Advertisement
A nastalo druhe volne pindeli, tzv.Bank Holiday Monday - tri dny volna. Jednim z mist, ktere jsem chtela v Anglii navstivit urcite byl NP Lake District. Prvotni plan vypadal tak, ze si zamluvim ubytovani nekde v dosahu verejne dopravy, ale vzhledem k volnym dnum uz pred dvema mesici bylo vse obsazene a ja nabyla dojmu, ze cela Anglie miri na sever do hrabstvi Cumbria. Nezbyvalo nez si pujcit pojizdne bydleni a doufat, ze me nekde v kempu nechaji v aute prespat.
Jeste v patek vecer, kdy jsem si pro auto jela na letiste jsem chtela vse vzdat. Bala jsem se rizeni auta nalevo, bala jsem se vzdalenosti (260km), bala jsem se, ze to proste sama nezvladnu. Nicmene jak se znam, uz za deset minut bych toho litovala, a tak jsem v auticku (Ford Fiesta) kolem 20.40 vyrazila z letiste do centra Birminghamu, bych si nakoupila neco k jidlu a pak brzy rano vyrazila nejdrive po dalnici M5 a pak M6 smerem na sever. Zpocatku rizeni nic moc (kor kdyz si i doma pletu prava, leva ...), mihani na kruhakach (jak jsme jizdu na kruhovych objezdech pojmenovaly na Kypru) se ale casem poddalo. Sebevedomi cloveka se s vlastnictvim auticka ale hrozne
NP Lake District
Ovce, ovce, ovce! Na louce, v horach, u jezera, na jidelnim listku, na taliri, v obchode ...zvedne ... :o)!
Z domku jsem vyrazila na sever kolem 5AM a vse slo hladce. Za soumestim Liverpool a Manchester se vyjasnilo a ja netusila, ze me slunicko bude provazet az do chvile, nez tudy pojedu v pindeli odpoledne druhym smerem! U mesta Kendal jsem opustila dalnici a zamirila k mestu Windermere, ktere lezi na jihu NP na brehu stejnojmenneho jezera. Bylo krasne letni rano, takove to, co maji radi fotografove pro jasne svetlo vykreslujici vsechny obrysy do nejmensich detailu. Nakonec jsem ale zakotvila v kempu fotbaloveho klubu (jak jinak :o) ) v Ambleside. Majitel si rekl pouze 5liber za noc a nabidl mi vcetne socialniho zarizeni i plne vybavenou kuchynku.
Kolem jezer Hned jsem vyrazila autickem do nedalekeho mestecka Grasmere, odkud jsem uz pesmo vyrazila do kopcu. Kopce tu nejsou nijak vysoke (nejvyssi hora Scafell Pike meri 1068m), ale presto se clovek pekne zapoti. Nicmene krajina je neuveritelne malebna! Vsudypritomne kamenne zitky pochazejici z konce 18.stoleti souvisi s rozdelovanim pozemku. Na polickach ktere tak vytycuji se pase neuveritelne mnozstvi ovci. Vse je krasne svezi, protoze o vodu tu opravdu neni nouze - jak nazev NP naznacuje! Nejen kopce jsou tu malebne. Ve vesnickach a mesteckach jakoby se zastavil
NP Lake District
... a samozrejme jezera! cas ... domky kamenne stejne jako zitky. Ulicky uzke stezi na dve mala auta vedle sebe (a nekdy ani to ne!).
Popojela sem si pak jeste k jezeru Thirlmere. Je mnohem divocejsi, nez turisty obsazena oblast Ambleside a Windermere. Kolem jezera jsem sla hodku a pul a na nikoho nenarazila.
Vecer pak byl nadherny - krasne svetlo na foceni! Prochazka k byvale rimse pevnosti na brehu jezera se proto trochu protahla :o)!
Do kopcu V nedeli jsem nechala Fiestu odpocivat a vyrazila na vyhlidnutou turu do kopcu nad Ambleside. Mela to byt dle me brnkacka! Znaceni turistickych tras neni v Anglii nijak uzasne, obzvlaste proto, ze jsme zhyckani nasim KCT, ktery je jasne nejlepsim na svete! Nakonec jsem ale tzv.Scandall Trail nasla a radovala se z mirneho stoupani mezi fotogenickymi zitkami. Pak ale zacala cesta prudce stoupat a ja se dostavala z udoli na hreben a napojila se tak na cestu nesouci nazev Fairfield Horseshoe, dlouhou pres 10mil, prevyseni 3100feets (vice:
). Nejvyssi horou pak je Hart Crag.
Vse slo hladce, nez zacalo foukat. Foukalo vic a vic a zacalo se ochlazovat. Nakonec jsem mela uz i fleesku a gorac. Foukalo tak, ze na Hart Cragu uz jsem skoro nevidela pres uslzene oci a pri ceste po druhem hrebenu jsem sebou dvakrat prastila, resp. se mnou prastil vichr!!! Anglani v trenyrkach se jen smali a ptali se, zda jsem si to uzila a ze muzu byt stastna, ze mi neprsi, pac slunce a vichr je OK! Dolu do Rydal Mount jsem dorazila po 8 hodinach, tam uz nefoukalo, dala bych si byvala caj, ale bala jsem se, ze mi stuhnou kolena a ja pred sebou mela jeste 3 kilometry. V Rydal Mount je totiz krestanska komunita provozujici ubytovani, tabory pro deti, starou zahradu a cajovnu - moc hezke a klidne misto.
V Ambleside jsem vystup oslavila mistnim cernym pivem - hezky se mi po nem tocila hlava :o)!
Vesnicky a mestecka Pindeli byl dalsi den jak vymalovany. Vitr foukat neprestaval, a tak vsechny mraky spolehlive hnal nekam do Midlands. Bylo na case se zabalit a pomalu se sunout k jihu. Telo bylo po nedelnim vystupu trochu unavene, a tak jsem vyrazila na dopoledni kavu do mestecka Hawkshead zname pusobenim Beatrix Potter. Ulicky uzke na rozprahnuti rukou byly jeste opustene, mraky krasne bile a tak si polarizacni filtr jen chrochtal! Nadherny vyhled na celou "konskou podkovu", kterou jsem vcera
sla me ujistil, ze kdybych to byvala vedela predem ... tezko rict, jak bych se rozhodla! Capuccino a croiassanty tu ale umi vytecne!
Posledni zastavkou bylo mestecko Coniston na brehu stejnojmenneho jezera. U jezera fucelo neuveritelne, a tak nebylo tezke si tu predstavit zdejsiho hrdinu Donalda Campbella , ktery se tu r.1967 rozsekal v 515km/hod. o hladinu jezera ve svem Bluebird. Podle me to nebyl hrdina, ale blazen! Zbyly z neho pry jen boty a helma ...
Coniston se krci pod celkem strmymi skalami plnymi vodopadu. Laka sem proto krome lidi s trekovymi hulkami i lidi s lezackami a lany ...
A pak uz jen par kilometru po uzkych silnickach mezi kamennymi zitkami a temer 300kilometrova cesta na birminghamske letiste vratit auto.
Lake District na me absolutne zapusobil. Treba budu mit nekdy prilezitost se vratit! Dle mistnich jsem mela velke stesti na pocasi :o)!
VICE FOTOGRAFII NA:
Advertisement
Tot: 0.343s; Tpl: 0.015s; cc: 20; qc: 75; dbt: 0.1665s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.3mb
