19. DEN


Advertisement
United Kingdom's flag
Europe » United Kingdom » England » Greater London
June 6th 2015
Published: December 13th 2017
Edit Blog Post

Geo: 43.6556, -7.35797

V deset hodin mě vyhnala nutná potřeba navštívení koupelny, kde jsem bohužel musela vykouknout i z okna - nejhorší varianta se stala skutečností (asi jste málo drželi palce a všechno teplo si syslíte v Praze...). Teplota se držela kolem patnácti stupňů, poprchávalo a vítr se navíc přesunul z pláže i do ulic. Dopoledne jsme se statečně vydali ven, abychom zjistili více. Maminka mi říkala, že když hodně prší, tak se koberce nedělají, poněvadž by je voda hned odplavila, ale údajně je vždycky na tuhle červnovou slavnost krásně (a proto se ze mě stál málem rampouch...). Zklamané skupinky lidí postávaly v pláštěnkách kolem vyčleněné silnice s připravenými balíky plných květin a barevné soli. Atmosféra byla ponurá a všichni by raději seděli doma a namáčeli si sušenky do silné kávy. Hrozně jsem se těšila, že se budu podílet na tvorbě této dlouholeté tradice, ale místo toho jsem místní pouze pozorovala a v hlavě jsem je podporovala. Po cestě domů jsme se stavili v místní pekárně pro objednané empanády (jedny s bonitem - ty již znám a druhé se šunkou a sýrem). Část obyvatel Burely však měla stejný nápad a fronta končila až na chodníku! Nicméně následovalo hrůzné zjištění - empanády nejsou k dnešnímu obědu (naštěstí mi mamča kousek sýrovo - šunkové ukrojila...lepší než ta čtvrteční s tuňákem). Mezitím se chystaly škeble jako předkrm a jehněčí kýta se salátem. Řekla bych, že na jídlo si u své rodinky opravdu stěžovat nemohu. Obzvláště další mořská potvora mne potěšila a zařadila jsem ji na seznam "lepších pokrmů" (dokonce jsme je i "vycucávali", jak jsem zažila pouze ve filmech). Oběd se táhnul přes hodinu, což v České republice také známe spíše z televize...
Avšak pochmurná nálada mne neopustila. Začala jsem dokonce stesknout po Praze a chtěla jsem se také potit vedrem a ne díky topení, které u mě v pokoji běželo na sto procent.
K večeru jsme se svátečně oblékli a vyrazili na obchůzku hotového koberce (navlékla jsem se do dalšího pěkného kabátu Lary - ještě že bydlím u holky...). Vítr byl opravdu protivný a studený, což pociťovalo mnoho lidí. Obdivovala jsem výtvory místních obyvatel a snažila se vstřebat co nejvíce obrazců. Základem byly vždycky květiny a barevná sůl - letos přidali písek, umělé vlasy, zrnka kávy a dokonce jsme narazili i na chleba a sušenky! Opravdu originální práce... S půlhodinovým zpožděním konečně začal slavnostní průvod, jež je nejdůležitější součástí oslav. V čele pochodovala kapela, ve které byly zastoupeny různé věkové kategorie (od roztomilých chlapečků držící malé bubínky až po zkušené trumpetisty). Poté následovaly ženy v typických galicijských krojích a nakonec soška panenky Marie chránící námořníky před neštěstím na moři. Průvod logicky končí v přístavu, kde se následující den vydá soška na krátkou plavbu na jedné z místních lodí (bohužel je moře rozbouřené, takže se nejspíš nikam nepodívá a vrátí se rychle do kostela...).
Samozřejmě fiesty pokračují i v noci, což je důležité hlavně pro omladinu. Nicméně my se raději připojíme až další večer, kdy snad počasí bude lepší. Osobně obdivuji burelské holky, co klidně vytáhnou šaty při 14 stupních, které ještě doplňují občasné dešťové přeháňky a vítr o síle hurikánu... Já osobně se do postele hrozně těším. ¡buenas noches!

PS: Atmosféra byla kouzelná. Všichni se snažili i přes ošklivé počasí vypadat slušivě, protože se jedná o dlouholetou tradici a květinové koberce opět působily úžasně. V tomhle má Burela trochu navrch - mrzí mě, že Praha žádné takové tradice nemá. Snad si uděláte nějaký obrázek z fotek, které jsem přidala a hlavně z videí z průvodu pro ještě lepší představu.

Advertisement



Tot: 0.084s; Tpl: 0.01s; cc: 5; qc: 45; dbt: 0.0529s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1; ; mem: 1.2mb