Okolí na motorce

---

Geo: 22.3402, 103.844

Dnes se probouzíme opět v celkem normálním čase a jdeme na snídani. Dáváme si polévku na místní tržnici. Celkem se jim dnes povedla. Po snídani si půjčujeme motorku u nás v hotelu. Původní cenu se nám nakonec daří trochu snížit na 3,5USD a vyrážíme. Cílem naší cesty je nejprve nedaleké sedlo Tram Ton, odkud by mají být hezké výhledy do údolí na druhé straně. Když odjíždíme od hotelu, je městečko zahalené mrčnou peřinou, takže si nejsme zcela jisti výhledy, ale proč to nezkusit. Naštěstí po chvilce z mraků vyjíždíme a objevují se nám celkem hezká panorámata. Řidítek se dnes ujímám já a Marťa fotí a naviguje. Po vyjetí ze Sa Py, nás vede na vyhlídkovou cestu, která je sice delší ale o to horší cesta, ale na druhou stranu tu jsou hezké výhledy. Po chvilce se napojujeme zpět na hlavní a původní cestu a pokračujeme dále k passu. Cestou potkáváme Silver waterfall. Je suchá sezóna, takže není až tak impozantní a nechce se nám platit vstupné, abychom si mohli jít pod něj stoupnout, když ho vidíme celý z cesty. Máme v plánu navštívit další vodopád jménem Love Waterfall, ale k němu se jde přes vchod do Národního parku a ten, jak zjišťujeme, je opravdu zavřeny. 😞 Dojíždíme tedy na vyhlídku, děláme pár fotek a vyrážíme zpět. Po cestě Marťa vyhlídla krádné místo na oběd, ale bohůžel tu nevaří, takže nám nezbývá než se vrátit zpět do Sa Py. Posledně bylo Marťe líto, že jsem měl burgera bez ní, tak jí beru na burgera a pivo. Bohůžel jsme zvolili jinou restauraci než jsem byl já a kvalita tu byla o fous horší, takže nadšení nebylo úplně veliké. Po obědě jsme oba dostali chuť na kávu a tak jsme se vydali hledat do centra k jezeru. Nenacházíme nic, co by se nám líbilo a tak si Marťa vzpomněla, že četla o nějaké dobré kavárně, která stojí za vyzkoušení. S použitím Google maps ji bez problémů nacházíme a objednáváme si dvě presíčka, čokoládový cake a tiramisu. Jsou to výrobky místních "znevýhodněných" dětí. Docela jsme si pošmákli 😊. Po kávě s desertem konečně vyrážíme na druhou část našeho výletu a konečně nám začíná pořádné dobrodružství. Marťa nám vybrala cestu, kterou já samozřejmě přijal jako výzvu a podle toho to dopadlo. Vyrazili jsme úzkou cestičkou, která se za chvilku zúžila na stezku. Po nějaké době se nám k tomu na této stezce objevila velká spousta kamenů. Nenechávám se odradit a pokračuji dále. Po chvilce se dostáváme do vesničky, která je již nedaleko silnice. Naivně tedy sjíždím korytem vyschlého potoka do vesničky, že odtud to už bude brnkačka, omyl je pravdou. Tady to teprve začíná. Marťa jde obhlédnout kudy pojedeme a vrací se s informací, že to nebude lehké, ale dáme to. Opravdu to není lehké. S motorkou (skútrem) zdoláváme kameny, která jsou i půl metru vysoké. No spíše ji snášíme. Celá vesnička nám u toho asistuje, hlavně dětská část. Po chvilce už prakticky necítím ruce, jak ji pořád tahám, abychom ji úplně nezničili. Asi po půl hodině se konečně dostáváme z vesnice mezi rýžová políčka, ale bohužel ani tu nenastává zlepšení. Vyvýšené cestičky mezi políčky jsou opravdu uzoučké a tak jsem několikrát skončil nohou v políčku, které je samozřejmě plné vody, resp bahna. Marťa je naštěstí slečinka, takže si dala pozor, aby prošla více méně čistá 😊. Ještě cestou stíhala fotodokumentovat celou akci. Již trochu zmoženi, někteří na pokraji sil jak fyzických tak duševních, se dostáváme k mostku přes řeku, abychom složitě dostali motorku přes něj a zanedlouho brodili zase zpět. Za mostkem potkáváme místního muže, který kroutí nevěřícně hlavou. Marťa se šla projít, zjistit kudy to bude nejlepší. Po návratu jsem onoho místňáka zapojil do akce a Marti poslal hledat trasu. S místňákem to šlo docela dobře. Dostali jsme se až k místu, kde jsme se rozhodli přebrodit. Místňák skočil do vody a začat rovnat kameny, abychom motorku neutopili. Po návratu Marti jsem ji předal motorku, šel sám obhlédnout situaci a pomoci stavět brod. Po přebrodění usedám na motorku a po velmi kamenitém kraji vody přejíždím kam se až dá. Motorka asi trpí, ale jede. Dostali jsme se až k dalšímu brodu po němž následovala pasáž, kde bude potřebamotorku několikrát přenést. Zvolil jsem jinou trasu než Marťa, což nebylo úplně dobře přijato, ale další tři brody bych už asi nedal. V řece jsem chodil na boso a při tomto brodu jsem se smekl a jak jsem zjistil později, zlomil si malíček na pravé noze. Nicméně v tu chvíli adrenalin dělal své a s týpkem jsme dostali motorku i přes druhý brod. Já už dost v bolestech obouvám boty a v tom se objevili další dva místňáci. Využil jsem svůj vojenský výcvik, rozdal pokyny a za chvilku byla motorka na pevné silnici. Uffff. Byl to kurva boj. Vzhledem k tomu, že nám toto zabralo půl odpoledne, usedáme a vracíme se zpět. po cestě mě ještě Marťa dostává dotazem proč kulhám, když mě bolí jen malíček, ale nějak jsem to ustál a dorazili jsme v klidu až do města. Stavujeme se na nákupu v marketu a já mezi tím kontroluji malíček, abych zjistil, že mu opravdu není moc dobře. Dojíždíme na hotel, abychom zjistili, že nám vypnuli teplou vodu. Naštěstí jsme šikovní dost na to, abychom našli jistič a bojlér zase zapnuli. Než se ohřála voda, celý zamáčený a špinavý, Marťa taky trochu, vyrážíme na večeři. Při vracení motorky a pohledu na mě se majitel dost zděsil a běžel motorku zkontrolovat. Vše fungovalo a motorka byla celá a dokonce i z brodu vodou trochu omytá, takže v pohodě 😊. Po večeři konečně sprcha a odpočinek....

---