Advertisement
Published: September 17th 2014
Edit Blog Post
Istana Maimoon
Uvnitř se množství indonéských a malajských turistů bavilo navlékáním sultánských oblečků. Několikamilionový Medan jsem navštívil postupně několikrát, spíše nedobrovolně. V hlavě mám jednotlivé návštěvy tak nějak smíchané dohromady, takže je i tady popíšu na jednom místě.
Původně jsem měl první odstavec uvozený slovy "velkoměsto Medan", ale Medan žádné město prostě není, jde spíš o obrovský chaotický shluk dvoupatrových garáží, oddělených proudy aut a motorek, i v noci vyplněný vřískajícími motory a ovoněný neuvěřitelným množstvím prachu. Ulice, nebo spíše silnice, jsou okrášleny reklamami na cigarety, cedulemi s tajemným názvem Door Smeer (ukázalo se, že jde o opravny motorek), stánky se smaženou rýží či třeba banány a občasnou bankou. Ne že by na Medanu bylo vše negativní - například u pouličních stánků nabízí opravdu nepřebernou řadu různých chuťovek a má aspoň nějakou hromadnou dopravu: formou minibusů za tři čtyři tisíc rupií, na které můžete mávnout kdekoli, ale u kterých netušíte, kam jedou - takže jediný možný systém je ten, který jsem praktikoval i první dny v Kunmingu: nastoupíte do náhodného minibusu jedoucího ve vašem směru a vystoupíte v okamžiku, kdy se od tohoto směru minibus odchýlí. Ovšem celkově vzato jsem marně dumal, jestli jsem někdy navštívil hnusnější město. Pokud se mu můžete vyhnout, vyhněte se mu.
Já se mu vyhnout nemohl. První
Mesjid Raya
Velká mešita návštěvu jsem měl sice ještě zaonačenou tak, že jsme se s Ivou, také dobrovolnicí u projektu Green Life, potkali na letišti, a hned večer za tmy jsme Medanem rychle projeli taxíkem do Bukit Lawangu, a jelikož pršelo, tak nám unikly zmíněné vizuální, zvukové a čichové vjemy. Ještě jsem tedy nic netušil.
Druhou návštěvu jsem podnikal kvůli vízu. Turistické vízum do Indonésie jsem totiž získával až v Medanu na letišti (v Praze jsem to kvůli opletačkám na čínské ambasádě nestihl), a proto jsem měl jeho platnost jen na měsíc a tedy jsem si ho musel jetv druhé půlce srpna prodloužit. V Medanu jsem tentokrát strávil i noc, a to v dost podivném hotelu: recepce byla zahrazena mříží, za kterou měl recepční k dispozici i auto (snad aby mohl rychle prchnout), samotný vchod byl zahrazen napřed ohradou někam po lokty (ta se ale dala přelézt) a poté opět mříží až ke stropu (ta se ale dala odsunout i zamčená). Pokoj byl bez oken, kompletně vydlaždičkovaný, a skoro bez příslušenství. Pan recepční vypadal dost čínsky, ale mluvil na mě primitivní angličtinou - opakovaně se ptal na holky, sice z jeho projevu samotného nebylo úplně jasné, jestli se diví, že cestuju sám, nebo
Medan
Běžná ulice je ovšem průmyslovější a špinavější. jestli mi ty holky nabízí, ale vzhledem k prostředí šlo jistě o tu druhou možnost.
V Medanu na cizinecké policii na ulici Gatot Subroto mě napřed nechtěli pustit dovnitř kvůli krátkým kalhotům (úřad je tu pán, ne sluha), ale nakonec jsem se dovnitř dostal a vše šlo celkem rychle. Na závěr mi ale oznámili, ať si zase přijdu v pondělí, tedy za čtyři dny - ale ještě ne pro vízum, ale znovu vyřídit další část žádosti a zaplatit poplatek. Anabázi jsem tedy musel opakovat znovu - tentokrát jsem se i zajel letmo podívat na rokokový sultánský palác (Istana Maimoon) a na hlavní mešitu (Mesjid Raya), které určitě za vidění stojí, pokud máte cestu kolem. Část paláce je stále sídlem sultánových potomků, i když už nemají žádnou formální moc, a mešita se pochopitelně také používá. Než ale strávit další noc v Medanu, to jsem se radši na úřadě dohodl, že místo zítřka přijdu až o dva dny později; mezitím se zajedu podívat do blízkého Berastagi - o tom viz samostatný blog.
Při čtvrté návštěvě jsem chvíli bloumal městem kolem nádraží a nakonec toho nechal, zvlášť poté, co mě ochranka vyhnala od kostela Immanuela, do kterého jsem se chtěl podívat.
Bata
Zanedbaná, zašlá sláva Československa. Další potenciální návštěvě při průjezdu jsem se dokázal chytře vyhnout a psychickou újmu průjezdu při cestě z Banda Aceh k jezeru Toba jsem úspěšně minimalizoval tak, že jsem se nedíval vlevo vpravo a usilovně myslel na hezké věci.
Advertisement
Tot: 0.138s; Tpl: 0.014s; cc: 11; qc: 66; dbt: 0.0755s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.2mb