Martí na Hallasan, já v kavárn?

---

Geo: 33.4992, 126.454

Dnes už je tý holce lépe a tak konečně vyráží na Hallasan. Není to úplně rychlík, tak vyráží až po desáté. Vyprovázím ji k autobusu, přeji hodně štěstí a usedám do Paris Baguette na kávičku a internet. Po nějaké době fungování a nefungování internetu se přesouvám do Dunkin Donuts, kde je internet lepšejší. Někdy kolem páté si tak myslím, kde by ta holka asi mohla být a najednou mi píše kde jsem. Sáákra ta byla ale rychlá.... Aha tak jak píše tak nebyla, jen jí nepustili na kopec... ajaj to bude náladička. Balim si věci a vyrážím ke guesthousu za ní. Tady ji potkávám zmoženou a poslouchám ten příběh. Bohůžel se dostala do 1500m k budově, kde mají limit na to, kdy člověka pustí ještě na vrchol a kdy už ne. Marťa sem bohůžel dorazila o hodinu později a i přes všemožné přesvědčování a snad i dokonce slzičky hlídače neobměkčila a musela se vrátit zpět stejnou cestou. Hmmm, tak to se jejímu rozhořčení vůbec nedivím. Beru jí tedy aspoň na kafíčko. Pak si vyzvedáváme věci a usedáme na autobus, který by nás měl vzít na pláž, kde chceme přespat. Je nedaleko letiště a měla by být zdarma, takže ušetříme za ubytko. Vystupujeme na zastávce, kterou jsem vygooglil a i když to tak zprvu nevypadalo, byli jsme opravdu kousíček od pláže. Jako první potkáváme nějaký kemp, kde se ptám na možnost postavení si stanu, ale po chvilce radění se mi odpovídají, že za to chtějí 20tis wonů. Zasmál jsem se, poděkoval a odcházel. Zastavili mě, znovu se poradili a řekli, že teda 10tis. Má reakce byla stejná a odešel jsem za Marťou a ukázal jí, že kousek dále můžeme mít stan zadarmo. Než jsme ho šli postavit, zašli jsme si ještě do jedné místní restaurace na večeři. Bibimbab se spoustou dobrých mističek. Během jídla se nám už setmělo a tak jsme šli stan stavět už za tmy. Našli jsme si místečko v nedalekém kempu, kde nic za stan nechtěli a dokonce tam bylo i veřejné osvětlení. Když jsme začali stavět stan na trochu potemnělejším místě, přišel soused z vedlejšího velestanu a donesl nám plynovou svítilnu, abychom na stavbu viděli. To je milé pomysleli jsme si, ale kdyby dosnesl i nějaké pivo, bylo by to lepší 😊. Nicméně stavíme stan a když máme hotovo, jdu s díky lampu vrátit. Trochu jsem se u nich zdržel, pochválil psa a čekal, jestli je o napadne. Po chvilce se konečně ptají, jestli bychom si nedali pivo. Já s díky přikyvuji a už se vracím s dvěma plechovkama vychlazeného piva za Marťou, která se usmívá jen co mě s nima vidí. Využíváme pivíčka a jdeme si užít romantiku na pláž. Moooc hezké 😊 Snad aspoň na chvilku ta holka jedna zapomněla na dnešní zklamání. Tak jdeme spinkat, abychom zítra stihli letadlo..

---