Advertisement
Published: September 23rd 2014
Edit Blog Post
Většina cestovatelů do Indonésie se chce podívat do džungle a jednou z nejjednodušších možností je Bukit Lawang, vzdálený pouhé tři hodinky od medanského letiště. Nejjednodušší možnosti mívají svá úskalí, v tomto případě je to samozřejmě zkaženost turismem. Jako základna pro výlet do deštného pralesa ale asi slouží dobře, i když nemůžu porovnávat s dalšími možnostmi, které se pro západního turistu naskýtají, především Tangkahan, pár hodin na sever odtud, a Ketambe u města Kutacane, ležící v Acehu na severojižní silnici vražené přímo doprostřed parku. Každopádně Bukit Lawang leží na hranici mezi národním parkem Leuser a okolní krajinou zaplněnou vesnicemi, ale hlavně plantážemi palmy olejné a kaučukovníku. Zajímavé to je pochopitelně hlavně spíš v národním parku než v plantážích, a Bukit Lawang nabízí služeb průvodců, kteří vás do něj na několik hodin až na několik dní zavedou.
Ikonickým zvířetem je tu orangutan. V letech 1973 až 1996 tu totiž jedna švýcarská organizace a indonéská vláda provozovala středisko pro návrat orangutanů ze zajetí do volné přírody. Za orangutany sem začali jezdit turisté ze západu a ještě dnes, skoro 20 let po ukončení činnosti tohoto střediska, se tu na jeho jméně žije. Místní podnikavci už léta polodivoké orangutany krmí, takže turisté tu pár set
Ulička smrti
Tak jsem si v duchu nazval cestu, kterou bylo nutné projít při cestě na konec Bukit Lawangu. V době konce ramadánu byla úplně plná indonéských turistů a projít těch několik set metrů pro mě bylo peklo. Potom už to tak strašné nebylo... metrů od vesnice mohou spatřit ochočená zvířata na pár metrů a někdy je i krmit - a to přestože takto blízkým kontaktem může dojít k přenosu nemocí z lidí na tento geneticky příbuzný, ohrožený druh. Youtube je dokonce plný videí zachycující konflikty mezi orangutany a lidmi. Občas dojde i ke konfliktům mezi průvodci samotnými - částky za průvodcování jsou velké, konkurence ještě větší a obchodní vazby tu jsou asi tak podobné jako třeba u pražských taxikářů - ostatně podobně jako mezi taxikáři vzbuzují nevoli poplatky pražskému magistrátu, spousta průvodců v Bukit Lawang teď protestuje proti úpravě cen za vstup turistů do národního parku (tuším 10 tisíc rupií za den pro Indonésany a desetinásobek pro cizince; tisíc rupií = necelé dvě koruny).
Národní park Leuser je se svými skoro 8000 km
2 na evropské poměry opravdu velkorysý, i když se každým rokem skutečná poloha celého ekosystému zmenšuje o desítky kilometrů čtverečních. V oblasti žijí kromě orangutana ještě další vymírající druhy, z těch populárních např. slon sumaterský, tygr sumaterský a několik posledních nosorožců sumaterských. Vidět je samozřejmě není jednoduché, mně se z této čtveřice povedlo spatřit jen několikrát orangutana - ale o tom blíže v jiném textu. V parku je také spousta
Transbordér
Samozřejmě jsem toto zařízení vyzkoušel. Přepravit se přes oněch deset metrů řeky trvalo asi pět minut vysilujícího ručkování, takže zpátky jsem se raději jednoduše přebrodil. Když jsem překonal první metry, parta místních mladíků se nahrnula k první budce a cosi prováděla s lanem – ale nepochopil jsem, jestli mi pomáhali nebo jestli mě ze srandy naopak blokovali. dalších zvířat - primáti (giboni, makaci, hulmani, outloni...), mundžaci, divoká prasata, leopardi, cibetky, binturongové, veverky, zoborožci, želvy, hadi atd. Z rostlin tu rostou tvrdé dřeviny, kvůli kterým dochází v parku i kolem k neustávajícímu odlesňování, ale také raflésie, známá jako největší květina na světě s průměrem třeba i přes metr, kvetoucí prý vždy jen v srpnu a září. Hub tu je víc než požehnaně, i když sbírat bych se je neodvažoval; plísním se tu vzhledem k vlhku také daří. Bakterií a virů je tu podle mých zkušeností méně, než by člověk odkojený dobrodružnými romány a televizními dramaty čekal. O protistech a archeích nemám zprávy.
Ale zpátky k Bukit Lawangu: byl jsem tam dvakrát, jednou koncem července, před odchodem na měsíc do džungle, a jednou koncem srpna. V době první návštěvy probíhal zrovna svátek Íd al-fitr, značící konec ramadánu, a vesnice podle toho vypadala. Úplně zaplněná hlavně Indonésany, kteří při takové příležitosti rádi odjedou z Medanu, aby se mohli svlažit v řece vytékající z pralesa, svézt se po ní v obří gumové duši anebo si na jejím břehu dát z domova přivezený nasi goreng čili smaženou rýží. Do noci to ze všech stran dusalo a výskalo a ráno bylo všude
Becak
Motorka s motokárou, do které se vejdou dva až tři menší lidé. Tento dopravní prostředek má dvě nevýhody: za prvé, vyšší postavy jako já se v některých typech musí trochu přikrčit, a za druhé, pokud je cesta špatná, a to je na indonéském venkově pravidlem, rychlost překonává svižnou chůzi jen nepatrně. ještě víc odpadků než obvykle. Naštěstí v Bukit Lawangu mají zázračnou medicínu zvanou ovocný shake, takže si můžete sednout někam pokud možno dál od tohoto dění, dát si třeba kokosovo-čokoládový šejk a nějaký ten jejich Íd al-fitr mám může být buřt.
Není ale nutné zůstávat ve vesnici. Tak jsem se vydal nahoru proti proudu řeky, díky čemuž jsem si den po příjezdu mohl udělat představu, jak vlastně taková indonéská džungle vypadá. A pak na druhou stranu, k jeskyni nazvané prostě Netopýří jeskyně. U vstupu vybírají úplně falešně vypadající výrostci drobné vstupné ve výši 10 tisíc rupií - a sice neměli vstupenky, nedokázali se mi prokázat žádným důkazem o tom, kdo jsou, a vlastně ani moc nerozuměli anglicky, ale podle všeho k tomu byli skutečně jaksi oficiálně zmocněni. Jeskyně rozhodně stojí za tu cestu i ty drobné, je plná ostrých kamenů tvarů, které jsem v evropských jeskyních nikdy neviděl, strop vylézá několikrát nečekaně opět na zem, odkud dolů visí bujná tropická vegetace, a když už se zdá, že to dál nejde, tak se objeví ještě další mezera, kterou jde prolézt dál.
Při druhé návštěvě byl Bukit Lawang mnohem klidnější, obchodní uličkou se dalo projít asi desetkrát rychleji a dalo
Gado-gado
Vařená zelenina zalitá arašídovou pastou a doplněná vařeným vejcem se sehnat mnohem lepší ubytování, dokonce za stejnou cenu. Přijel jsem tehdy z Medanu konečně s prodlouženým vízem, většina dobrovolníků kromě Ivy už odjela, zatímco já se chtěl ještě na pár dní podívat na Green Life a zúčastnit se protipytlácké hlídky. Připojil jsem se proto k Zuzaně a Milanovi a trávil čas na internetu, tedy kromě čtení a popíjení šejků. Za dva dny poté už Iva odjela, zato přijel Víťa a my se vydali z Bukit Lawangu zpátky do džungle.
Advertisement
Tot: 0.106s; Tpl: 0.02s; cc: 11; qc: 27; dbt: 0.0722s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb