Tak odjezd!

---

Jak vlastne vznikla situace, do který jsem se dostal, jsem popsal v minulym prispevku. Vsechno bylo potvrzeny, Zderada se doopravdy vydava k rovniku a byla jen otazka kdy. Puvodni odlet byl planovan na konec zari, konkretne 28. Bohuzel na Maledivach zrovna v tu dobu bylo vyrizovani pracovnich viz dost pomaly, takze se datum odletu posunulo na paty rijen s tim, ze to uz snad bude vyrizeno a ja budu moct zacit pracovat. Ani takovyhle odklad ale nestacil, ovšem nakonec jsme se dohodli, ze toho pateho odletim s tim, ze se ještě prikoupi prelet na Sri Lanku, kde ve druhem sidle firmy na udeleni viza pockam. No proc ne, na Sri Lance se preci jen ceka trochu jinak nez na Smrzovce. Krome toho jsem byl rad ze vim kolik casu na rozlucky zbyva. No.. Moc ho nebylo, necely mesic..



A najednou tu byl den před odletem, ctvrty rijen. Myslenka ze by VZP mohlo mit s mym minimalne rocnim odletem problem, me zahnala do Liberce, abych se odhlasil ze zdravotniho pojisteni. Tam jsem dorazil za deset minut tri a pro jistotu z vlakace volal do jejich kancelare, jestli k odhlaseni nahodou něco nepotrebuju (stejne jsem s sebou nic nemel, ale pro ten pocit..). Pry ze ne, ale ze za sedm minut zaviraji. Snahu dostat se od vlakoveho nadrazi na VZP za sedm minut jsem zhodnotil slovem „blbost“ a alespon se preptal, jestli se muzu odhlasit v Praze před odletem. To pry ano, bez problemu. Coz me uklidnilo a abych se vyvaroval pocitu zbytecne zabityho casu, sel jsem na kafe, kde se posleze, navecir, pripojila prodlouzena ruka zákona a strazce verejnyho klidu Jarda, se kterym jsme pote odjeli domu k Lucce, budouci kolegyni. Tam jsme uz jen mirne prodiskutovali odlet a akorat jsem si objednal pizzu s tim, ze jsem celej den nic nejedl, tak abych mel něco do huby při baleni kufru (ne, sbaleno nebylo). Jarda me se slovy „no konecne od tebe bude klid, vocas“ hodil domu a ja mel celou noc na to si sbalit. Odjezd byl planovany na sedmou rano, jelikoz muj let z Prahy byl ve 13:45, potreboval jsem se odhlasit ze zdravotka a mamka stejne mela v Praze jednani, tak ze me hodi. Bylo deset vecer když jsem domu dorazil, tak nebyl duvod se znepokojovat ze není cas a par dilu Simpsonu urcite neublizi. Ve tri rano jsem si po dvou seriich vzpomnel ze tam vlastne mam tu pizzu, tak ji snim, kouknu u toho ještě na dva dily a zacnu balit. Ve ctyri jsem si doopravdy pro pizzu do kuchyne dosel a v pet zacal balit. V sedm byl kufr i ja pripraven k odletu a rozlouciv se s placici sestrou a psem jsem opustil prostor.





Na Kulatak v Praze jsme dorazili chvilku po devate, kde jsem se s matkou mou rodnou prozatim rozloucil – ona musela na jednani, ja jel na letiste s tim, ze si v uschovne necham kufr a vratim se zpet na VZP. Nyní uz moje byvala firma ma na letisti prepazku, tak jsem po prijezdu sel nejprve pozdravit osazenstvo. Sluzbu drzela Evca, zlaticko, která mi kufry k nim protahla, takze jsem se nemusel zdrzovat s hledanim a placenim uschovny, takze jsem ten cas mohl venovat debate s ni. Na Dejvickou jsem ale stejne zpatky musel, takze me za chvili stodevatenactka vezla zpet. Tam uz na me cekala mamca, abychom se doopravdy finalne rozloucili, neb bylo asi pul jedenacte a ja nejhur v jednu musel byt na checkinu, ona v jedenact na dalsim jednani. Takze jsme si jen sedli na lavicky na Kulataku a po pulhodinove rozprave se před sidlem VZP finalne rozloucili. No a bylo to.

Na VZP jsem ani moc cekat nemusel a během peti minut se me ujala starsi, nebo uctiveji zaslouzila, pracovnice pojistovny. Po vyliceni pribehu co od ni budu potrebovat, se zacala vyptavat na podivny věci jako potvrzena vypoved z byvale firmy, zapoctovy list a pracovni smlouvu u zahranicni firmy. Když jsem ji sdelil, ze mi bylo bohuzel včera po telefonu receno, ze nic nepotrebuju a tudiz s sebou nemam zhola nic, navrch ze za tri hodiny odletam a jen tak me uz neuvidi, mi venovala pohled co se da shrnout slovem „tyvolenotojezaseden“, zvedla sluchatko telefonu a po chvili dokonce vytocila cislo. S kym mluvila netusim, nicmene po zhruba jedenacti minutach se před ni objevil svet, ve kterem clovek skutecne k odhlaseni od zdravotka ty dokumenty nepotrebuje a jen podepise formular, ze mizi. Coz bych v tu chvili uz opravdu rad. Po triminutovem patrani po formulari, do ktereho se zapojila i kolegyne Janicka, byl spravny papir nalezen na polici v sanonu „Odhlaseni – formulare“. Takova mazana schovka... To uz byl ale vazne poslední zadrhel a ja si po podpisu nesl pryc kopii, ze mizim a jsem odhlasen. Cas T 2h15m do odletu.



Vydal jsem se tedy zpet na Ruzyni a vyzvednul si kufr. Neklame-li me pamet, mozna jsme s Evcou ještě dali rozluckove cigaro a potom jsem uz volne presel na Terminal 2 k samoodbavovacimu kiosku od Lufthansy. S tou jsem mel první cast cesty, do Frankfurtu, a po ctyrapulhodinovem cekani me cekal let Frankfurt – Male na kridlech Condoru. Ani s jednou leteckou jsem do te doby nemel tu cest, takze jsem byl zvedavy jak se predvedou. Odbaveni bylo diky self-checkinu krasne rychle, po prilozeni pasu se nacetla moje rezervace, tak jsem si vybral u Lufthansy místo u okna, u Condoru jsem ho uz mel za 15€ predplacene (radsi), vytiskly se mi oba boarding passy a ja jen na drop-offu odlozil odbaveny kufr. Vzhledem k tomu, ze jsem v Praze nikdy neregistroval kuracke kabiny (to je snad jediny letiste kde jsem byl, co je nemá), ještě před pruchodem security jsem si venku zapalil a pote se vydal ke gate.

Let LH1397 byl operovan Airbusem A320, proste klasikou. Chtel jsem si vzit drivejsi let a zkusit letet Embraerem, bohuzel by cekani ve Frankfurtu vzrostlo na skoro osm hodin a to se mi nechtelo. I proto, ze me diky presunu na Sri Lanku cekalo v Male taky osm hodin, nez poletim dal. Nakonec jsem i vzhledem k tomu VZP byl rad. Boarding zacal ve ctvrt na dve, krasne jsme to vsechno stihli a ve trictvrte se opravdu odlepili z runwaye 06/24 směr Frankfurt. Během letu jsem se dal do reci s vedlesedicim sympatickym panem, který letel na Mallorcu na skoleni a pry ma u Ceske Kamenice lyzarsky vlek. Jak to souviselo si uz nepamatuju, ale kazdopadne nam cesta ubehla rychle. Na svacu jsme dostali vybornej sendvic a i na pivo doslo, takze to byla velice rychla hodinka a kousek.



Po priletu do Frankfurtu jsem si konecne uvedomil, ze je konec srandy a proto jsem ihned vyhledal vychod z letiste, abych vyztuzil plice trochou dehtu a mozek zabavil nikotinem a ne myslenkama na to, jak letim nekam, kde neznam nic a nikoho. Coz se relativne povedlo, dostal jsem silenej hlad. Frankfurt jsem si celkem pamatoval z vyletu do HongKongu, takze jsem sel celkem najisto do McDonaldu, protože je to preci jen takova jistota a vyhazovat 25€ za bratwurst se mi nechtelo.. K memu zdeseni byl Mekac z technickych duvodu mimo provoz a stejne tak ja. Dal jsem si alespon kafe ve Starbucks, jenomze tam místo Coly měli jen nejakou odpornou radoby pomerancovou limonadu, takze Frankfurt me nadale zklamaval. Koupil jsem si alespon slany precliky v cokolade a s knihou v ruce sedl na lavicku, jelikoz jsem za sebou tahal prirucak a pres rameno brasnu s notebookem, narvanou i dalsima vecma (v Praze jsem to musel trosku prekopat, jelikoz Condor ma vahovy limit pro odbaveny kufr 20kg, ja mel 22 a kousek, tak jsem to prerovnal, ze jsem sice odbavoval 19,9kg, ale ten zbytek jsem tahl s sebou v prirucacich). Zada uz toho mely plny zuby.

Linka Condoru DE3326 operovana Boeingem 767-300, mela odletet z Frankfurtu v 19:20. Kolem pate odpoledni se na odletove tabuli objevilo drobne zpozdeni, ale jen o dvacet minut. Na gate jsem tedy sel lehce po sedme a tesil se, ze za dve hodiny uz budu veceret. Nas Boeing bohuzel predtim letel z africke Mombassy, odkud nabral zpozdeni a to se odrazilo na nasem odletu. O pul osme teprve k letadlu dorazil catering, takze bylo jasne, ze ještě minimalne hodinu zustaneme u odletove brany, kde se nedalo ani kourit, ani koupit nic k piti nebo k jidlu, nic. Maximalne jit na zachod, cehoz jsem po kafi, oranzade a litru coly z trafiky vyuzil, nicmene dvere jsem videl pouze s oznacenim damskych toalet a zachodu pro postizene, ke kteremu vedla mirna rampa. Na damy jsem se neodvazil, procez jsem vyuzil sluzeb toalety pro postizene, která ma pro vozickare super vychytavku – obracene Brano. Zkratka se ty dvere otevrou snadno a drzi mirne otevrene, dokud se zevnitr nezajisti. Ac jsem zamek hledal, nemohl jsem ho najit a casova tisen nedovolovala jiny reseni nez doufat, ze minutu nikoho postizenyho nenapadne se za mnou podivat. Nenapadlo, ale otevrely se dvere u gate a pruvan pootevrel ty moje. Muj vyraz asi nenechal nikoho kdo to zpozoroval na pochybach, ze jsem zvolil spravny typ wc. Nicmene.. Jakoby nic jsem vysel a vsimnul si jednak ze zamek tam je, akorat niz (ve vysce vozickare), dal ze pansky wc je z druhé strany te rampy a soucasne ze na uvolneni wc pro postizeny cekala pani s francouzskyma holema. Takze jsem ještě vypadal jako svine. Hladova a stydici se svine, pro uplnost.

Ve trictvrte na devět konecne zacal boarding, nutno rict ze super zorganizovany, takze jsme během dvaceti minut byli vsichni na palube a mohli rolovat k runway. Po prichodu na místo jsem se pomerne zarazil nad velikosti mist pro cestujici, jelikoz i ja jsem se při svých proporcich kolenama dotykal sedadla před sebou.. Cestujici vedle me nemel vic jak 180cm a myslim ze se mu v prubehu cesti na holenni kosti utvoril další kloub, protože jinak nechapu jak ty nohy pod sedadlo vmestnal.. Ve ctvrt na deset jsme uz byli ve vzduchu a ja se uz fakt hrozne tesil na jidlo, coz mely byt lasagne. Vidina jakyhokoliv masa, byt mletyho a mezi testem, me naplnovala stestim, coz mi vydrzelo presne do chvile nez jsem si na obalu jidla precetl „Tomato lasagne“. Skutecne to byly lasagne s rajcatovo besamelovou omackou, doplnene salatem Colesaw, nejakym citronovym dortem, pecivem s maslem a kouskem hermelinu. Maso jsem tise oplakal, ale vyjma salatu po me nezustalo na tacku zhola nic. Jen co me steward alias letušk zbavil bordelu po jidle, dal jsem si do usi sluchatka a vzbudilo me az volani snidane, protože to preci jen uz bylo trosku dlouhy.. Snidane neurazila, nenadchla – houska z tmaveho peciva, platek sunky, sejra, maslo, marmoska, jogurt a platek nejakeho celozrnneho chleba, který jsem nemel tu odvahu prozkoumat blize. Dle informaci z obrazovek pod stropem jsme po snidani měli cca hodinu a pul do pristani, vyuzil jsem tedy tenhle cas k dospani a vzbudil jsem se az chvili před dosednutim na Ibrahim Nasir International Airport, Male.



Samotne pristani na Maledivach je doopravdy zazitek, zvlast pokud pilot nad letistem udela alespon jeden okruh a je videt runway v mori.. Letiste v Male je totiž samostatny umely ostrov, na který se pristava a z vysky mate vazne pocit ze se na tenhle placek není mozny trefit. Vzhledem k tomu ze v Male pristavaji letadla relativne pravidelne je to samozrejme blbost, ovšem při pohledu z okna letadla to „co kdyz“ trosku hloda.. Dosednuti a nasledne taxi na stojanku bylo bez problemu. Maledivske letiste ma pouze „remote gate“, cili zadny nastupni prst, ale bud autobus (nas pripad), nebo pokud letadlo zastavi blize terminalu, tak po svých... Uzasny zazitek tam videt vsechny letadla v jedne rade..

Po pristani se musí absolvovat imigracni kontrola, coz je ten nejvetsi opruz z celeho pristani. Pokud clovek není rychlej a nenacpe se dopredu, ve fronte muze klidne stravit hodinu, maledivci rozhodne nikam nespechaji. Po projiti imigracniho se uz jenom vyzvedne kufr na pasu, projde kontrolou „customs“ (kontrola zavazadel, zda nehodlate Maledivy zavlazit alkoholem, pripadne potesit mistni prasarnama, ani jedno z toho tu nevidej radi – alkohol, porno i prase, vse mimo zákon..) a konecne jsem byl venku. Tam cekala ukrutna spousta lidi, dneska jsem jeden z nich, s cedulema resortu na svoje klienty. Ja jsem predpokladal ze tam uvidim svoji kolegyni kterou mam stridat, shodou okolnosti taky Lucku, ale znali jsme se jen podle fotek na facebooku a nikoho byt i vzdalene podobnyho jsem v davu nenasel. Nedelal jsem si z toho hlavu, cislo mela, tak jsem si sel konecne ven zakourit. Po vychodu z letiste jsem zustal stat a neveril co vidim – tohle bylo doopravdovy, zadna fotka – tyrkysove pruhledna voda, neskutecne modry nebe a to jsem byl jen na letisti.. První dojem uzasnej... Fotim, kourim, nahravam na facebook..

To bylo kolem desate dopoledne, muj let na Sri Lanku s Emirates byl planovan v 16:15, takze casu jsem mel az az.. Sedl jsem si do odletove haly a rikal si ze si v nejhorsim doctu knihu a uvidi se. Nastesti se mi za chvilku rozezvonil telefon a vidim ze vola Luca, kde pry jsem.. No stala asi pet metru ode me, takze jsme se konecne potkali a sli na kafe, ke kteremu se pripojila i jeji kamaradka Monika ze Slovinska, co pracuje pro rakouskou TUIku, k te se ještě v budoucnu vratim, pac tu je doted.. Tak jsem byl rad ze jsme si pokecali a potkali se, Luca tu v tu dobu mela FAM trip od jedne cestovky a mela dve hodky do odletu hydroplanu, tak me potom ještě vzala podivat se na jejich stanoviste, odkud odletela a ja se vratil zpet na letiste. Kufry jsme před odjezdem k hydroplanum nechali na jednom ze stanku resortu, tak jsem si je vyzvednul a sel si drepnout do odletove haly nez mi otevrou check-in, do cehoz zbyvaly dve hodky, tak jsem ten cas zabil knihou.

Po treti hodine odpoledni jsem se vydal odcheckovat na let cislo EK652 do Colomba. Po projiti odletove imigracni kontroly jsem zjistil ze duty free v Male nic zazracnyho není a proto jsem se vydal do kurarny, odkud byl super vyhled na plochu s letadly. Kolem trictvrte na ctyri nas svolali k odletove brane cislo 1 a sli jsme k letadlu. K memu prekvapeni byl hodinu a pul trvajici let operovany Boeingem 777, coz bylo velice prijemny prekvapeni.. Je ale pravda ze Emirates dela 1x denne okruh Dubai – Male – Colombo Dubai a jednou Dubai – Colombo – Male – Dubai, takze celkove se ta triple sedma proleti.. Rekl jsem si o místo u okna, které jsem dostal, takze jsem sledoval jak rolujeme na start. Vzlet z letiste v Male je uzasnej stejne jako pristani – při vzletu se nejprve dojede na zacatek runwaye, tam se letadlo otoci o 180° a ceka na povoleni ke vzletu. Pokud fouka dobře vitr, odleta se z prave strany smerem doleva a v tu chvili cestujici u levych oken mají paradni vyhled na Male. Let jako takovy nebyl nicim zvlastni, jidlo od Emirates byla proste pecka, ve stinu jejich svaciny se vcerejsi tomato lasagne propadly ještě hloubeji, coz se teda da vzit i doslovne, ale beru to hlavne tak, ze ta svacina byla doopravdy skvela. Za necelou hodinu a pul jsme pristavali v Colombu a me prekvapilo, ze ac je teprve šest vecer, venku je tma jak v psi boude.. Ono bliz k rovniku to tak byva..

Po pristani jsem prosel opet imigracnim, vyzvednul kufr (vse pomerne rychly) a u vychodu uz na me cekal ridic s cedulkou s mym jmenem (fuck yea), který me odvezl vstric novemu prechodnemu domovu. Cca 50km jsme jeli zhruba hodinu a pul ac nechapu jak je to mozny, jelikoz jsem mel dojem ze jsme jeli pomerne svizne.. Po prvnich trech minutach jizdy jsem si rikal ze tady si pujci auto jedine sebevrah, do tohohle provozu se se zkusenostma z Evropy pusti jen magor.. Magori z Anglie mají vyhodu ze se tu jezdi po „jejich“ strane, ale stejne si myslim ze je nad sily normalniho člověka to uridit a mistni ridic je vzdycky lepsi. A pokud by si stejne někdo nedal rict, urcite je v tom pripade nutny zkontrolovat klakson a svetelnou houkacku, bez toho se nedostanete vubec nikam..

Po osme vecerni jsme konecne sjeli z hlavni ulice na vedlejsi a podle jejiho nazvu jsme konecne byli na miste. Zastavili jsme u jednoho z domu, vylozili kufry a privitala me Karolinka, sympaticka blondynka a od te chvile uz kolegyne. Zabral jsem dolni pokoj, osprchoval se a sel si naposledy před spanim zakourit. No jo, uz to zacalo, jsem na Sri Lance kde budu cekat nez se moje zadost o pracovni vizum na Maledivach schvali.. Nakonec to byl mesic a pul..

---

Photos

Lufthansa boarding
Praha - Ruzyne

Svaca u LH
Lufthansi sendvic, muzu rict ze vybornej..

Frankfurt - odlety
Odletova tabule, kde se krci i muj let

Condor boarding
Odletova gate Condoru ve Frankfurtu

Vecere u Condora
rajcatove lasagne..

Maledivy - prvni pohled..
Prvni foto z Malediv, hned po vychodu z letiste

Boeing 777 Emirates
let EK652 Male - Colombo