Zp?t do Aucklandu


Advertisement
New Zealand's flag
Oceania » New Zealand
March 16th 2015
Published: July 12th 2017
Edit Blog Post

Geo: -36.8955, 174.828

Ráno se probouzím kolem desáté, tedy Suzanna mě budí klepáním na dveře s tím, že odchází a vrátí se cca za hodinku. Ještě chvilku ležím a pak si jdu udělat snídani, zabalit a připravit se na odjezd, protože počasí vypadá, že se konečně umoudřilo. Po jedenácté se vrací Suzanna. Ještě se nabízím, zda mám otrhat broskve nad garáží, o což mě žádala hned první den. Samozřejmě že by byla ráda a tak beru žebřík a lezu na garáž. Když už mám ten žebřík, jestli bych jí ještě nemohl vyčistit okapy. No holka mě živila a hostila dva dny tak co by né. Lezu na střechu a čistím okapy, které jsou pořádně zanesené. Hotovo a vyrážíme. Veze mě na hlavní silnici a vysazuje mě na příhodném místě ke stopování, děkovačka a loučení a už začínám stopovat. K tomu si přikusuji sandwich, který jsem od ní dostalspolečně s pár broskvemi. Netrvá kupodivu dlouho a zastavuje náklaďák. Otvírám dveře a cpu se dovnitř. Týpek vybíhá čůrat, ale na otázku zda zastavil kvůli čůrání nebo mně nenachází jinou odpověď než: obojí. 😊 At= už to měl či neměl v úmyslu to už je jedno, sedím v autě a jedeme směrem k Aucklandu. Po cestě se konverzace vyvíjí mnoha směry, Chíli probíráme moji angličtinu, pak drogy, pak jeho rodinu a práci a chvíli kouří, píše sms nebo volá a řídí zároveň. V takovou chvíli se snažím držet jazyk za zuby, aby nedej bože ještě nezačal o něčem mluvit se mnou a při tom zapoměl koukat na cestu. Stačí, že se nedrží volantu, ještě aby nekoukal na cestu 😊... Po příjezdu do Aucklandu projíždíme městem a k mému překvapení zajíždíme do dvora obchoďáku, kde vykládáme zboží. Ahaaaa to jsem nečekal, ale ok. Vykládka trvá kolem 40minut a já mezi tím snažím marně sehnat ubytko na dnešní večer a další dny. Pak pokračujeme v cestě, kdy mě konečně vysazuje na stanici městského vlaku. Chvilku čekám v kavárně u cappuccinka na reakci některého z couchsurferů, které jsem oslovil s prosbou o ubytování a pak se už vydávám k autobusu, který mě veze k Sikhskému chrámu, kde se těším na stravu a ubytování zdarma, jak tomu bylo v Indii. Chrám opravdu nacházím, jen není tak vytížen jako ten co jsem navštívil v té Indii. Vlastně tu není vůbec nikdo. Tedy krom jednoho mladého inda, který se mnou začíná hned konverzovat a který mi oznamuje, že krom čaje tady opravdu nic nedostanu a po dotazu směrovaném k jedinému sikhovi, kterého tu vidím se dokonce dozvídám, že ani ubytko zde nedostanu. Píšu tedy Nathanovi, u kterého jsem bydlel hned po příletu do Aucklandu a který mi hned odpovídá, že není žádnej problém, že mě se o mě postará. Chci se tedy rozloučit s oním mladým indem, ten mi však říká, že bych se měl určitě nejdřív najíst, v čemž má pravdu. Doporučuje mi nedalekou pizzerii PizzaHut, kam mě doprovází a doporučuje mi sýrovou pizzu. Koukám na nabídku a chci se pustit do objednávání beef and onion pizzy, ale Ronnie, tak se jmenuje, se na mě divně dívá, že tohle on objednat a zaplatit nemůže. Trochu nechápavě a tázavě zároveň na něho koukám, proč že by to měl platit on? Odpovídá, že jsem přišel do Sikh chrámu s žádostí o jídlo a oni mě nechali odejít nenajezeného a to je špatně a on to tak nemůže nechat. Chvilku se snažím oponovat, že to opravdu není nutné, ale nenechá si to vymluvit. Nakonec si tedy pizzu alespoň dělíme. Pak mě vyprovází k vlaku a loučíme se. Já se vydávám na cestu k Nathanovi, kam dorážím kolem půl deváté večer. Ten už tam opravdu má další dva couchsurfery, ale nadšeně mě vítá. Večer celý prokecáme, pak nafukujeme matraci v kuchyni a ukládáme se ke spánku.

Advertisement



Tot: 0.148s; Tpl: 0.014s; cc: 5; qc: 45; dbt: 0.0528s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1; ; mem: 1.1mb