Konecne vyrazime na trek - z KTM do Besi Saharu a Bahunandy

---

Tak mame utery 13.11. a po vsech pripravach vyrazime na trek. Nejdrive lehka snidane za pritomnosti Surenovych rodicu a male Nany a pak asi pul hodinky pesky dolu na autobusovou zastavku, kde nam uz Surenuv otec (snad) zaridil listky v mistnim autobuse smerujicim do Besi Saharu - vychoziho mista naseho treku.
Asi po hodine cekani se v deset hodin konecne dockavame a vyrazime na cca 6 hodinovou jizdu na severozapad. Cesta je doprovazena nezbytnou muzikou, kdy clovek ma pocit, ze jde o jednu, maximalne dve pisnicky neustale se opakujici. Za chvili take chapeme vyznam cernych sacku, ktere se tady v hojnem poctu rozdavaji. Ano, mistni lide nejsou na zdejsi rezani zatacek a serpentin bud fyzicky nebo psychicky pripraveni a tak se sacky plni a vyhazuji okny ven.
Pruvodci aby se nenudil co chvili za jizdy odbiha otevrenymi dvermi nahoru na strechu - ano i tam je potreba kasirovat. A taky sacky uz zase dochazi....

V Besi Saharu take poprve vidime z blizka zasnezene Himalaje.

14.11. rano je prvni den skutecneho treku. Vydavame se z 800 m.n.m, cilem je vesnice Bahunanda v 1 300 metrech vzdalena od Besi 17 kilometru. Je horko, cesta vede mezi ryzovymi policky, misty vedle bananovnikovych palem a hlavne stale stoupa a stoupa. Hledame postu, aby Mirek mohl poslat par pohledu, nachazime ji ve vesnicce Ngadi v jedne chatrci. Slava, dokonce i razitko se naslo. Jestli odtud pohledy ale pohledy dorazi, tak to bude zazrak.
Vecer pak citime hlavne ramena a zada, chce to asi trochu optimalizovat nas naklad. Do Bahunandy dorazime asi kolem pate a fotime ruzove hory pri zapadu slunce

---