13. DEN

---

Geo: 43.6535, -7.35721

¡Buenos días!
Nevím jak vy, ale já se po surfování vyspala krásně do růžova! Dopoledne se nic zajímavého nedělo. Jelikož španělská mamča nechtěla s ničím pomoct, uvelebila jsem se na sedačce a začetla se do svých knížek (nicméně na dětské pohádky ve španělštině, které mám vystavěné nad postelí, se chci také vrhnout...). K obědu jsme opět měli pochoutku (jídlo se stává mojí hlavní náplní dne..) - pořádné kusy bifteků se zajímavým salátem, jehož součástí byly i jablka! Ale v kombinaci s kukuřicí, rajčaty a sýrem to vůbec nebylo špatné, takže jsem pak dojedla i salát, poněvadž oni se raději nacpou vekou, jež je nezbytnou součástí každého chodu (doufám, že až se vrátím domů, tak nebudu mít k večeři housku či chleba...). Poté se rodiče odebrali na návštěvu ke kamarádům a Lara začala pilně studovat na blížící se přijímačky na vysokou školu. Tak jsem se s Evou a Bárou po dvou dnech opět sešla, abychom sdílely své zážitky a hlavně moje surfování! Celý den bylo podivné dusno, takže bude nejspíše zítra či přes noc pršet, jak slibuje předpověď. K večeru mne ještě rodinka vzala do kouzelné vesničky San Ciprian, kde jsem včera chytaly vlny. Naštěstí teď mě čekalo pouze zkoumání pláže a majáku (otravný vítr trochu snížil na teplotě😉. Za celou dobu jsme potkali asi tři obyvatele a hromadu koček, což pro Laru, velkou milovnici zvířat, představovalo druhé Vánoce. Opravdu byste se pousmáli při pohledu na její rozplývání se nad každým živým tvorem (dokonce řadí pod slovo "roztomilé" i holuby...). Ale vraťme se k místu, které má snad tu nejroztomilejší pláž na světě! Bohužel v mém případě nesvítilo sluníčku, takže doporučuji navštívit strýčka Googla. Prošli jsme snad všechny uličky a viděli moderní i polorozpadlé (stále obydlené😉 domy. Španělsko ukazuje obě své tváře - jedná část obyvatel se prohání ve svých Audinách a druzí místo toho čistí "pelechy" slepicím...
Tentokrát jsem se vydali i do přírody na okraj vesničky, který se mění na útulný les. Chvíli jsem měla dojem, že od moře musím být vzdálena nejméně několik desítek ba i stovek kilometrů. Už mi chyběla pouze ta veverka hryzající do oříšku, ale místo ní se objevila další "číča", což okamžitě rozzářilo moji sestřičku. Nechtělo se mi domů, avšak kempovat venku by asi také nebylo příjemné, tak snad tě "San Cipriane" ještě někdy navštívím! Jediné co bych vytkla, je obří továrna v pozadí na výrobu hliníku, díky které má však maminka práci. Působí to poněkud smutně, že vedle takového úžasného místa musí stát zrůdný výtvor člověka...
Po cestě domů měla mamča ještě chuť na menší procházku podél pobřeží od pláže "A Marosa" na okraji Burely. Cesta je dlouhá asi tři kilometry, tak jsem ji dělala společnost. Kochaly jsme se okolními domy (spíše vilami) a představovali si bydlení v nich. Také jsme "filozofovaly" o životě a řekla bych, že máme podobné názory, i když je mezi námy celkem značný věkový rozdíl. Po příchodu domů jsem zjistily, že místo učení na test Lara někde běhá venku a zachraňuje chudinky kočičky - ta dívka má opravdu šlechetné srdce... Dále již nemám více slov, chystám se do postele a zítra opět škola. Možná konečně využiji deštník, na který jsem kladla veliký důraz a zatím se hodil (naštěstí😉 jenom v Barceloně, kde jsem ho samozřejmě chytře nechala v úschovně s kufrem. Pořádně se vyspěte na nový týden - kdo ví, co zajímavého přinese... ¡Dulces sueños!

PS: Jednou jsem Vám posílala fotku takové placaté chlupaté "broskve", jež doma máme. Skutečně se jedná o broskev jménem "paraguayo". Opravdu mi velice zachutnala, tak přemýšlím, jak ji propašovat i do České republiky. :-P

---