Advertisement
Published: February 1st 2010
Ostrov Svobody!
Mocny Che je vsudypritomny a zboznovany i dnes"Ma slina hneda od tabaku, je dnes posledni ..." ... v usich mi znela tahle pisnicka, kdyz po umornem temer jedenactihodinovem letu z Parize nas Boeing dosedal do setmele Havany. "Ted bude kolem nekolik dni jen more a ja ... se necham prenest pres obratnik ..." pisnicka pokracovala ... a me se plnil dalsi cestovatelsky sen ... videt, pripomenout si a prozit znovu obrazy ze sveho detstvi v komunisticke zemi, nastesti uz jen na Kube, tak daleko od meho domova.
La Habana Obraz prvni: Havana poprve. Tolikrat omilana celni a pasova kontrola na havanskem letisti, nesouci nazev hrdeho kubanskeho 160cm vysokeho velikana Jose Martiho, probehla bez problemu a uz se na nas lepilo obleceni ... konecne palmy a tropicke vlhko na nejvetsim ostrove Malých Antil. Na letisti nas dle planu vyzvedl Raydal, jak jsme pozdeji zjistili typicky hejsek, kterych je po svete miliony, jsou vsichni stejni a ja si pripadam uz proste stara :o)! Hned jsme meli poznat a vzpomenout dob nedavno minulych. Pri nastupu do auta Raydala, tedy ne do statniho taxi nas zastavil muz v civilu, ktery se prokazal prukazem. Kluci se postavili do pozoru a se znacne stazenym vyrazem popisovali, ze jsme amigos, ukazovali sms z Cech,
Kubanec a doutnik
tak, jak si vetsina lidi Kubu predstavuje. doslo na zapis pasu, jejich obcanek a po 30minutach jsme vyrazili smer Vadedo. Prvni bilboard s tvaremi Usamy Bin Ladina a George Bushe s napisem "Terorista jako terorista" a kousek opodal v nadzivotni velikosti jakysi velikan (v nejblizsich dnech jsme se naucili rozpoznavat jejich tvare i zivotopisy), stare kary z 50.let zacali projizdet, jakoby se vse pohupovalo uz ted v rytmu salsy - VITEJTE NA KUBE! Nasledovalo rychle ubytovani v honosne ctvrti Vedado a nasledna zkusenost, ze na Kube se mnohdy chodi spat s prazdnym zaludkem, protoze proste neni misto, kde by se dalo neco do neho koupit.
Rano svitilo slunce, pani domu nam udelala snidani, prvni silnou uzasnou kubanskou kavu a vyzvedl nas Raydal. Prochazka Vedadem kolem .........., hlavni hrdinky kultovniho filmu Jahody a cokolada. Prvni jizda taxi - starou americkou karou mezi polorozpadlymi kolonialnimi domy, nasimi spolecniky po celou dobu pobytu na Kube. Koupily jsme busovy listek na druhy den do Trinidadu a pak uz jsme jen prochazeli notoricky znamymi misty Havany. Obispem, Maleconem, Pradem. Dojeli na vyhlidku ke Cristu a vecer se pak unavou zhroutily do posteli. Doma uz byly dve rano a Havana a s ni cela Kuba se teprve probouzely ke svemu opravdovemu, nocnimu zivotu.
Havana
architektura je famozni. Dokazuje, ze Kuba byvala bohatou zemi kudy protekalo mnozstvi penez. lec minuly cas je vice nez na miste :o(! Trinidad Cesta busikem po prazdne 6ti proude dalnici byla v pohode. Pak ovsem tato kratka silnice skoncila a my najely na tzv.Carrera Centrala, neboli mistni "jednicku" propletajici se celym ostrovem jako had. Do Trinidadu jsme dorazili k poledni. Hned nas bus obstoupili dohazovaci tzv.Casa Particular. Ocima jsem se setkala s jednou slusne vypadajici pani ... a tim nas mela. Tentokrat to klaplo a my mely zase jednou stesti. Krasne, ciste ubytovani, se snidani, kousek od centra, blizko nadrazi, nejblize k mori. Centrum mestecka je uveden na seznamu UNESCO. Krasne, uzke, krivolake ulicky, kamenna dlazba. Vecer pak muzika znela ze vsech domku. V Case s nami byl ubytovany i Ital Andrea. Cestovatel samotar, ktery se k nam brzy pripojil, a tak nas druhy den vzal s sebou autem na plaz Ancon. Konecne Karibik. Sice trochu pofukovalo, ale slunce palilo a mojito tam take meli. Vecer jsme pak zasli na muziku do Casa de La Musica. I v te hrozne bide tady panuje pohoda, klidek, tragos (panaky rumu), mojita, doutniky a cigarety. V noci se pak zatahlo a zacalo prset - poprve, ale bohuzel ne nposledy a to je toto obdobi obdibim sucha.
Na druhy den jsme i s Andreou vyrazili na
Havana
Jeden z nejyyssich a nejluxusmnejsich hotelu na ostrove. V r.1959 si zde Fidel zridil sve velitelske stanoviste. vlakove nadrazi. Tam v prodejne jizdenek sbalily Cecha Richarda, aby nam pak po zbytek cesty po Kube delal spolecnost. Vlak projidìl pøiblinì hodinu Valle de Los Ingenios(Udolim cukrovaru). Na konce udli pakzastavil a my mohli skouknout jak to drive za dob tech otrokaru vlastne vypadalo. Vysoka vez hlidajici spravne pracovni tempo, honosne dilo senora vlastnika a chude pribytky cernych otroku z Afriky. Z veze pak byl vyhled na cele siroke okoli plne plantazi "bileho zlata", cukrove trtiny, ktera Kubu vysvihla do zavratnych vysek blahobytu, aby ji pak diky zalusku hamizneho Strycka Sama uvrhla na dno lidske bidy. Ve vesnicce jsme pak i ochutnali stavu z cukrove trtiny - moc dobre, dokonce nam po tom neblo ani spatne a to to bylo plne mistniho ledu. Odpoledne pak prselo, vecer jsme zasli na trago do Casa deLa Musica a s Andreou a Richardem domluvili odjezd do Camaguey. Na druhy den jsme naskakali ve ctyrech do peugeota 205 a vydali se smer vnitrozemi.
Santiago de Cuba Slunce stridaly mraky, v jednom mestecku jsme si dali Pizza Peso az jsme v Camaguey byli za nejakych 5 hodin poklidne cesty kubanskym vnitrozemim. Tam jsme nejakou dobu sachovali s dohazovaci dopravy do Santiaga. Nakonec jsme vzali
A vyrazili jsme na cestu ...
6ti prouda dalnice, kde nic nejezdi. Jen obcas konsky povoz a "stara Amerika". stary dobry Viazul a nastoupili 6hodinovou jizdu do druhého nejvetsiho města ostrova. Jeli s nami statni cernosi, kteri ruzne povykovali a nadavali. Jejich hlucnost akcelerovala v provincii Las Tunas, kde krome vtipného nazvu nebylo vubec nic. Nicmene kolem jedne rano jsme zastavili v potemnelem Santiagu. Nahrnuli se na nas kupy cernochu s nabidkami Casa Particular, nicmene my meli adresu uz z Trinidadu, a tak jsme hopli na taxi, ktere nas odvezlo na danou adresu. Lec ... bylo obsazeno. Na Kube ale kazdy rad pomuze kamosovi, pac pak pomuze zase kamos jemu. Kolem pul treti uz jsme hajali o kousek dal v krasne ciste postylce. Rano pro zmenu poprchavalo a bylo celkem chladno. Nicmene na prochazku mestem to stacilo. Narozdil od malych kubanskych mest se tady da i lecos k snedku koupit na ulici. A tak jsme dali vymackany kubansky pomeranc - krasna vzpominka na detstvi, salam v housce, ale bohuzel i cosy neidentifikovatelneho v mistni stravovne a pak rychle utikali spravit si chut do turisticke restaurace. Richard, u ktereho uz bylo jasne, ze s nami zstane az dokonce cesty zacal konecne testovat doutnicky a celkem si je i pochvaloval. Na vecer jsme si objednali jeste taxi-Moskvice, ktere nas odvezlo na
Trinidad
Jedno z nejhezcich mist na ostrove. Zarazen do pamatek UNESCO, plny turistu. nedaleky hrad Castillo del Morro. Prvni protipiratsky hrad ze 17.stoleti, ktery jsem kdy navstivila. Je krasne udrzovany, zapsany na seznamu UNESCO. Den tak pekne ubehl a byl krasne zakoncen veceri na terase v Case. Diky vyprodanym jizdenkam do Baracoy bylo jasne, ze v Santiagu stravime i dalsi den. Nikam jsme tedy nepospichali a na druhy den navstivili tabakovou tovarnu, muzeum Bacardi, Casa de La Trova a vecer zasli na vybornou veceri na okraji mesta. Santiago se nam libilo. Diky blizkosti Haiti a Jamaicy, uz je tu o hodne vice cernych lidi, kteri miluji muziku. nase dalsi cesta vedla na nejvychodnejsi bod naseho putovani - do Baracoy ...
Advertisement
Tot: 0.159s; Tpl: 0.015s; cc: 21; qc: 80; dbt: 0.076s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.3mb
