Pucon (1): NP Huerquehue

---

Po delsi odmlce jsem se zase dostal k pocitacum a nastal cas vylicit co jsem tropil posledni tejden. Z Iquique jsem podnikl masivni spesny presun smer jih. Nejprve letadlem spolecnosti Sky Airline Chile do Santiaga a odtud autobusem smer Pucon.

K ceste mam par poznamek. Jednak ze Sky Chile je asi 2x levnejsi nez LAN Chile (kdyby to nahodou nekdo kdo tohle cte potreboval). Zasadni historka se odehrala v Santiagu na stanovisti autobusu spolecnosti Tur Bus, kam jsem dorazil s rezervou asi 2 hodiny a proto jsem se vetsinu casu jen tak poflakoval kolem nastupist a nejakou dobu jsem stravil na netu. Jak se blizil cas odjezdu, tak jsem nasel autobus smer Pucon, od asistenta ridice (v jizni Americe jede krome ridice jeste 1-2 asistenti, ktery jsou takovy letusky a vydejci zavazadel v jedne osobe) jsem si nechal ulozit bagl do kufru, od ridice jsem si nechal potvrdit, ze skutecne jsem u spravnyho autobusu a chvili pred odjezdem jsem se nalodil na palubu... jenom abych zjistil, ze na moji sedacce cislo 12 uz sedi nejaka Nemka a na jejim listku je prekvapive taky cislo 12. To nevestilo nic dobryho, takze jsem rychle nabeh na ridice a snazil se zjistit jde je problem, ridic a asistenti zkoumali listky, spekulovali, cas bezel... az se najednou zjistilo, ze do Puconu odjizdi jeste jinej autobus, ve stejnej cas a hlavne ODJINUD.

Takze jsem uz s malinko narustajici panikou bezel na taxika, kterej me ujistil, ze do 5 minut budeme na tom druhym miste, nasedl jsem, do 10 minut jsme tam skutecne byli, autobus se chystal k odjezdu, vybeh jsem ven a nastesti na me cekali. Po tomhle intermezzu uz zbytek cesty nastesti probehnul v poklidu, zalehnul jsem do sedackopostele a rano se probudil na miste.

Uz po probuzeni me privitala uplne jina krajina, nez na jakou jsem byl zvyklej nahore na severu. Mars za okny vystridalo Svycarsko. Lesy, velikansky jezera, kopce, vsechno zeleny, kravy se pasou podel cest. Jen jedna vec tu nehraje: nad tim vsim se tyci vysoke sopky se zasnezenyma vrcholkama - ty ve Svycarsku nenajdete. V Puconu jsem se vylodil a vydal se na prochazku mestem. Nasel jsem turisticke informace a obchod s mapama, kterej vlastnil - svete div se - Svycar (takze ta krajinna podobnost se asi nezdala jen me !) a posleze i hostel. Na hostelu jsem zprvu nepotkal vubec nikoho, coz bylo malinko zvlastni. Vyuzil jsem casu k planovani vyletu v pristich dnech. Majitel hostelu Oskar me mezitim pozval na vecerni grilovani prasete.

Prase se moc povedlo. Poznal jsem vsechno osazenstvo hostelu. Jedinej opravdovej host - a zaroven jedinej nemluvici spanelsky - jsem tam byl ja, ostatni lidi na hostelu byli vsechno kamaradi majitelu. Oskar, jeho spolecnice? Moni, kamaradi, co tam bydli a obcas vypomahaj Esteban, Marie-Jose zvana Jo a Cecilia. Krome toho dorazili kamaradi z mesta, mezi nima nejvetsi borec Eric, typek svedskyho jmena a vzhledu, ovsem s Chilskym pasem, perfektni spanelstinou, mrakem piercingu a pravou polovinou hlavy pokrytou ritualnima tetovanima. Vlastni tetovaci a piercingovej salon a je tak sam sobe takovou chodici reklamou. Vybornej chlapik, moc veselej (coz jsem teda ne uplne vzdycky ocenil), ale snazili se mluvit tak abych jim rozumel, coz bylo hrozne hezky. Jeden druhyho okrikovali kdyz nekdo mluvil moc rychle, cimz mi usetrili praci. Teda ne ze bych jim rozumel 100% i kdyz mluvili pomalu, ale porad jsem na tom byl malinko lip. Parba jela hluboko do noci - konstatoval jsem, ze Chilsky vino je opravdu gut - ale musel jsem to nakonec zabalit, protoze pristi den jsem mel v planu vejslap do narodniho parku Heruquehue (zkuste to vyslovit rychle 3x za sebou, my jsme to zkouseli a neni to jen tak, specialne pak ve 4 rano) 😊

Na vylet jsem vyrazil brzo rano s Cecilii, ktera se rozhodla, ze me vyuzije jako pruvodce, protoze jinak vsichni furt jen vylehavaj na mistni plazi. Ja jsem se zase rozhod, ze vyuziju ji coby ucitelku spanelstiny, resp. jeji chilsky mutace. Takze pro zajemce par elementarnich slov:

Sipo, ya: ano
Nopo: ne
Cachai?: chapes?, pouziva se na konci kazde druhe vety
Polera: tricko s kratkym rukavem
Choclo: kukurice
Humita: kukuricna kase
Papas: brambory
Colectivo: minibus

Do parku jsme se dostali mistnim minibusem a vyrazili na vylet k jezerum nahore v kopcich. Park samotnej je uzasnej. Hluboky lesy ze stromu, ktery v Cechach neuvidite. Par z nich jsem poznal, ostatni ne. Jednak jsou tu eukalipty, bambus a potom chilskej narodni strom Araucaria - je to nejaka praveka borovice, ci co. Je to neuveritelnej strom, kterej nevypada jako nic, co jsem do ty doby videl. Dalsi stromy - tezko rict, neznamy jehlicnany a listnace. 😊 Jak je videt, nejsem zrovna silnej v botanice, takze se budu venovat radsi vecem ostatnim. Cecilie se statecne snazila, ale sli jsme velmi pomalu, casovej plan, co jsem mel v hlave jsem radsi z hlavy pustil, abych zbytecne nestresoval. Snazil jsem se o pozitivni motivaci typu: "pojd, nahore si dame obed!", ale bez valnyho uspechu. Vyslouzil jsem si - podotykam nepravem - prizvyska typu el tirano, ale aspon jsme se tam nakonec dostali.

Nahore nas cekaly 3 jezera uprostred hvozdu, nadhera, cista hladina, kterou jsme se rozhodli zcerit a poobedvat. Dolu to slo nastesti snaze, abych taky prasknul neco na sebe, tak jsem byl malinko vyjukanej, kdyz mi cestu zkrizila tarantule velika jako dlan. Az ted vim, ze jsou - udajne - neskodny, kdyz jsem tu bestii videl, tak jsem myslel, ze v ni je dost jedu pro nas oba 😊, zkousel jsem ji kusem bambusu odklidit z cesty, ale nechtela se nechat, mrcha. Stavela se na zadni a prednima nohama vyhruzne mavala. Nakonec jsme se teda museli vyhnout my ji a nechali ji uprostred cesty. Autobus zpatky v 5 odpoledne nam pochopitelne ujel, ale nastesti jel jeste jeden posledni v 7 vecer.

Dal

---

Photos

NP Huerquehue
Vsude v tomhle pralese je mraky bambusu. Hodi se jako vychazkova hul...

NP Huerquehue
cizopasnik, nahore u jezer byl na spouste stromech

Lago Verde
Jezero s Araucarii v popredi

Lago Verde
Kmen stromu ve vode pripominajici pater dinosaura