Advertisement
Published: December 22nd 2014
V posledni predvanocni kapitole se nasi udatni šlapači vydaji z hor obyvanych mensinami opet do nizin hemzicich se kovanymi Vietnamci a tentokrat i turistickymi europoidy. Po 200 km nefalsovaneho a ryziho venkova, kde se budou moci Eliska se Stepanem uhellouovat, dorazi do velkomesta Ninh Binh, ktere je proslule svou nezajimavosti a zvysenou koncentraci prirodnich a kulturnich pamatek ve svem okoli. Je tudiz oblibenou zakladnou zahranicnich turistu. Posledni den naseho tridenniho presunu do Ninh Binh jsme si to slapali po prasne ceste, mijeli bananove hajecky, ryzova policka a stadecka horoleznych koz, jejich maso patri ve zdejsim kraji k vyhlasenym specialitam, kdyz tu se jeden z nas ohledl doleva přes rameno a malem spadl z kola. Svážek, podel ktereho jsme uz nejakou dobu jeli, koncil asi 3m zdi, ktera mohla ohranicovat treba dum nejakeho vietnamskeho zbohatlika. Ale neohranicovala. Za zdi cnela k nebesum obri stupnovita budova pripominajici tvarem něco mezi plynojemem a strazni vezi v koncentracnim tabore. Clovek si musel nejakou dobu v hlave poradat myslenky, nez pochopil, ze vzhledem k tomu, jak je podle okolni krajiny daleko, musi byt naprosto monumentalnich rozmeru. To uz nam ale pohled klouzal na stranu, kde nad stromy vycnivala strecha s klasickymi cinsky vzhuru
obracenymi rohy, ovsem opet podle rozmeru slouzici zrejme za hangar nekolika boeingum 737.
No a pak uz jsme se pomalu zacinali orientovat a rozeznavali i dalsi budovy tohoto megalomanskeho arealu: 20m vstupni branu (a nekolik vedlejsich 10m), desitky strech ”mensich” chramu (velikosti cinzaku), hlavni chram na vrsku (vedle te veze a hangaru) a dalsi a dalsi stavby. Vse na plose cca 5km2. Doslo nam, ze se jedna o nejvetsi buddhisticky komplex ve Vietnamu jmenem Bai Dinh, o kterem jsme sice vedeli, neuvedomili jsme si ale, ze pojedeme tak blizko kolem. Vsechny ty obrovske stavby vznikaly postupne od r. 2003 (jeste porad se tam stavi) kousek od stareho chramu, ktery se nachazi v jeskynce na kopci. Jali jsme se areal prozkoumavat a blahorecili pritom svym kolum - bez nich by to byla opravdu poctiva tura (však taky mnoho zboznych buddhistu a turistu vozi po komplexu fialovo-zlute elektrobusky).
Nakonec nas Bai Dinh docela mile prekvapilo. Kdyz si tedy clovek odmysli to meritko, ktere je vpravde obludne, je všechno vyvedeno prevazne v tradicnich materialech a stylech. Mistu se neda uprit silna atmosfera a kdyz se to tam zaplni tisicovkami vericich (pry kazdy mesic 6. den po novoluni),
musi to byt opravdu sila. Nam se nakonec nejvic libil stary chram ve skale, kde horela spousta svicek a jejich svetlo se odrazelo na blazenych tvarich desitek buddhu postavajcich v jeskynnim poloseru.
Vtipnou teckou pak byl nas odjezd. Branu, kterou jsme se dostali do arealu, totiz mezitim nekdo zavrel, a tak jsme museli asi 20 minut jezdit po komplexu sem a tam a hledat, kudy ven. Kdyz se nam to podarilo, ze sameho vycerpani jsme si museli dat obed v turisticke megavyvarovne (jak jinak), cehoz obratne vyuzili mistni znudeni prodejci suvenyru (bylo tam jen par navstevniku) a zacali se projizdet na nasich kolech, cimz se ohromne bavili, protoze jim riditka sahala asi tak po prsa...
Advertisement
Tot: 0.138s; Tpl: 0.012s; cc: 11; qc: 55; dbt: 0.0584s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb
Veronika Vé
non-member comment
Prostě nádhera!