Dia de Muertos - Mexicke dusicky

---

Do zahradnictvi pro venecek, nejake ty svicky a hura na hrbitov! Vazna tvar a pieta, zima a sychravo, letma vzpominka na zesnuleho…tak takhle mozna vypadaji dusicky u nas, ale v Mexiku je tomu malinko jinak! Sychravo mozna ano, venecky take, ale jde zejmena o veliky svatek jehoz mistni rozmery ten nas lehce premuzou.
Hlavni barva dusicek alias “Dia de Muertos - dne mrtvych” je oranzova. Kvetinou cislo jedna tedy zcela logicky afrikan! Smutek tu vubec nema misto. Pripravy na svatek Dia de Muertos jsou velike. V kazde domacnosti, obchudku, hotylku nebo v kancelari se delaji oltariky, ktere se sestavaji z fotografie zesnuleho nebo zesnulych, z malych ci vetsich cukrovych lebek - calaveritas, z kvetu afrikanu, z kostlivcu a jidel a napoju, ktere mel zesnuly rad. Na hrbitovech vladnou hlavne ty afrikany. Pribuzni upravuji hroby a zdobi je kvety, vesele stebetaji a pozpevuji si. Je to uzasna podivana.
V Mexico City jdou pripravy jeste dal. Na Zocalu se chystaji obri oslavy tohoto svatku. Stavi se hriste na pelotu, namesti lemuji stanky vystavujici oltariky, stavi se koncertni podium a ubyva mista k pohybu. Prijdete-li sem vecer, nemuzete se te uzasne barevne podivane nabazit.
Svatek se odehrava minimalni 4 dny pred 1.a 2.listopadem a 4 dny po. Mimo jiz uvedene je treba take dodat, ze na ulicich se promenaduji lide v prevlecich, nejlepe za kostlivce nebo neco podobneho. Deti si nosi male umelohmotne dynecky do kterych si rikaji o prispevek - trochu amerikanismu Mexiku nezaskodi. V obchodech vidite za vykladnimi skrinemi uzasne dorty zdobene v souladu s aktualni tematikou a regaly v pekarstvi jsou plne “pan de muertos” aneb “kolace mrtvych” - chutna trochu jako nase Babeta. Na namesti a v ulicich se vam zda, ze venku je snad cele mesto a to pri 20 milionech obyvatel neni az tak uplne nejlepsi zprava. Pri prochazce kolem oltariku si pripadame jako na trzich v Polskem Czeszyne, jedinou nasi vyhodou je maly vzrust mistnich obyvatel, ktery nam umoznuje skvely vyhled i pres dav lidi, ktery se tlaci pred nami. Mistni se na nas zavistive usmivaji.
Borec nakonec: nebo spise kocka nakonec: Geneticka vybava azteku predavana z generace na generaci je viditelna dodnes, v Ciudadu obcas shlednete zeny maleho drobneho vzrustu s velmi odstatyma usima - temer az kolmo. Kdyz pred vami takova zena stoji a za ni sviti svetlo, je to docela usmevne.

---