Ponorkou až na dno

---

Geo: 33.4497, 126.917

Na dnešek jsem nám vymyslel příjemnou změnu, taky jako malou kompenzaci Martí za to, že se nebyla se mnou potápět. Jdeme na ponorku. Ráno po snídani balíme věci, dáváme je do auta a vyrážíme do přístavu. Kupuji lístky a už se netrpětivě těšíme na 10:40, čas našeho ponoru. Ještě si dáváme na cestu ranní kávu a už se nám čas nachyluje a mi se naloďujeme nejprve na loď, která nás bere až k ostrůvku, kde kotví naše ponorka. Na loď nastupujeme jako poslední, abychom se mohli na ponorku nalodit jako první a chytit tak místo u okénka. Přeci jen je tam 26 okének na 65 lidí. Nemůžeme nechat nic náhodě 😊. Náš plán vychází a my jsme u ponorky jako první. Ještě nás před samotným naloděním zastavují na dvou žlutých puntících a dělají nám fotku a pak už lezeme do ponorky. Jsme tu úplně první, takže vybíráme krásná místa. Nicméně okénka jsou dost velká na to, aby u nich v pohodě seděli lidi tři, takže náš strach byl zbytečný 😊. Nicméně je to hezký pocit mít ponorku sami pro sebe, tedy alespoň na chvilku. Ponorka se plní lidmi, poklop se zavírá a my vyplouváme. Než se nadějeme, už jsme pod vodou a klesáme. Displej nad kapitánem ukazuje aktuální hloubku. Když se číslo zastaví na 25m, narazíme asi do dna a zůstáváme stát. Všechny nás nahání na jednu stranu a najednou se za okny objevuje potápěč krmící rybky, takže nám je láká, abychom měli hezký výhled. 😊 Vtipné. Trávíme tu nějakou chvilku a děláme si fotečky. Po nějaké době se začínáme opět hýbat a pokračujeme v sestupu do hloubky okolo 40m, kde se najednou objevuje vrak potopené rybářské loďky. Vzhledem k malému množství světla v této hloubce není výhled buhví jaký a vidíme spíše jen obrys vraku. Najednou se opět hýbeme a všechny nás nahání na druhou stranu. Ponorka rozsvěcí reflektory a osvětluje krásně barevné koráli na útesu. Opět kochání a fotečky. Musím přiznat, že z potapěčského pohledu je to mnohem hezčí. A to i když nemám svítilnu na osvícení všech těch barviček. Ale i tak je to super zážitek. Po této prohlídce začínáme opět stoupat na hladinu. Po vynoření necháváme vystoupit všechny pasažéry a zůstáváme v ponorce opět poslední. Tedy až na kapitána. Zapsaného v Guinessově knize rekordů za nejdelší působení jako kapitána turistické ponorky. Využíváme situace a vyhazujeme ho z kokpitu, dáváme mu do rukou foťák a sami usedáme na jeho místo. Paráda 😊. Teď už můžeme konečně vylézt a vrátit se zpět na pevninu, kde na nás čeká fotečka z doby před naloděním společně s certifikátem o absolvování ponoru. Je to milé. Tak toto byl opravdu super zážitek. Vracíme se z přístavu zpět do města, abychom našli něco dobrého k obědu. Chci vzít Martí na místní specialitu, Jeju black pork, ale restaurace, kterou jsem měl vybranou, je zavřená. Po chvilce nacházíme jinou a otevřenou. Masíčko je výborné. Samozřejmě je to bůček na grilu, protože oni tu maso ani jinak nejedí. Ale každopádně to je příjemná změna od všech těch jejich pálivostí. Po obídku nasedáme do auta a jedeme se podívat na art-street. Ulička tady ve městě, kde jsou domečky pomalované obrázky. Po chvilce hledání a ptaní se nakonec úspěšně nacházíme, ale.... No byla to příjemná procházka 😊. Pak už pokračujeme směrem na východ ostrova. Po cestě se ještě zastavujeme v Trick Art Museum. Místo, kde jsou pozměněny některé slavné obrazy tak, že vytvářejí dojem prostorovosti. Jako hezké, ale opět spíše nuceně vytvořené. Nicméně si zde užíváme srandu a děláme spoustu vtipných foteček. Pak už pokračujeme až k Seongsan Ilchunlbong peak. Krásný zelený sopečný kráter na pobřeží z něhož má být krásný západ a východ slunce a hlavně je to symbol celého ostrova. Bohůžel je večer dost zahalen v oparu a mně ani není úplně nejlépe, takže se nakonec rozhodujeme odložit výstup na zítra a jdeme si dát kávu do Starbucks a najít nám na internetu ubytování na dnešek. To nakonec nacházíme v jednom nedalekém motelu za super cenu, tedy na místní poměry. Večer si jdeme ještě dát k večeři grilované kuřátko a pak už zalézt pod peřiny a spinkat.

---