Maria la Gorda & San Juan y Martinez


Advertisement
Cuba's flag
Central America Caribbean » Cuba » Oeste » Maria la Gorda
November 15th 2008
Published: December 13th 2008
Edit Blog Post

Dnes nás konečně čeká koupání na vyhlášené plázi María la Gorda (tlustá Marie). Balíme se, paní domácí Carmen nás počítá a ukáze se, ze neumí sčítat ani na kalkulačce. Trvá jí neskutečně dlouho nám dát účet, ale nakonec se přece jen dočkáme a jedeme. První zastávka bude v jedné vesnici u Carmeniných známých, kde se ubytujeme a rovnou pokračujeme dál. Vesnice lezí asi padesát kilometrů od pláze. Na plázi samotné je jen jeden hotel, kde se navíc je třeba nahlásit předem a není taky nejlevnější. Pláz samotná vypadala jako z katalogu. Bělostnej písek, palmy, průzračná voda, prostě nádhera. Zevlovali jsme celé odpoledne, neustále si posouvajíce lehátka, aby byly ve stínu palem. Do toho padla jedna nezbytná flaška rumu, abychom dostáli za dost stereotypu posíleném například v Pirátech z Karibiku: válet se na plázi, nic nedělat a pít rum

"Welcome to the Caribbean, baby"

Potápění s bombou jsme nakonec nedali, bez licence by to stejně asi nestálo ani za to. Počkali jsme si na západ slunce, protoze katalogovejch fotek nebylo dost a Helí chtěla ještě pár víc kýčovatejch. Slunce zapadlo do mraků, takze ty nejkýčovatější fotky nakonec nevyšly. Cestou zpátky padla tma a z lesa vylezly tisícovky krabů a pomalu si to šinuli směrem k moři. Byli velký asi jako talíř a chňapali po nás a cvakali přitom klepetama. Vyhejbat se v autě dírám na silnici uz patřilo k bězným kratochvílím, ale vyhejbat se navíc ještě pohyblivejm překázkám byl o stupeň tězší level. Pár jich to taky odneslo. Protoze jsme ale cestou sem na silnici zádný náhradní díly na kraby nepotkali, tak se asi o zbytky rychle postará nějaká jiná zvěř.

Zpátky jsme dorazili za noci, naše ubytko jsme skoro přejeli, nebýt velikánskýho stromu u cesty, kterej naštěstí narozdíl od stavení přehlídnout nešel. Na večři nám přichystali selátko, bylo úplně nádherně jemňoulinký a bylo ho neuvěřitelně moc, aspoň dvě kila. K tomu jsme dostali zelí a yuku - ten kořen co po uvaření chutná jak bramborový knedlíky, takze vlastně taková kubánksá variace na vepřo knedlo zelo. Všichni se nafutrovali, ze nám to lezlo ušima, po měsíci na kuřeti a rybách vítaná změna. Masa ale přesto zbylo víc nez polovina.

Po večeři jsme se na chvíli natáhli a trávili. Jak tak lezíme, zničehonic vypadla klimatizace a v místnosti rázem začalo být jak v pekle. Vyšli jsme ven a zjistili, ze bez proudu je celé městečko. Vyrazili jsme teda do nočních ulic, coz byl krásnej zázitek. Veškerý lidi byli venku na ulicích, na hlavní třídě panoval čirej ruch. Do mumraje lidí se motaly koně s povozama a cyklisti, nikdo z toho nebyl vidět dál nez na pár metrů. Komunistická cupácká krčma na rohu měla svíčky, takze fungovala dál. Jenomze neměla moc co nabídnout. Mihotavé světlo svíček ale dodávalo prostoru romantickou atmosféru, kterou za dne rozhodně nemělo. Proud pustili asi po dvou hodinách, na to se z mísntní diskotéky ozval neuvěřitelně pronikavej tuc tuc, kterej začal dunět do noci. To rozhodně nebylo nic pro mě, tak jsme vyrazili zpátky na pokoj, kterej se mezitím začal zase ochlazovat na normální hodnoty.

Ráno jsme vyrazili zpátky do San Juan y Martínez na domluvené setkání s Mirečkem. Dohodli jsme se, ze na nás počká na náměstí před stánkem s kuřetem, ukáze nám tabákové plantáze a podíváme se k němu domů. Přijeli jsme na čas, Mireček tam byl. Představil nás svému synovi a ten nás zavezl na místní plantáz. Z celé kuby je pro pěstování tabáku nejlepší právě oblast kolem městečka San Juan y Martínez. Na plantázi jsme si prohlídli jak tabák roste, sušárny, kde čeká na baliče a dozvěděli se vše o přípravě doutníku.

Správná Havana sestává z několika druhů listů, z nichz některé typy se pěstují na slunci, jiné ve stínu. Listy se liší svými vlastnostmi, některé zajišťují chuť, jiné dobré hoření, obal je potom ze speciálního listu, který je barevně stejnoměrný a dostatečně elastický. Nezálezí jen na tom, kde rostlina roste, ale i na tom odkud se z ní listy otrhávají. Ze spodních pater se doutníky nedělají vůbec, spodní listy mají nejhorší chuť a vyhazujou se. Z těch se potom budou vyrábět cigarety. Ze zbylých listů platí pravidlo, ze čím výše listy rostou, tím jemnější je pak výsledná chuť, spodnější patra mají listy se silnější chutí. Listy se suší, poté se odstraní "zíly", které obsahují 3/4 procent nikotinu a ponechá se pouze zbytek listu. Ten se nechá fermentovat v sudech po několik měsíců. Fermentace probíhá v nálevu vody a rumu, popřípadě medu, v závislosti na typu doutníku. Výsledný doutník ovšem v rozporu s lidovou slovesností nerolujou Kubánku na stehnech, ale vyrábí je jak muzi tak zeny na stole. Devadesát pět procent Kubánců rovněz v rozporu s představami doutníky nekouří. Výhodnější je totiz doutníky prodat cizincům a za vydělaný peníz se rodina potom na dlouho poměje.

Na konci prohlídky nás dovedou ke stolu, kde se očekává, ze si nakoupíme. Protoze ale máme doutníky uz objednané od Heleny v Havaně, tak nic kupovat nepotřebujeme. Hrajou na city, tak aspoň kupujeme kazdej symbolicky jeden doutník a mizíme. Zpátky u auta se motá paní s dítětem a suchým hadrem nám šmudlá prach po laku, zřejmě si myslí, ze to tak čistí. Dáváme jí pár cupů, abychom se jí zbavili a vracíme se za Mirečkem.

U Mirečka doma nás mezitím očekávají, přivezli jsme hodně piv, takze nád viděli o to radši. Mireček prohlásil, ze rum rezervu pije jen na novej rok, tak si rád přihnul. Rychle ztrácíme přehled o tom kdo je koho příbuznej a čí je kdo kamarád. Svorně jsme se s místníma pobratřili, černoch, kterej vypil prakticky sám celou naší Slivovici nabízel neustále Mašu sňatek, takze bylo opravdu veselo. Několik nás vyrazilo na obhlídku městečka. Soto - syn Mirečka nám mezitím vyprávěl, jak jeho otec byl za komunistů v Čechách a jak nechápe, proč je stále tak podporuje. On sám byl první (a poslední) Kubánec, kterej se otevřeně stavěl proti rezimu. Jako jedinej se nebál říct co si myslí, a byl mimochodem taky jeden z mála, kterej uměl anglicky. Pokud jde o ostatní Kubánce, tězko posoudit jestli se jim za komunismu zije pohodlně nebo jestli se prostě před náma bojej říct svůj názor, zřejmě tak i tak. Soto zil odděleně od otce v domě svého dědečka, kterému kdysi patřila půlka města, všem po přerozdělení moci byl rád, kdyz mu zůstal aspoň ten jeden dům. Dům musel bejt kdysi prima, ale teď vypadal, ze se kazdou chvíli yřítí obyvatelům na hlavu. Sotovi kamarádí bydleli ještě víc nuzně, ve slumu se na pár metrech mačkalo asi šest lidí. Střecha z vlnitýho plechu od humanitární pomoci - další známka nedávných hurikánů.

Mireček nás chce ubytovat u někoho ve městečku, obrázíme proto jeho kamarády a známé ve starým americkým bouráku Dodge. Jízda je to úzasná, vzadu je místa na nohy víc nez v náklaďáku. Řidič je na svého miláčka jaksepatří pyšnej, zřejmě je to jeho jedinej majetek, tak se není ani moc co divit. Prozrazuje nám ale, ze zub času se podepsal i na tomhle autě, taze motor uz je z Volhy a převodovka z Toyoty. Inu nic není tím, čím se to zdá být. Ubytování, které nám ukazují by holky asi pořadně vyděsily, takze jsme se rozhodli vyrazit radši dál do Viñales a ubytovat se na adrese od Carmen.

Na cestu vyrázíme před soumrakem a brzy padne tma. Viñales lezí za kopcovitým hřebenem, přes jehoz vrcholky se táhne úzká a pořádně klikatá silnice, serpentina stíhá serpentinu, jedeme pěkně pomaloučku, cesta nebere konce, ale nakonec přece jen dorázíme na místo. Projevuje se opět známej fakt, ze většina místních nezná jména ulic, takze absolvujeme okruzní jízdu jen abychom zjistili, ze tam kde jsem se ptal poprvé na adresu našeho ubytka, tuše, ze jsme na místě jsme opravdu byli na místě, ale domorodec nás poslal úplně na druhou stranu města. Nicméně nakonec jsme se zdárně nalezli a začali dohadovat podmínky noclehu. Zdejší obyvatelé byli obzvláště sveřepí v tom kolik lidí bude kde spát a jako jediní se nenechali vůbec ukecat, takze jsem opravdu museli spát odděleně ve třech pokojích třech sousedících domů. No ale co, hlavně, ze jsme ve zdraví dorazili.


Additional photos below
Photos: 30, Displayed: 29


Advertisement

Maria la GordaMaria la Gorda
Maria la Gorda

Vysledek cekani na kyc.
SusarnaSusarna
Susarna

Takhle vypada tabak po vysuseni
Tabakova plantazTabakova plantaz
Tabakova plantaz

Je libo doutnik?


29th May 2011

Fantastic Photos!
I wish I could read your blog. I was there only a few weeks before you, loved all of Cuba but this was a pretty lovely isolated place!

Tot: 0.086s; Tpl: 0.012s; cc: 15; qc: 29; dbt: 0.0456s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1; ; mem: 1.1mb