Velká ?ínská ze?

---

Geo: 40.6955, 117.189

Konečně se probouzíme tak, abychom mohli vyrazit na Great Wall. V plánu máme vyrazit do místa zvaného Simatai odkud se dá prý přejít asi 10km do dalšího ne zcela turisticky vytíženého místa, do Jinshalingu. Jedeme tedy dle popisu v průvodci na nádraží, odkud má jet autobus do Chengde a my se máme nechat vysadit po cestě. Bohůžel na nádraží zjišťujeme, že odtud ten autobus nejezdí a my se musíme přesunout na jiné nádraží. OK, přepínáme na plán B, tedy nasednout tu na bus č. 980 a ve městě Miyun přesednout na TAXI směr Simatai. Není těžké najít správné nástupiště a bus. Dokonce se nás ujala nějaká místní pracovnice, která nás poměrně slušnou angličtinou instruuje, že určitě máme vystoupit na páté zastávce nikoli na konečné, protože tam odtud jezdí ony TAXíci. Posloucháme tedy pozorně a vyrážíme. Těsně za městem se dostáváme do zácpy a trávíme v ní okolo hodiny a půl. Dost vyčerpávající, ale nakonec se opravdu konečně dostáváme do onoho správného města a poslušně vystupujeme na páté zastávce. To byla ovšem chyba. Ano, čeká tu spousta aut, která nás chtějí odvézt, ale jsou to soukromá auta, chlapi se na nás sesypali jak včely na med a byli dost neodbytní. Ani nemusím zdůrazňovat, že chtěli nehoráznou sumu za odvoz. Ignorantně odsud trochu naštvaně odcházíme a vydáváme se hledat opravdové TAXI. Cestou potkáváme turistické informace, kde se mi moc nedaří nějaké použitelné informace získat. Nakonec se dozvídáme, že opravdu žádný bus tímto směrem nejede a my si musíme vzít TAXI, které stojí 400RMB, tedy dvakrát tolik než nabízeli chlápci na zastávce, takže velkej ranec. S tím se nechceme spokojit, proto pokračujeme v hledání odvozu sami. Nakonec narážíme na skupinu minivanů, kde smlouváme cenu na 110RMB a konečně vyrážíme směr Simatai. Cesta ubíhá celkem rychle a zanedlouho vystupujeme na místě. Trochu nás zaráží všudypřítomné stavební práce, ale procházíme dále a dostáváme se do zcela nově vybudovaného městečka, kde to vypadá, že ještě vůbec nikdo nežije. Procházíme městečkem, kde naštěstí zatím nikdo nechce žádné vstupné, a dostáváme se až k ohromné budově, kde se kupují lístky na ZEĎ. Zde dochází k prvnímu znechucení, zděšení, panice a pesimismu ohledně naší návštěvy ZDI. Dozvídáme se, že pokud nemáme zerervaci, na ZEĎ nemůžeme. Pokud chceme dnes musíme si koupit ještě lístky do další části onoho nově postaveného města. To se ovšem zdráháme. Další ráná přichází s tím, když se dozvídáme, že už není možné projít z jednoho místa na druhé a že je dostupná jen malá část ZDI. Další přichází s tím, kdy nám paní oznamuje, že se ZEĎ zavírá ve 4hodiny odpoledne, což je za hodinu a půl a že pokud tam chceme jít, musíme určitě jet TAXíkem přes ono městečko a vyjet lanovkou nahoru, vše se samozřejmě platí poměrně tučnou částkou. Kdybychom toto vše oprabdu zaplatili, měli bychom jen několik málo minut na to, abychom se pokochali ZDÍ a rozhodně bychom se bikam dál nedostali, protože tam jsou hlídači, kteří vyhánějí lidi zpět dolů, takže možnost přespání je nulová. To nás dorazilo. Se zármutkem v srdcích a totálně znechucení jsme si sedli na podlahu v ohromné hale přemýšlejíc co dál a smiřujíc se s tím, že se dnes na zeď rozhodně nedostanem a buhví vůbec jestli kdy jindy, protože na zítra a na pozítří už máme koupené poměrně drahé lístky na vlak. V tom k nám přichází kdosi se sluchátkem v uchu, aby nás upozornil, že na tomto místě je zakázano sedět a že se musíme přemístit. Přesouváme se tedy o 20m dále, kde sedí na zemi spousta lidí. Během přemýšlení a vymýšlení jak to nejlépe udělat jsem dostal chuť na oříšky, které mám v batohu a tak se do nich chci s chití pustit, ale v tom se objevuje další člověk, který mě upozorňuje, že tohle se tady tedy taky nesmí. To už jsem ovšem dost vytočenej, ale snažím se udržet. Nakonec vymýšlíme, že se zkusíme tedy přesunout do druhého místa, kde jsme chtěli původně ze ZDI slézt, přespíme u vchodu a na ZEĎ se dojdeme zítra alespoň podívat. Když se dostáváme zpět na parkoviště, kde nás prve vysadil minivan, zkoušíme najít nějaké TAXI, které nás vezme do několik km vzdáleného místa. Během hledání dostáváme další ránu. Hned na parkovišti si všímáme zastávky, kde staví nějaký bus a po zeptání se kam tento bus jezdí, zjišťujeme, že jezdí z a do toho města, kde jsme vystoupili a hledali TAXI, protože sem údajně žádný bus nejede. Navíc bus stojí 2RMB v porovnání se 110, ketré jsme zaplatili za minivan. No nic, hlavně jak se odsud dostat. Když už konečně nacházíme místo, kde čekají minivany, dostáváme super nabídku, že nás odvezou za 300RMB. No to si snad dělají ..... Nakonec nám jeden taxikář radí, že nás ten bus hodně přiblíží, ať nasednem do něj. Byla to nejlevnější varianta, takže ho posloucháme a vyrážíme. V buse se nás ujímají nějaké místňačky, které nám naznačují, že nám ukážou kde přestoupit a jak se tam dostat. Po chvilce tedy vystupujeme a přesedáme do dalšího busu za 2RMB. Zde potkáváme skupinku cizinců a dáváme se s nima do řeči. Po chvilce zjišťujeme, že mají podobný plán a nějaké přesnější informace od kohosi, kdo to samé udělal před několika dny. Chytáme se tedy jich a společně s nimi vystupujeme na místě, které vypadá jako to z popisu, který mají. Zde jsou ovšem ztracení a proto přicházíme my a naše GPS a udáváme nejpravděpodobnější směr, kterým bychom se měli vydat. Skupina sestávající se zedvou francouzů (kluk a holka), belgického páru, francouzského kanaďana a nás vyrazila na cestu. Během několikaset metrů jsme narazili na odbočku ke ZDI a už se těšili až ji uvidíme, začínala se v nás opět rodit naděje, že přeci jen na ZDI přespíme a splní se nám po čem jsme toužili. Sice to bylo zcela jiné místo, ale dá se odsud dojít do námi původně plánovaného místa sestupu ze ZDI, jen tam dojdeme z druhé strany. Najednou nás předjíždí minivan a zokna se vyklání jakási holčina a ptá se angličtinou nám hodně povědomou kam že to jdeme. Z auta vystupují tři lidé, dva kluci a jedna holka a my v nich hned poznáváme krajany. To se nám také v zápětí potvrzuje. OK naše skupina se rozrostla do konečného počtu 10lidí a pokračujeme dále. Vtipné bylo, že i oni mají naprosto stejnou příhodu s námi jen s tím rozdílem, že oni sem přijeli oním minivanem za 45RMB a to začali se smlouváním na 50. Vida jak postupující čas mění nabídku 😊. Nás těšilo, že jsme se sem nakonec dostali za 4RMB a tak jsme pokračovali až ke ZDI, k níž jsme dorazili za nedlouho. Konečně!!!! Krásné výhledy, kterým mírně ubírá na dokonalosti padající mlha či přetrvávající smog, ale na druhou stranu to přidává na dramatičnosti. Konečně z nás s Marťou spadla ona bezradnost, která byla vystřídána mnohem intenzivnějším pocitem uspokojení a radosti. Děláme si fotečky, užíváme výhledů a vydáváme se směrem Jingshanling hledat nějakou hezkou strážní věž, kde bychom mohli přespat. To se nám za nedlouho i daří. Poměrně hezky zachovalá věž se zcela zachovalou podlahou, což byla naprostá výjimka. Sice jsme se ještě vydali zkontrolovat další věž, která byla na vyšším kopečku, ale nebyla v takovém stavu jako ta předchozí a tak jsme se vrátili a ubytovali se tam. Opravdu šťastni jsme si vybalili večeři, kterou jsme si koupili a ostatní se k nám hned přidali. měli jsme opravdu velký hlad, protože jsme celý den nic nejedli a tak jsme se hned pustili do šunky, sýru a toastového chleba, s chutí přikusovali okurku a rajčata a popíjeli vrcholové pivo. K chuti přišlo i výno a sýr, který přinesl francouz a vybral příhodně víno značky Great Wall. Po večeři příprava spaní a pak chvilka povídání si na ZDI a pak rychle do hajan a ráno uvidíme, jestli bude ve 4hodiny vydět východ slunce 😊

---