Výlet na sever, nenalezený vodopád

---

Geo: 17.2528, 105.113

Ráno se probouzím poměrně brzy, kupuji si dvě bagetky, které si mažu marmeládou, malá kávička a vyrážím. Abych se zbytečně netahal s některýma věcma, nechávám si většinu z nich v recepci guesthousu a doufám, že je tam najdu i po návratu. Hlavně tedy počítač 😊. Cesta ubíhá celkem dobře. Už mám pár kilometrů za sebou, tak začínám pomýšlet na zastávku. Najednou míjím ceduli s nápisem Restarea 3km. To jsem zvedav 😊. A jsem jak Alenka v kraji divů. Přijíždím k benzínce, kde se mimo stojanů a obchůdku nachází i banka, krásné čisté toalety, food area a kafeterie nápadně připominající McCafé. To jsem opravdu nečekal. Kupuji nějaké občerstvení v obchůdku a snažím se využít inzerované freewifi kafetérie, ale bohůžel nefunguje. Usedám tedy zase na motorku a pokračuji v cestě. Po nějaké době zastavuji na polévku a snažím se během pauzy vymyslet, kde že to budu tedy spát. Našel jsem si v mapě vodopád, který je nedaleko a napadlo mě, že by to mohlo být příjemné místo pro přenocování v síti. Vyrážím tedy vstříc novým zážitkům s jasným cílem, přespat u vodopádu. Je trochu těžké odhadnout, kde že mám vlastně odbočit, protože odbočka, která vede k vodopádu je vyznačená pouze na vyfocené mapě a v žádné mé mapě v mobilu není 😞. Očekávám tedy, že odbočka to bude nevelká a vydávám se první možnou odbočkou. Po chvilce se mění spíše na stezku, ale vede po ní spousta stop po motorkách a snad i po něčem s nápravou, pokračuji tedy dále. Cesta je to malebná, jen se trochu modlím aby mi nedošel benzín, protože vede do hlubšího a hlubšího lesa. Po chvilce cesta končí v jakési plantáži a netváří se, že by měla pokračovat. Hmmm tak to asi nebyla ta správná odbočka. Prohazuji pár slov s místními dělníky a jedu zpět. Po návratu na hlavní cestu jedurovnou raději k benzínce a čepuji benzín pro další pokusy. Zkouším se ptát na cestu a týpek ukazuje ještě kousek dále. Ono nic jiného ani nezbývá 😊. Po chvilce opravdu nachází nemalou silnici odbočující tím správným směrem. Jsem trochu překvapen, že něco takto velkého není v žádné mapě 😊. Vydávám se tedy touto cestou a asi po osmi kilometrech přijíždím do vesničky, která je dle mapy nejblíže vodopádu. Projíždím vesnicí, ale nikde žádná cedule. Zkouším se tedy ptát, bohůžel marně. Všichni se tváří, že o vodopádu v životě neslyšeli a ani název vesnice, který ukazuje mapa, rozhodně není názvem vesnice ve které jsem. Aha?? Kde nastala chyba? Že by to místňáci tady ani neznali? No nic, vydávám se tedy dále, jestli tam přeci jen ještě není další vesnice. Po chvilce dojíždím na křižovatku a vydávám se cestou, kudy vede nejvíce stop po motorkách. Dojíždím do vesnice, kde mě hned zaujme jejich důmyslný a propracovaný zavlažovací systém pro rýžová políčka. Ptám se zde na vodopád, ale ani zde nejsem příliž úspěšný, i když po chvilce přichází na pomoc mladík, který mě posílá jakýmsi směrem. Ok, cesta tam vede, tak jedu. Za okamžim jsem v další vesnici, což příliž neladí s mou mapu. Projíždím v domění, že vím kam jedu, ale zastavuje mě přívoz v místech, kde jsem žádnou řeku nečekal. No mapa opravdu zcela neodpovídala realitě 😊. Vracím se tedy do vesnice a ptám se, kde že to vlastně jsem. Ano jsem přibližně tam, kde jsem se očekával, jen tato vesnice je tím velkým městem, které je vyznačené na mapě. Nicméně zde alespoň vědí, kde vodopád je. Tedy ukazují mi směr a kývou, že tam je to co hledám. Vydávám se tedy stezkou vedoucí skrz vesnici, přijíždím na dětské hřiště, projíždím hřištěm a končím u domku. Dál už vede opravdu jen stezečka, kterou není možné následovat na motorce. Saaaaakra. U domku sedí paní na bobku nad ohýnkem a cosi vaří. Ptám se jí na cestu, ale evidentně se se mnou nechce moc bavit. Po chvilce začíná komunikovat, ale spíš laškovním způsobem. Je to docela vtipné. Evidentně jí došlo co po ní chci a začala se smát mé výslovnosti. Začíná se sbíhat půlka vesnice a koukají na mě jak na něco, co v životě neviděli. Ono vlastně jak by taky mohli, že? 😊 Stále mě posílají tou malou stezečkou a tváří se, že je to daleko. Nechce se mi tu moc nechávat motorku a vyrážet někam, kde možná něco je. Čekal jsem, že vodopád bude přístupnější, ne že budu muset jít po nějaké cestičce vyšlapané zvířaty. Rozhoduji se tedy zůstat přes noc ve vesnici, protože mě nenapadá kam pokračovat teď a hlavně se mi nechtělo platit za noc v guesthousu. Oznamuji jim tedy tuto radostnou zprávu i s tím, že se u nich taky navečeřím. Chvilku koukají, že nechápou co říkám, pak se začali smát domnívajíce se, že jde o legraci. Teprve po chvilce jim došlo, že o legraci nejde a trochu zvážněli. Nicméně nakonec jsem se vnutil oné paní a jejímu muži pod domek. Domy tu většinou stojí na asi 2m vysokých pilířích, takže mezi pilíře se dá krásně přiděla síť a přespat. Síť rozdělána a já usedám k plodné konverzaci se spoustou místních lidí, kteří se přišli na mě podívat. Chvilkama jsme na sebe jen tak koukali, většinou já mluvil na ně česky, občas oni mě odpovídají laosky. Postupně přicházejí další a další sousedé. To už se naštěstí chýlí příprava večeře ke konci, jen k mému překvapení berou hrnec a neslušně si zalezli do domečku a úplně zapomněli říct že mám jít s níma. Zůstávám tedy se zbytkem vesnice venku a pokračujeme v konverzaci. Naštěstí ale po chvilce přišel otec od rodiny a pozval mě dovnitř, aby mě pohostili. Konečně. Sticky rice, nějaký mix asi z jater s chilli a polévka. Dokonce to i moc dobře chutná. Tedy do chvíle, kdy z polévky vyplaval pařátek, to už mi to chutnat přestalo 😊. Hlavně protože jsem onu slepičku ještě viděl běhat, když jsem přijížděl 😊. Super je to opravdu čerstvé, ale pochybuji, že pařátky nějak zvlášť omyvali 😊. No nic večeře v pohodě a ještě mi k tomu dali nějaký místní alkohol. Sice jsme všichni pili z jednoho kalíšku, ale snad to ten alkohol i desinfikoval. Po večeři jsme si místo konverzace pustili v chatrči, která je jen sbita z prkýnek, na DVD přehrávači Bad Boys. CO si člověk může více přát 😊?. Po večeři a po prvním konci filmu, pustili ho od půlky a pak zase znovu, jsem poděkoval, rozloučil se a šel si znaven dneškem lehnout do sítě. Po chvilce mě přišli opět všichni zkontrolovat a když zjistili, že už opravdu ležim, sedli si u sítě a povídali si. Hlasitě, jak jinak. 😊 Naštěstí vybaven iPodem, zaposlouchal jsem se do Steva a po chvilce usnul.

---