24. DEN

---

Geo: 43.6557, -7.35798

Opravdu si trochu připadáme jak v jiném světě. Možná jsem z maličké země, která mnohem lidí zrovna nauvízla v hlavě, když měli hodinu zeměpisu, ale nemyslím si, že bychom nějak naháněly s děvčaty hrůzu (každý den se dokonce češeme i myjeme...). Zmiňuji se o tom z toho důvodu, že nás opět dnešní škola překvapila. Na čtvrtek máme daný tříhodinový tělocvik. Již v minulých týdnech byly menší problémy a zmatky, díky kterým jsme najednou měly tři hodiny volna. Klasicky jsme se převlékly do tepláků a čekaly ve velké tělocvičně. Opět nikdo nepřišel. Tak se vracíme do školy a vidíme, jak si naši "spolužáci" hoví ve třídě. Zajisté si nás všimli, jak stojíme venku, ale nikdo nepřišel, ani profesor se nezajímal, kde jsme, tak jsme celkem naštvané odešly domů. Vlastně úplně domů ne, ještě jsme na chviličku skočily do blízké posilovny, kde nás aspoň rádi vidí. Jsem tu opravdu spokojená a nemohu si na nic stěžovat, ale přístup místní školy mne trochu mrzí. Neřekla bych, že naše gymnázium španělským studentům nevěnovalo dosti pozornosti...

Doma mne aspoň čekal táta se zajímavým, ale výborným obědem - uvařená cizrna s rýží, cuketou, lusky, paprikou a lilkem doplněná křupavou bagetkou. I když jsem si mořské plody opravdu oblíbila, nemusíme je konzumovat neustále - změna neuškodila. Náladu mi ještě zvednul připravený žlutý meloun, který určitě sním opět jenom já.
Celý den svítilo sluníčko, tak jsme s Evou vyrazily k již zmiňované pláži "A Marosa" (Barču čekal rodinný výlet s přespáním). Avšak já nasadila brusle a Evča nasedla na kolo (ještě že mám tak sportovně založenou sestru...). Čekala nás 3 kilometrová asfaltová cesta podél moře. Když jsme se připravovaly u burelské "hlavní" pláže, překvapilo nás množství dětí pobíhajících v písku. Pravděpodobně se jednalo o nějaký školní výlet. Tak doufám, že si "neburelští" studenti neudělali špatný obrázek o Burele díky (ne zrovna upravené😉 pláži, kde si hráli. Nicméně zklamaně nevypadali, hlavně že nebyla škola a svítilo sluníčko. To mi připomíná, že jsem dokonce pro jistotu použila opalovací krém, abych se náhodou nespálila. Tady člověk nikdy neví... Překvapivě na mne Eva (jedoucí na kole) nemusela čekat, poněvadž jsem byla nabita energií a jelo se mi krásně. Jen si to představte - Slunce Vám hřeje do zad, do plic vdechuteje mořský vzduch, kocháte se krásnou nekončící vodní planinou a nikam nemusíte spěchat, protože nemáte úkoly a ani po Vás nikdo nic nechce - myslím si, že se jedná o zasloužené prázdniny! Během cesty jsme pořídily pár fotek a nakonci nás čekala pláž "A Marosa" - bohužel sem se sluníčko již nedostalo. Nicméně to nebránilo přítomným surfařům vrhnout se do velkých vln, díky kterým je pláž proslulá. Domů (další 3 kilometry) nás doprovázely klasické mraky, ale i tak jsme si dvouhodinovou vyjížďku užily. Příště však také použiju kolo a pojedeme delší trasu.
K večeři jsme si se sestrou kuchtily samy francouzskou tortillu (naše vaječná omeleta), protože rodiče museli na každotýdenní schůzi (ještě jsem pořádně nezjistila, co se tam vlastně řeší...). Lara si svojí trochu víc "opálila", nicméně i tak jsme byly spokojené a jako velké rebelky jsme si nesedly ke stolu, ale k televizi!
Musím přiznat, že můj pobyt se poněkud rychle krátí - zítra už je zase pátek! Ale nechci o tom teď přemýšlet, takže jdu radši koukat na španělský seriál s Larou. ¡Nos vemos pronto!

PS: Objevila jsem nejlepší ovesnou kaši na snídani - uvařená s rozmačkaným banánem, arašídovým máslem a rozdrobenou sušenkou! Díky tomu ráda vstávám do školy! :-P

---