Den 18. - Od Tasmanova moře k jižnímu Pacifiku

---

Vypadá to že déšť nás ještě chvíli bude doprovázet. Při dlouhých přejezdech nám to nevadí, tedy pokud se nemusíme s naším autem brodit :-). Pár takových míst, kde voda přetýkala z příkopů, popřípadě louky už nebyly schopny více vody pohltit, jsme projeli naštěstí bez problémů.

V Invercargill doplňujeme zásoby jídla v jednom ze supermarketů. Vlastně bych mohla přiblížit, jak se tu stravujeme po dobu našeho pobytu. Jelikož se ve většině míst zdržíme jen na jednu noc, nelze si dělat nějaké velké nákupy a především kupovat potraviny, které podléhají rychlé zkáze. Potřebujeme tedy vždy snídani, velkou svačinu na celý den, nějaké sladké tyčinky, kterými můžeme doplnit cukr a pak také večeři. Nejrychlejší jsou instantní kaše či polévky, ty v sušené formě můžete na Zéland přivézt. Dost často máme k dispozici kuchyňku, kde lze připravit nejen tyto rychlé pokrmy (kterým mimochodem já moc neholduji). Bohužel, co nám na vaření nezbývá je čas. V místních supermarketech naleznete vše, co potřebujete. Od těch větších, jako je Pack n' Save, New World (zde s vyjímkou alkoholu, ten lze dokoupit v liquor store), přes střední Countdown po menší řetězce jako Four Square. Čím menší, tím dražší.

Zhruba naproti městu Invercargill leží Stewart Island, toto místo tvoří pomyslnou hranici mezi Tasmanovým mořem a jižním Pacifikem. My se nyní opět vracíme k oceánu a to na nejjižnějším místě Zélandu zvaném Slope Point. Pokračujeme přes Curio Bay, které je známé zkamenělým pralesem, zastavujeme u vodopádů Purakaunui, které jsou mnohem objemnější než jindy vzhledem k neustávajícím dešťům. A nakonec se podíváme na místo zvané Nugget Point, s nádherným majákem a místem, odkud lze pozorovat tučňáky žlutooké nebo lachtany. S tučňáky je to sázka do loterie, jsou dost plaší, ale že uvidíme lachtany bylo dost pravděpodobné. Jak to nakonec dopadlo se můžete přesvědčit na přiloženém fotu. Jen dodám, že došlo k blízkému setkání :-).

---