H?ebenovka

---

Geo: 36.5, 137.867

Ráno vstávám opět na osmou na snídani a poměrně záhy po snídani vyrážím na trek. Ráno ještě probíhá porada s domácím, který mi dává turistickou mapu a doporučuje co by mohlo být schůdné.
Pak mě ještě berou autem k jezeru, protože jedou do Matsumota a přeci to nepůjdu pěšky 😊. Nechávám se vysadit nedalo první kešky, kterou bych rád dnes našel. Po rozloučení vyrážím. Keška je nedaleko u mostu, ale bohůžel v hledání úspěšný nejsem. Přes to, že je slunečný den, je hrozná zima. Oblékám tedy další vrstvu a vyrážím na další, vzdálenou asi 500m. Tady již úspěšný jsem. Super, hned se bude lépe pokračovat. Jdu tedy směrem, kterým mě poslal domácí. Jsou to klikaté asfaltové cestičky stoupající do nyní již zavřeného lyžařského střediska. Po cestě narážím na nějakého místního mladíka hrajícího si se psi a ten se mě hned ptá kam jdu. Sice moc neumí anglicky, ale je na něm vidět, že se snaží pomoct. Jde do domu a za chvíli se vrací s mapou, aby mi ukázal kam je možné jít. Doporučuje mi dvě možnosti. Tu samou co domácí a pak druhou, hřebenový přechod zhruba v úrovní 1200m, z kterého by měl být výhled na jezero. Stále mě láká první varianta, ale řekl jsem si, že se rozhodnu až na rozcestí, které je v centru onoho zavřeného střediska. Děkuji mu za pomoc a pokračuji ve stoupání. Sluníčko docela hřeje, takže postupně odkládám vrstvy až do krátkého trička. Zhruba po půl hodince volné chůze, přeci se nebudu potit, dorážím do střediska. Výhledy tu začínají být moc hezké, ale už malinko fouká a tím se i ochlazuje. V jendom z baráčků jsem za výlohou objevil silničky. Super, třeba půjdou půjčit, pomyslel jsem si, a zkusil vejít dovnitř. K mému překvapení bylo otevřeno. Silničky ale mají prázdá kola, takže asi ještě opravdu nebude sezona 😊. Nicméně tu nacházím na nástěnce doporučení na trek a je to onen hřebenový trek, který má mít 15km a podle fotek to vypadá opravdu moc hezky. OK, vyrazím tedy tam. Kupuji pití v automatu a vyrážím. Hned kousek za rozcestím zjišťuji, že silnička by opravdu nebyla dobrý nápad, protože bych ji víc nesl než na ní jel. Sice jsem jen v 1100m, ale sníh tu chvílema stále je. Výhledy jsou krásné. 15km hřebenovky před sebou, tak volím spíše rychlejší tempo, protože pak mám ještě cestu zpět. Asi za 2-3km se dostávám do trochu hlubšího sněhu, kde je vidět, že krom mě tu šel i někdo jiný. Nějaký opičák 😊. Konečně se dostávám k další kešce. Opravdu moc hezký výhled a její odlovení je brnkačka. V okkolí kešky jsem asi nejvýše, tedy v cca 1300m a naskýtají se tu opravdu nádherné výhledy. No nic, žádné zdržování, jdu dál. Cesta lepší, spíše z kopečka, výhledům už trochu vadí stromy. Po několika kilometrech dorážím na startovní kopec paraglidistů a výhledy odsud jsou nepopsatelné. Úžasný pohled do údolí na jezero a Omachi a na druhou stranu údolí na další vrcholky. Odlovuji tu další kešku a pokračuji dále. Ještě mě čeká jedno sedélko, pak vrcholek a sestup k jezeru. Na vrcholek vede značená cesta, která vypadá, že bude už beze sněhu. Sice nebyla zcela, ale jít se po ní dá. Před nástupem na tuto cestičku a vlastně již několikrát po cestě jsem potkal několik tabulek značících tento trek a na něm krásný malý usměvavý medvídek. Proč ho tam mají jsem pochopil kousek pod vrcholkem. Slyším nějáké šustění listí nedaleko mně, otočím se tím směrem a co nevidím, sice není tak malý a usměvavý, ale je to méďa. Krásnej hnědej méďa. Trochu ve mě zatrnulo, ale potěšilo mě, že se mně polekal asi víc než já jeho a tak vzal nohy na ramena a utíkal pryč. Škoda, že aspoň chvilku nepočkal, abych si aspoň udělal fotku 😊. Dál už byla nuda, žádný medvěd. Přiznávám ale, že půlky jsem trochu stažené měl. Obzvlášť, když jse míjel stromy, které byly cca ve výšce 2,5m zbaveny kůry. Představoval jsem si nějakého grizlyho 😊. Ale spíš ta kůra opadala sama. No nic. Scházím k jezeru a vydávám se podél něho cca další 4-5km domů. Páni. Dnes nachozeno 25km. Balím věci a domácí mě vezou na vlak a já jedu za Marťou do Hakuby. Na nádraží zjišťuji, že Marťa už je ubytovaná, tak ji prosím, ať pro mě přijedou na nádraží. Super, přijeli. Majitelka ubytování je sympaťačka Yoko. Cestou se zastavujeme v obchodě nakoupit a pak už jedeme do Maison de Sasagawa. Příjemné ubytování kousek od olympijských sjezdovek Hakuba One. Vzhledem k plné obsazenosti si ustýlám na futonu na zemi. Martí spí na palandě nad nějakým Japono-Australanem. Futon je příjemnější 😊

---