28. DEN

---

Geo: 43.6558, -7.35806

Další nový týden, další pondělí, další hodiny tělocviku, další vybika se španělskými spolužáky, další zastávka v knihovně, kde jsme však na školních počítačích poprvé procvičovaly jazyk, jež jsme sem přijely zlepšovat. Konečně nám dali odkaz na stránku, kde můžeme trénovat slovíčka či gramatiku (v posledním týdnu školy...). Tak jsem si alespoň zopakovala složitý minulý čas a naučila další zeleninu jako je například zelí či lilek. Po cestě domů jsem nasávala energii z hřejícího sluníčka, které se nad Burelou náhodou ukázalo. Bohužel jsem musela zalézt do chladného bytu, kde se ve vzduchu nesla "vůně" sava. Překvapivě jsem narazila na uklízící Laru, jež mne přivítala v pracovním županu. Náš oběd byl velice jednoduchý - těstoviny plněné šunkou a sýrem z "pytlíku" (táta totiž skládal zkoušky ze znalosti informatiky, takže vaření zbylo na mé sestřičce, která šáhla po rychlé jistotě😉.
Slunce se stále drželo na obloze, ale s holkama jsme usoudily, že na pláž již nehřeje dostatečně. Sešly jsme se ve čtyři hodiny a byly jsme příjemně překvapeny, jak silné ještě je. Takže jsme obsadily lavičky "v centru" a vystavily své krásné české tvářičky. Občas na nás lidé divně pohlíželi, ale to nás nezajímalo, protože po šesti týdnech ve Španělsku se nemůžeme vrátit stejně bílé jako na začátku (hlavně si myslím, že za to mohl dekolt Evy, jenž se po španělském stravování trochu zvětšil...). Když mi začaly červenat tváře a hořet nohy v černých dlouhých legínách, rozhodly jsme se pro studené osvěžení v kavárně u moře. Na burelské pláži se kupodivu pár místních opalovalo a dokonce se našlo pár otužilých dětí v moři! Bohužel jsme trochu rozmazlené holky z města a hromádky nanesených řas (i jejich líbezná vůně😉 nás odrazovaly (raději si počkáme, až přijede "uklízecí četa" - zatím si vystačíme s lavičkou či kamenem). Já se zchladila ledovým zeleným čajem s mátou, Eva měla s příchutí citrónu a Bára si objednala ledovou kávu (normální kafe v kombinaci se skleničkou a ledem). Kolem sedmé hodiny se ochladilo a naše velká parta byla rozpuštěna. Doma na mne překvapivě nikdo nečekal. Nicméně k tomu, abych se vysprchovala, nikoho opravdu nepotřebuji. Jako první dorazila mamka, jež se šla podívat na čerstvou zeleninu a hned za ní Lara, která byla venčit psy z útulku, kde ráda (a často) vypomáhá. Blížila se devátá hodina a já umírala hlady (na španělské stravovací návyky si prostě nejde jen tak zvyknout, když x let večeříte kolem sedmé hodiny...). Mamča měla také prázdný žaludek, takže naštěstí dlouhé vyvařování nenásledovalo. Po chvíli jsem začala cítit vůni špenátu, na který mám již dlouho dobu chuť. Ale nebojte - ještě do zelené pochoutky přibyla vajíčka a malé krevety bez hlaviček. Jedná se opravdu o jednoduchý (chutný😉 pokrm, nicméně v Česku ho asi mockrát mít nebudu...
Doufáme, že na zbývající dva týdny bude počasí podobné tomu dnešnímu a klidně ještě lepší!

¡Hasta luego!

---