Advertisement
Published: January 21st 2024
Edit Blog Post
Po dlouhé odmlce, která byla zapříčiněna nejdříve pandemií, a pak i přírůstky do rodiny, jsme se rozhodli po 5 letech vydat do zámoří. A kam jinam vzít na první cestu k moři naše děti? No samozřejmě do námi oblíbeného Karibiku. Jelikož mi k poznání ostrovů Malých Antil chyběly již jen dvě destinace, bylo rozhodnuto. Navštívíme francouzský Guadeloupe a samostatnou Dominiku.
Těšili jsme se všichni a děti jsme v tom podporovali. Konečně nastal ten den. Vlastně ta noc. Nutno předeslat, že Zuzanka od pondělí pečlivě balila všechny potřebné i nepotřebné věci, abychom nakonec vyčerpaní v úterý před půlnocí šli spát. Budíček jsme nařídili na 2.15, ale popravdě napsáno my jsme toho moc nenaspali, děti naštěstí o něco více. Podařilo se mi všechna zavazadla dostat do auta, usadit děti do autosedaček, nakonec i manželka si sedla a vyrazili jsme oproti plánu o pouhých 15 minut později. Naštěstí jsme přijeli na domluvené parkoviště včas. Tam jsme k velké nelibosti Jonáška přesedli do letištního transportéru a i s kufry se nechali odvézt na letiště.
Odbavení u přepážky proběhlo poměrně rychle, neboť přede mnou byli pouze tři cestující. Proč píšu poměrně rychle? Odbavovalo se na třech přepážkách, ale dvě z nich byly zablokované cestujícími
a až při odchodu jsem zaslechl, že se konečně kamsi dovolali po 45 minutách, a že je tedy mohou odbavit. V letištní hale nic moc zajímavého nebylo, tak jsme se vydali na bezpečnostní kontrolu. Ta se za těch 5 let změnila, zautomatizovala se. Odbavili jsme si jen dva velké kufry a zbytek s sebou táhneme jako příruční, tj. oba kluci mají své pojízdné kufříky, na kterých je vozíme, dále na zádech mají své malé batůžky, k tomu Zuza má cestovní kabelu, kabelku a tašku s výbavou na pláž a já mám u pasu ledvinku a na zádech batoh. No radost pohledět.
Samočinná kontrola spočívá v tom, že čárovým kódem z palubní vstupenky si otevřete turniket. První projde Zuza obtěžkaná zavazadly a hbitý Jonášek se protáhne s maminkou. V tu chvíli se rozsvítí červená kontrolka a rozječí se alarm. Ve zmatku se přes turniket dostal i Janíček, zřejmě jsem přistrčil palubní vstupenku k čtečce. Už je tu ostraha a s tónem, který se nám moc nelíbí, třebaže jsme si vědomi pochybení, nám vysvětluje, že jsme hloupí a že snad po jednom. Nakonec tedy pod bedlivým dozorem projdu i já a strážný si bere Jonáškovu palubenku a někde ji zadává do
systému. Pak už klasická svlékačka a odkládačka u rentgenu, tu poslušně absolvujeme po jednom, kluci už chápou. Tři z naší hromady zavazadel jsou náhodně vybraná k detekci výbušnin. Naštěstí negativní výsledek a my se odebíráme se vším k označené bráně. Bez problému nasedáme do letadla a jsme zvědaví na reakci synů.
Zajistil jsem klukům sedadla u okének a my se Zuzou sedíme na prostředních. Letadlo je narvané na 100 % kapacity, přesto jsme všechna zavazadla uložili do schránek. Vzlet bez problému, kluci jsou radostní, ale z okénka není nic vidět, ještě je tma. Nad Německem se zatáhlo hustou oblačností, která vydržela až do Paříže. Přistáváme za deště. Kluci si mačkají uši, zřejmě jim zaléhaly. Nepomohla ani lízátka a gumoví medvídci. Po dvou hodinách letu vystupujeme z letadla a jsme na synky pyšní, jak to zvládli.
A začíná pověstný francouzský systém, který se vyznačuje vším možným, jen to postrádá řád a logiku. Přecházíme z terminálu 2F do terminálu 2E, přesto stojíme frontu na ukázání pasů. Dostáváme se díky naháněčkám do prioritní fronty, aby nás po 15 minutách převedli do fronty vozíčkářů, protože máme děti, tak abychom nečekali. Jakmile je pasovka před námi, tak nás převelí zase jinam, abychom si ještě nějakou tu minutku postáli.
Konečně jsme u okénka. Samou radostí jsem zabral za provaz Jonáškova kufru, na kterém seděl. Ten manévr neočekával a s přispěním batůžku na zádech se převážil a na batůžek spadl. Batoh měkký a teplá zimní bunda pád zjemnily, takže se to obešlo bez slz. Jen několik cestujících si zřejmě doteď myslí, že se setkali s Herodem.
Díky frontě na pasovku se nám z šesti hodin na přestup kus odlouplo a nám zbývá do odletu jen čtyři hodiny. Nacházíme dětský koutek, který kluky zabaví a naštěstí jsou u něho volná sedadla. Kluci hned navazují sociální kontakty s ostatními dětmi a jazyková bariéra vůbec není bariérou. Akorát se jim společníci často mění, neboť jim letadla již letí.
Když jsem si myslel, že je všechno v pořádku a trochu si oddychnu, neboť kluci parádně cestování zvládají, přišlo nečekané Janíčkovo zvolání: „Tati, potřebuji kakat!“ Už jsme se obávali nejhoršího, ale ke cti Janíčka musím napsat, že vše zvládl bez ztráty kytičky, a to do záchodu bez dětské redukce!
Konečně se přiblížil čas otevření naší brány, takže dát Janíčka vyčurat, přebalit Jonáška a tradá do letadla. Opět jsme se díky dětem dostali k rychlejšímu odbavení, ale zase automatická čtečka palubenek. Poučeni z Prahy se domlouváme, že já pípám, první projde Zuza a já budu děti posílat po jednom. Jakmile však Francouzi vidí, že jsme rodina s malými dětmi, pouštějí nás bokem a s úsměvem.
Let na Guadeloupe je dlouhý a letadlo zase plné. Máme stejný systém sedadel. Jonášek s maminkou a před nimi já s Janíčkem. Kluci u oken, my na středu. Let je dlouhý, ale nové hračky, které jim maminka pořídila, čas ukrátí. Pak i jídlo v oblacích je zážitek a ke konci letu objevují kluci zábavu palubního systému. Třebaže si nějakou tu chvíli zdřímli, únava není na nich vidět. Je pravda, že díky veselému výskání, se ostatní nevyspali, ale ani pokyn ke spánku nepřišel. Konečně jsme přeletěli Atlantský oceán a za tmy přistáváme na letišti v Pointe-à-Pitre. Hurá, jsme tady. Jelikož jsme pořád ve Francii a Evropské unii, nemusíme předkládat doklady. O to déle čekáme na kufry. Francouzský systém funguje i tady, neboť najednou přiletěla tři velká letadla plná cestujících a letištní hala je tak malá. Máme kufry, kluci už skoro spí. Je sice sedm večer, ale v Praze už začíná nový den.
Domluvený taxík na nás čeká a odváží nás vstříc našemu karibskému dobrodružství.
Advertisement
Tot: 0.057s; Tpl: 0.01s; cc: 7; qc: 44; dbt: 0.0336s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.3mb