Konecne z pod palem ke klokanum..

---

Po roce v maledivskem „raji“ uz doopravdy bylo potreba na chvilku vypadnout a zkusit jak chutna civilazce ve všech vyznamech toho slova. USA bohuzel nevyslo, protože me spolucestujici uz mely letenky na termin, na který se sem nepodarilo dostat kohokoliv, kdo by se te práce na dva tydny ujal (ono když je tu clovek jediny tak je to trochu tezsi), takze po chvili vymysleni, zkoumani letenek a ubytovani padla moje volba na Australii a posleze i Novy Zeland. Sakra dobra volba.

Samotny vyber terminu byla alchymie se vsim vsudy, protože jediny, kdo tu za me realne mohl zaskocit, byla moje uzasna kolegyne ze Sri Lanky, Karolina, která ale byla neustale na veletrzich v Indii, Singapuru a vubec, no a pokud na Lance, tak organizovala svatby nebo pruvodcovala okruhy. Porad se nam do toho někdo motal. Nakonec nam zustala jedina moznost – 13 dni mezi 28. rijnem a 10. listopadem, to jsem si rikal ze uz tam dole budou mit teplo, tak proc ne.

Termin byl tedy rozhodnut, další věc byla – s kym a za kolik. Z Malediv jsou de facto jenom dve moznosti – bud Singapore Airlines pres Singapur („you don´t say!!“), pripadne Malaysia Airlines pres vsechny Kualy a Lumpury, co jich tam jen je. Cenovou valku vyhrali o opici chlup Malajci (dluzno rict ze pro me to bylo regulerni Pyrrhovo vitezstvi, protože i tak jsem za letenku dal vic nez bych platil z CR), jenomze.. Puvodni routing byl planovan tak, ze tady koupim letenky Male – cosi – Sydney // Brisbane – cosi – Male a preletovku po Australii poresim s nizkonakladovym Jetstarem. Jak jsem psal, Malajci byli o něco levnejsi, jenze to by Singapurci nesmeli let ze Singapuru do Sydney operovat dvoupatrovym Airbusem A380. Rozdil byl asi 59USD, coz i kdybych si mel odpustit dve tri menicka u Mekace (na kteryho jsem se desne tesil), musim dat, jinak bych si snad sam sebe nemohl vazit. Pro slecny neletenkarky to je jako když kabelku od Vuittona zlevnej na polovinu – date za to sileny prachy, vubec to nepotrebujete, ale ten pocit... Takze jsem nakonec skoncil ve sparech Singapurcu s routingem Male – Singapur – Sydney / Brisbane – Singapur – Male.

Abych osvetlil cim me vlastne protinozci zaujali (mimo toho ze jsem se tam vzdycky podivat chtel). Pred deseti lety jsem se na ICQ (budiz mu kremikove nebe milostivo) potkal s Brazilkou, Livii, se kterou jsme diky neskutecnym nahodam v kontaktu dodnes. Jelikoz ona prave studovala na Gold Coast (kousek od Brisbane), tak mi prislo jako dobrej napad udelat sraz, konecne (ne, doopravdy v tom nebylo nic jinyho). Sydney jsem k tomu pribral proto, ze mi preci jen prisly dva tydny s nekym, koho znam jen z netu trochu moc (se taky muze stat ze si po dvou hodinach nebude co povidat), tak když uz v Australii budu, tak se alespon blejsknu u Opery nebo tak. Jako bonus jsem se ještě na facebooku zapovidal s kamaradkou segry, s Monikou, která bydli kde...? Jasne, v Sydney a ac jsem uz tam mel vybrany ubytovani, nabidla mi strechu nad hlavou, coz bylo neskutecne mile.



Takze zbyvalo jen koupit preletovku ze Sydney na Zlate pobrezi. Vsechno bezelo tak hladce, az me to desilo. U Jetstaru jsem zjistil ze ze Sydney odletaji kazdou chvili, takze jsem Livii před koupenim letenky jen poslal zpravu s dotazem, zda je pro ni muj odpoledni prilet OK, jestli třeba nebude mit skolu nebo tak. A odpoved byla zajimava, ze prilet odpoledne je fajn, jenomze si nasla pritele, coz teda neznamena ze se neuvidime, ale ze jednak nebudu moct spat u ni (s cimz bych se smiril) a jednak ze se teda asi neuvidime mnoho, ale ze pry muzeme zajit na kafe nebo tak. S cimz jsem se smiroval hur, tak ja letim jak pitomec pres pul zemekoule abychom se po deseti letech videli, zaparili a místo toho si dame kafe. Chvili jsem nad touhle variantou i uvazoval, ale nejak jsem neprisel na to, co bych tam tyden sam delal. Sam jsem byl na Maledivach poslednich pul roku, takze jsem si na svoji společnost relativne zvyknul, ale stejne se mi to nelibilo, no zacal jsem zjistovat kolik si Singapurci nauctujou za rebooking a zmenu odletovyho mista..

Jenomze jaky to bude? Dva tydny v Sydney...? To je taky trochu moc mi prijde.. No ale coze to po pravy strane je..? Zeland? Co chcou za letenku..? No moc teda ne.. Hele ja se muzu podivat na Zeland! No jasne! A pracuje tam v hotelu kamaradka, shodou okolnosti taky Monca, takze bych mrkl za ni.. Pracuje tam ještě vubec..? A kde...? Kouknu na facebook a aktualni místo pobytu – Hanmer Springs, coz pro me znamenalo let do Christchurch a pak busem. Super, něco uvidim, i ubytovani tam je za slusny ceny. Posilam zpravu, mail, ale casova tisen a strach ze se mi letenka do Christchurch zdrazi na neunosnou mez me nuti letenky koupit a prebookovat drive, nez dostanu odpoved. No a zase spatne, par hodin po koupeni letenek mi Monca pise mail ze na Zelandu uz bohuzel není, jen na fb tak často nechodi a tim padem tam jsou stary udaje.. Jupi! Na druhou stranu me zavaluje tim nejcennejsim, a to tipama co musim videt a kam se podivat. Pokud bych je mel vyuzit vsechny, je to tak na mesic, ale jako stavebni kameny pro ten tyden to bylo uzasny a alespon jsem se mel od ceho odpichnout. Zeland rozeberu v samostatnym clanku, nicmene cela dovolena tim dostala jasny obraz a ja mohl pomalu balit.

Jak jsem psal, v tu dobu jsem byl na Maledivach z pracovniho hlediska sam, takze jsem musel povolat Kaju ze Sri Lanky na pomoc, nastesti ona je hrozne hodna a ochotna, takze dorazila. Nejak jsme si vysvetlili o cem to tu je a ja tedy mohl 28. rijna rano sbalit a vyrazit na letiste. Ten pocit jit se po roce odbavit, no nadhera. Cestu tu snad ani popisovat nebudu, pokud ma někdo o tohle zajem, doporucim odkaz http://forum.airways.cz/viewtopic.php?f=42&t=8020 , tam je popsane vse docela detailne 😊.



Po priletu do Sydney jsem byl s Moncou domluveny, ze ji dam echo a ona me uz nasmeruje. U Vodafone jsem tedy koupil za 30AUD mistni SIMku, která me opravnovala probendit snad 700MB na netu a psat do alleluja, volani si nepamatuju, ale urcite tam taky bylo. Nahlasil jsem tedy ze jsem na miste, ziv a zdrav a obratem jsem obdrzel info, co dal, kde koupit listek, co to za listek je a jakym busem se k Monce dopravim. Jsa inteligent, drzel jsem se presne pokynu a tak jsme se za cca hodinu potkali na zastavce v Burwoodu. Monca totiž bydlela v Croydonu, coz je od centra Sydney nejakych 30 minut prijemnym primestskym vlackem, který jsem cely tyden hojne vyuzival. Croydon byla hranicni zastavka zony, ve které plati listek MyMulti One za 42AUD – s tim se da cely tyden vyuzivat veskera mestska a primestska doprava v Sydney, vcetne vetsiny lodicek a vyjma jednokolejky, rozhodne se to vyplati, tech 42 dolaru clovek projede ani nevi jak..

Po prijezdu do Burwoodu uz na me Monca cekala na zastavce a po privitani jsme se vydali k ni domu. Jelikoz ještě potom mela praci, vydal jsem se ještě na lehky pruzkum města. Vlak z Croydonu do centra jezdi kazdou chvili, tak jsem si rikal ze kouknu na Operu (jestli tam fakt je), dam si konecne toho Mekace a pojedu zpatky. Bohuzel jsem zapomnel, kteraze stanice je nejbliz Opere, vystoupil jsem tedy na Centralu a pomoci Google Maps se vydal po George street hledat Operu. Nebyla k nalezeni a do toho docela neprijemne foukalo a bud byla vazne zima, nebo jsem mel ještě pod kuzi maledivsky počasí, no netusim. A jako naschval jsem nevidel ani jeden Mekac (ackoliv jsem o ne další dny zakopaval). Po asi hodine a pul chuze, kdy jsem uz fakt Australany podezrival ze Opera je vymyslena, jsem spatril vrsek Harbour Bridge, potom pristav a vedle nej fakt Operu. No nadhera, cvakl jsem si ji a protože se trochu pripozdivalo a fakt mi byla zima, vydal jsem se na cestu zpatky. O den pozdeji jsem zjistil, ze vlak stavi primo u pristavu s Operou (stanice Circullar Quay kdybyste někdo mel cestu, ne, nejde to nazvat „Opera“ nebo „Harbour“..), nicmene tehda jsem absolvoval celou cestu zpet, tedy o kousek kratsi, protože jsem narazil na stanici Town Hall, kterou jsem si z mapky pamatoval ze lezi na „moji“ lince. Tam jsem si ještě dal kafe v kavarne s malym vodopadem a vyrazil zpet do Croydonu. Monca uz byla doma, zasli jsme si tedy ještě do obchodu koupit pivo, probrali co budu delat dal a dohodli se, ze si pristi den dame obed nekde ve meste, protože Monca musí do skoly a pak ze se srazime. Bohuzel jsem po ty ceste trochu vytuhnul a probrala me az SMSka od ni, ze uz je po obede. Tak jsem se zkulturnil a vydal se znova k Opere, abych si udelal lepsi fotky. Mekacu jsem uz ten den videl spoustu a neveril bych, ze i Big Mac je uzasny jidlo, zvlast když ho clovek rok nemá. Zaujala me ještě jednokolejka kterou Sydney ma a vede po celym centru co jsem videl, listek stoji asi 5AUD, ale clovek pry muze jezdit jak dlouho chce. To mi nejak uniklo a tak jsem se svezl jen asi tri zastavky. Vzhledem k pozdnimu vstavani jsem toho vic nestihnul a tak opet po kafi u Town Hall mirim zpet domu.

Dalsi den Monca nemusela do skoly, takze jsme si naplanovali vylet k nejznamejsi plazi v Sydney – Bondi Beach, kde zrovna probihala kazdorocni vystava soch Sculpture by the Sea. Zazitek je to peknej a kdo se tam bude vyskytovat zrovna v dobu exhibice, nemel by to minout. Netvrdim ze pochopite vsechny sochy, ale uz jen ta prochazka okolo pobrezi stoji za to. Ono to bylo asi i tim ze jsme tam byli ve vsedni den a relativne brzy, takze tam nebylo narvano.. Nicmene muzu doporucit.

V prubehu pobytu jsme ještě dvakrat navstivili ceskou restauraci Cheeky Czech, kde jsme si dali tocenyho Bernarda a prvne svickovou (dokonaly!) a podruhe gulas (rovnez!), no opet uzasnej zazitek. I obsluha je ceska.

Ja osobne jsem ještě zkusil i lodni dopravu po Sydney (jak jsem koukal tak třeba od Opery do Darling Harbour je to snad nejrychlejsi spojeni), nemohl jsem si nechat ujit projet pod Harbour Bridge, za zminku urcite stoji i Paddy´s Market, kde se da nakoupit kazda kravina. Kdyz jsem uz zminil Darling Harbour, u nej je krome jedne ze sydneyskych zoo i pizzerie Eat, Love, Pizza, kde mi udelali tu nejlepsi pizzu co jsem kdy jedl, takze opet pro pripadny navstevniky muzu jedine doporucit.

Hezky taky je, ze o Cechy a Slovaky v Sydney clovek doopravdy zakopava, tam se není mozny ztratit. Nebyl den abych nekoho cesky nebo slovensky mluviciho nepotkal. S jednim ze Slovaku jsme se taky loucili, ze mel nasledujici den, stejne jako ja, ze Sydney zmizet, tak jsme byli chvili na stresni terase s vyhledem na cely Sydney a radu pristavajicich letadel na Kingford Smith, uzasny. Naposledy jsme se podivali i na nocni Operu a australska cast dovolene byla pryc.

Tak nejak jsem si rikal ze tyden v Sydney bude urcite stacit, ale kdepak. Pro priste mam v planu ještě navstivit Taronga Zoo, do které se jede taky lodi a urcite Blue Mountains, kus vlakem od Sydney. Alespon něco zustalo na další navstevu.

Po tydnu jsem se tedy rano pakoval a odpoledne vyrazil s Moncou autobusem směr letiste. Monca potom pokracovala dal za praci, takze jsme se v buse rozloucili a ja stal po sedmi dnech u dalsiho checkinu, tentokrat do Christchurch. O ceste opet vic na vyse zminenem odkazu, před osmou vecerni jsme se odlepili z runwaye a hura na Zeland..

---