dokonale vyplnil. Vzhledem k urovni infrastruktury se tak nelze divit, ze jsme hranice dosahli az okolo 13. hodiny pri delce cesty ze Siem Reapu nejvyse 180 km. Na hranicich uz nastala jen rutinni situace, v prutrzi mracen si hodit na zada bagl, sundat ze sebe vsechen odev, dobehnout do kukane kambodzske celnice, zde vyplnit odjezdovy formular, razitko, dalsi beh s prvky plavani cca 350 metru pres hranici, vyplnit prijezdovy formular na thajske strane, pokusit se, aby vse bylo alespon trochu suche, podat to urednikovi, ktery nas s prisnym pohledem propustil do Thajska. Ostatni ucastnici tohoto povedeneho zajezdu se trousili mokri jeste drahnou dobu za nami a tak jsme si jeste nasli cas na zjisteni cennych informaci a vyber thajskych penez - bahtu - 1 baht v kurzu cca 0,50 Kc.

---