30. DEN

---

Geo: 43.6558, -7.35795

¡Hola!
Opět jsme měly ten pošetilý nápad jako minulý den - dát si osušky a opalovací krém do tašky... V bytě byla podivná tma, tak jsem vykoukla z okna a trochu mne zamrazilo, když jsem viděla černý mrak zakrývající čast Burely (viz foto 1). Zahodila jsem plavky a vyndala bundu (byla jsem celkem naštvaná, protože během pěti týdnů u moře ve Španělsku jsem se spálila "pouze" jednou...). Dvě hodiny ve škole utekly celkem rychle a naštěstí nám s domácím úkolem z antropologie pomohla jedna milá spolužačka. U Báry jsem v rychlosti dodělala zbytek, nicméně si myslím, že nikdo si již můj úkol číst nebude, když škola končí za dva dny... Dopoledne bylo celkem chladné a holky potřebovaly dodělat čtenářský deník, takže jsem si procvičily český jazyk u výborného Saturnina. Když přišla řada na Rozmarné léto, radši jsem se vydala domů (šla jsem trochu oklikou, poněvadž do oběda ještě zbývalo něco málo přes hodinu a já nechtěla sedět v chladném bytě...). Dostala jsem se až k pláži v centru, protože sluníčko konečně hřálo tak, jak slibovala předpověď. Kolem mne probíhali místní běžci pouze v kraťasech a já jim záviděla tu pohodu a pohled na moře, o kterým si v Praze při běhání mohu pouze nechat zdát....
K obědu udělal táta (speciálně pro mě😉 pečené ledvinky s bramborami. Opravdu mi zachutnaly, ale bohužel nebylo na přidání, tak jsem je dokonce dojídala po sestřičce (přece to nenechám kočce anebo odpakovému koši...). Poté následovala krátká "siesta", poněvadž jsem šla Laře pomoct vyvenčit opuštěné psy z burelského útulku. Jedná se snad o nejvýše položené místo, takže jsme šlapaly pěkně do kopce, při čemž jsme procházely místy, které jsme v naší vesničce viděla poprvé. Lara se smála, že jsem právě viděla tu pravou "venkovskou" část Burely. Najednou se ozval silný štěkot - nejspíš jsme byly blízko. Sestřičce se rozzářily oči a už se vrhala psům kolem krku. Musím přiznat, že ten největší a nejchlupatější byl tak roztomilý, že jsem ho dokonce pohladila (možná i dvakrát...). Bohužel na některých z nich bylo vidět, že mají z lidí velký strach, což napovídalo o jejich težké minulosti, nicméně Lara se k nim chovala jak k dětem, takže se snad brzo vrátí do normálu. Šly jsme s nimi na procházku do místního lesa (i já měla jednoho na vodítku), kde bylo příjemně. Také mi Lara ukazovala pár dní stará koťátka, která někdo před útulkem nechal, a "nabízela" mi jedno pro moji sestřičku v Praze (tak jsem slušně odmítla...). Po dvou hodinách jsme se musely vrátit, poněvadž byl ještě na programu výlet do nedalaké vesnice "Ribadeo". Rodiče nás vyzvedli a mohli jsme vyrazit. Naštěstí se sluníčko stále drželo a krásně hřálo. Ve stínu však foukal studený vítr, kterému jsem se vyhýbala velkým obloukem. Ribadeo je další krásné místo s malým přístavem, kde svůj domov nalezly luxusní mále jachtičky. Také za zmínku stojí nově vybudovaný most, jenž spojuje Galícii a Asturias (možná úplně nejnovější nebude, ale mamča říkala, že když tu studovala, tak lidé museli používat lodě na druhý břeh). I když bude nejspíš stejně velký jako Burela, zdál se mi mnohem víc městský a živější, zvlášť na hlavním náměstí, kde si hrály snad všechny místní děti. Nejdůležitější místa jsem snad viděla a uschovala v hlavě na dlouho dobu. Po cestě domů jsme se ještě zastavili v supermarketu (zřejmě dochází zásoby ovoce...), kde jsme strávili skoro hodinu, ale aspoň rodiče vymysleli, co dalšího typického bych mohla vyzkoušet. Určitě jste již slyšeli o kombinaci žlutého melounu a klasické španělské šunky "jamón serrano". I když zrovna nejsem jejím příznivcem (překvapivě😉, neodmítla jsem. Nebylo to špatné, nicméně bych to brala spíše jako jednohubky, takže jsem trochu ochutnala, ale žaludek jsem si zaplácala jinými dobrůtkami... Dneska jsem opět nachodila pár hezkých kilometrů (témeř jedenáct), takže mi věřte, jak moc se těším do postele! Přesně za týden již budu dospělá, což mě přivádí k úsměvu, poněvadž si tak vůbec nepřipadám - opět se Vám navrátí ta roztomilá holčička, která bude umět trochu lépe španělsky, ale stále bude chtít dárečky...

¡Dulces sueños!

PS: Byla mi položena zajímavá otázka - jak dlouho trvá projít Burelu z jednoho konce na druhý? Myslela jsem, že mi to zabere tak půl hodinky, ale opravdu jsem zmýlila. Jedná se asi o 8 kilometrů, tak doufám, že tuhle procházku ještě stihnu uskutečnit.

---