38. DEN

---

Geo: 43.6554, -7.35721

Proč zrovna poslední dny (týden) musí být nejlepší? Kdyby to bylo naopak, tak je to pro člověka, který nemá v lásce loučení, mnohem jednodušší... Už po probuzení všichni v Burele věděli, že dnešek je na pláž jako stvořený. Modrá obloha byla bez mráčků a sluníčko již začínalo příjemně hřát. Hned jsem vyskočila z postele, abych si krásného dne mohla co nejvíce užít. Před příjezdem do Španělska jsem "měla" v hlavě schovaný seznam věcí, jež bych chtěla vyzkoušet či ochutnat - jedním přáním byl běh podél pobřeží s mořským větříkem v zádech. Teď přišel ten nejlepší čas! Dokonce jsem vytáhla nové krátké kraťasy z Coruñi a tílko (mikina to jistila...). Po cestě jsem potkala mnoho stejně naladěných lidí, kteří však již věděli, že jakýkoliv kus oblečení s dlouhým rukávem je po pár metrech zcela zbytečný. Cítila jsem, jak mi sluníčko pere do zad, a jak mi odporuje teplý větřík. Mým cílem byla pláž "La Marosa", kterou od Burely dělila tříkilometrová asfaltová cesta podél moře. Doběhla jsem ladně jako srnka, nicméně zpátky jsem zvolila rychlejší chůzi, abych se stihla i opálit. Byl to opravdu výborný nápad, protože endorfíny (hormony štěstí😉 se uvolnily velice rychle. Doma jsem si dala rychlou spršku a připravila chutné "bocadillos" k obědu, který jsme s Larou plánovaly uskutečnit na pláži. Přidaly se i její kamarádky, jež rovněž znám, nicméně jejich pokrmy byly trochu vyšší úrovně - boloňské špagety a těstovinový salát s tuňákem (my však měly přibalené i včerejší výborné dorty, takže jsme vlastně "vyhrály" na plné čáře...). Spokojeně jsme si mlaskaly a poslouchaly šum azurového moře. Sluníčko pořád krásně hřálo, ale vítr od moře byl trochu otravný, což přiznaly i Španělky. Ve tři hodiny dorazily "moje" české holky. Nicméně Lara a spol se přesunuly autem na pláž mimo Burelu za další kamarádkou, takže jsme mohly zalézt za kameny a rozvalit se. Na zemi naštěstí tolik neprofukovalo, a tak plavky v Galícii nepřišly nazmar. Barča s Evou dokonce vběhly do ledového moře, ale s "krásnými" slovy rychle prchaly zpět. Mám pocit, že na mém těle jsou i bílé pruhy po opálení! Takže doufám, že zítra bude počasí velice podobné, abych ten přechod ještě více zvýrazněla...
Také jsem se chtěla pochlubit dárkem, jež jsem pro moji rodinku nakonec vymyslela. Sehnala jsem dva krásné bílé rámečky a nechala vytisknout společné fotky. Jak jsem se již zmiňovala - Španělé si na takové věci velice potrpí, a tak doufám, že je můj malý dárek "chytne" za srdíčko a navždy si na mne uchovají vzpomínku...

"¿Qué pensais? ¿Buena idea?"

"¡Adiós!"

---