Asia 2013 - Week I.

---

GETTING READY/ PŘÍPRAVA

Dear readers/ drazí čtenáři,

welcome back after 2 years of silence :-) It doesn't mean that I have never been anywhere since then but it's rather me being lazy:-D

Well, so here I am, getting ready for my Asian travels.

To begin with, it was a bit of work to sort out my Visas. I applied for Vietnamese Visa first which was straight forward. One page application which was sent to my brother who sorted it out at the embassy in Prague. It was expensive though due to Multiple Entry. If we talking Pounds Sterling then it was about £100!

Chinese Visa was much more complicated though. Despite the fact that you need to fill in 4 pages including information about your family and countries you have visited recently, you need to get an invitation letter.In addition, you are required to provide the proof of your travel arrangements such as air tickets. I was getting Business Visa on this occasion due to my interpreting job. It meant that the invitation letter would need to be sent with exact dates of my visit.

Lastly, I dealt with different travel agents regarding to my tickets. I am travelling with three other guys so we tried to get some discount or at least frre of charge parking at the airport. Student Agency does not provide any sort of advantages for their clients:-(

18.4.2013

Vyjíždíme z Havířova v 8.16 místo 7.36. Opět zpoždění Regiojetu, na nádraží nic nehlásili až po čtvrt hodince čekání a po odjezdu dobytčáku ČD teprve hlásili zpoždění. V Ostravě nastupuje gynekolog Slávek, kterého poprvé poznávám. V Hranicích nastupuje Petr, s kterým se už známe z dřívějška. Kupéčko je přehřáté, nefunguje klima tak máme dobrou přípravu na Malajsii. Číšník neumí natáhnout ruku když podává jídlo což nazlobí paní, která sedí s náma, ale nakonec nám slečna stewardka přinese lístek na dobytčák směr letiště, takže si pan Jančura, majitel Regiojetu u nás šplhne...i když internet taky nic moc:-D Po příjezdu na vlakáč zajdeme ještě na nějaké těstoviny do nejbližší občerstvovny a potom již hledáme schody směr autobusová zastávka.

Letadlo směr Dubaj letí na čas v 16hod. z letiště Václava Havla:-) Let Boeingem 777 300 trvá pět a půl hoďky a je celkem úmorný neboť jsem pořád nachlazený. Občas se mi podaří na chvíli usnout. Dávám si v letadle Lamb Byriani, což je příjemné zpestření indickou stravou po dlouhé době doma v ČR. Dorazíme do Dubaje s předstihem, místního času v 23.35. Megalomanské letiště s vodopády vystavěné v poušti žije i o půlnoci. Jdeme do Marhaba lounge na jídlo a internet, kde využíváme všech služeb zdarma díky Slávkovy Priority card. Poprvé se nadlábneme konečně nějakého asijského jídla :-) Přes noc si musím dát dryják na spaní, jinak bych neusnul při odletu ve 2.40 ráno...

19.4.

Přílet do hlavního města volené federativní konstituční monarchie Malajsie, Kuala Lumpur (KL) byl na čas ve 13.50 letadlem Boeing 777 300 ER. Prášek na spaní mi pomáhá si šesti hodinouvou cestu zkrátit, jinak bych se asi nevyspal vůbec. Mám problém se spaním v letadlech i když jsem úplně vyčerpaný. Chlapi si taky vzali pilulku kromě Jirky, ten je jako stroj a usne znaven kdykoliv když je vyčerpán. Humorná historka byla, když mi letuška přinesla ráno snídani a já jsem v mdlobách něco žbleptnul a ona na tom základě mi přinesla omeletu, kterou po půl hodině nedotčenou znova odnášela :-) Já již byl dávno v říši snů a o žádné omeletě jsem po probuzení nevěděl :-D

Po příletu jsme do hotelu dorazili taxíkem, který se mi podařilo usmlouvat na nižší cenu, protože cizince chcou vždy natáhnout stejně jako v Praze :-) Nakonec nás to vyšlo v místní měně na 200 MYR (malajský ringgit), což je asi 1200kč. Taxametry neradi zapínají, protože to vychází na strašně malou částku, takže je třeba se dohodnout na fixní ceně.

Po sprše a krátkém odpočinku následovala cesta do města. Hned dole v lobby hotelu nás mile překvapil personál, který ochotné vše vysvětlí, ukáže a navede, včetně poskytnutí mapek. Rohodli jsme se jet místním vlkame, který nejen, že je lepší než naše Pendolino, ale stojí v rámci centra 1 MYR , na naše šest korun. Vypravili jsme se za atrakcemi podle průvodce. Čínské město nás oslovilo nejen svými trhy s falešnými oděvními značkami z celého světa, ale hlavně kontrasty na každém kroku.

V teplotě přes 30 stupnů jsme měli pořád žízeň a za chvíli i hlad, Ten jsme zahnali osmahnutou rýží neboli Fried Rice, já si to dal s krevetami jako obvykle, velice klasické jídlo v jiho východní Asii a nejen v Malajsii. Někteří se trošku udivovali nad hygienou, ale vybrali jsme podnik, kde již několik cizinců sedělo, takže nás to uklidnilo.

Potom jsme dále procházeli uličky kolem čínského města, které se stávaly více ošumtělé a chodobné čím dále byly od centra. Již se stmívalo a ja hlupák zahlédl Kuala Lumpur Tower, což je druhá nejvyšší budova v Malajsii (421 metrů). V tomto rovníkovém podnebí s vysokými teplotami a vysokou vlhkostí po celý rok přes 60%!<(MISSING)/b> se vydáváme nočním městem po úporném letu přes půl zeměkoule na vyhlídku města z výšky. Jediná úleva od tropického vedra jsou v těchto končinách monzuny, které přinášejí každý rok hojné srážky. V tomto upoceném prostředí se doplazíme a poté vyjedeme do výšky 300 m asi v 53 sekundách. Bohužel výše už je jen luxusní restaurace a anténa.

Poslední cesta taxíkem dnes je tentokrát beze slevy, ale rarita je, že ještě po 11hod. večer domlouvám telefonicky na víkend pronájem auta a nic není problém, ani to, že nemáme mezinárodní řidičáky :-) Vše s naporostou ochotou personálu, který ještě k mému překvapení obvolává půjčovny aut...špatně me slyší přes telefon a domnívá se, že máme jugoslávský řidičák...čeho se dočkáme o víkendu ???

20.4.

Ráno se mi nechce vstávat, když zazvoní Slávkův telefon. Psal jsem večer blog a pořádně nejsem vyspaný. Jdeme na snídani a zkoušíme místní speciality i včetně zápaďackých věcí. Čekáme až nám doručí auto z půjčovny. Chvíli po snídani nám volá telefonem portýr a dole nás čeká borec z půjčovny s malajským vozem s automatickou převodovkou Proton. Stejně jako v jiných asijských státech se tady málokdy vidí evropská auta.

I když nemáme mezinárodní řidičáky, tak jsme přesvedčili borce z půjčovny, že máme evropský, tak nám to nakonec prošlo. Ofotili si řidičák s pasem od Jirky, vyplnili jsme formulář a potom se zkontrolovalo auto Proton, které už tak bylo obité. Na papíru, který ma nakraslený půdorys auta zaznačujeme oděrky a poškození vozidla. Jirka vyrazil jako první řidič. Prvně řídil celkem vlevo, protože ještě nebyl zvyklý na opačné řízení. Chvilku jsme bloudili, neboť navigace reagovala se zpožděním a proto jsme často sjeli špatně.

Vyjíždíme z jižní části země, kde převládají nížiny. Pevninská část státu je hornatá. Pohoří se směrem na jih snižují což jsme poznali cestou směrem ke Cameron Highlands, které jsou na severu země. Horské oblasti jsou pokryty tropickým pralesem. Mezi nejvzácnější živočichy patří orangutan, tygr či nosorožec, které jsme ,,bohužel" na našem putování nepotkali.

Na první zastávce jsme se s Jirkou na jedné místní pumpě vystřídali. Natankovali jsme plnou nádrž a již jsem poprvé v životě jel po levé straně dálnice. Zajímavost na této benzince byla obsluha, která se nás u stojanu ptala:

,,Full tank?"

Byla to malá vesnice a přesto zde jakoby automaticky mluvili anglicky. Poté jsem již vyrazil. Kluci mi věří na základě toho, že jsem jezdil v Anglii vlevo na kole :-D Benzín je tady levný, platili jsme jen 71 MYR za plnou nádrž, co bychom za to dali v Česku, je to asi třikrát levnější!

První zastávkou je Butterfly Farm (motýlí farma), kterou téměř mineme, protože GPS je zpožděná a nikdy to nevypadá tak jak si představujeme, možná čekáme něco okázalého a né jen pár skleníků u cesty, prostě zhýčkaní evropané :-D

Po cestě nás zastihne místní subtropický déšť, netrvá to ale dlouho, takže po příjezdu na čajové plantáže se procházíme po této dech beroucí krajině již v příjemném až chladném prostředí. Projíždíme městečka, kde to žije neboť je sobota, ale směřujeme na čajovou plantáž Boh. Když tam po dlouhé a strastiplné cestě, kde se v kopcích musíme míjet se čtyřkolkama a jeepama dorazíme, místní týpek na nás mává rukama, že je plantáž již uzavřena. Pokračujeme v tomto dusném a únavném klimatu dále až směr na jahodovou farmu. Chlapi, kteří tam pracuji jsou z Bangladéže a popisují nám, že si vydělají je 900 MYR měsíčne a dostanou se domů jen jednou za 9 let. Mají svůj byznys mimochodem podchycený a dělají nám profi fotky s rádoby vypadajícími velkými jahodami. Při této příležitosti vzniká přezdívka pro Jirku i Petra. Jeden z našich průvodců jim říká neustále BOSS, takže jim to pak již zůstane. Dáme jim nějaké dýško a jdeme směr k autu. No nejsme to ale požehnaní evropané, kteří si můžou lítat po světě kdy se jim zachce ??? Někdy je svět nespravedlivý v tom, na jakém kontinentu nebo v které zemi se narodíme...

Po cestě zpět zastavíme v turistické oblasti Tanah Rata. Je tam spoustu hostelů a potkáváme i dva čechy, kteří nám poradí kde se najíst. Jdeme k indům, kde si dáváme nějaký Combo Set s rýží, nanem a kuřecím masem. Pokračujeme potom již za tmy směr Kuala Lumpur. Po příjezdu do hotelu jdeme ještě do vedlejšího nákupního centra, kde je celkem živo, neboť je sobotní noc. Opět mne překvapí koloniální vliv Velké Británie. Procházíme kolem irské restaurace a končíme v podniku The Library, kde vtipný aspekt jsou jmenovky personálu s funkcí knihovnice a i její britská angličtina :-D I v jídelníčku je napsáno, že Vám naše knihovnice rády budou nápomocny...

21.4.

Dnes ráno mě budí Jirka telefonem asi o půl desáté. Nechce se mi vůbec vstávat, ale za půl hoďky končí snídaně, takže musím :-( Dávám si opět místní speciality jako nudle, samozřejmě pálivé omáčky a rýži, ta se tady jí od rána do večera. Máme již výhodu, že auto je zaparkované v podzemních garážích, takže můžeme přímo vyrazit. Dnes jsme si naplánovali historické město Malakka(Malacca), kde se mísí různé kultury a je nejhezčím městem v celé Malajsii dle informací na netu. Podle legendy Malakka získala své jméno podle stromu malakka. Osobitý příspěvek ke své tváři město získalo od potomků portugalských dobyvatelů i generací smíšených čínsko malajských manželství.

Historicky věrnější jsou události popisující časy, kdy se Malakka stala místem, o něž usilovali malajští sultáni i portugalští, holandští a britští kolonizátoři. Nejstarší obyvatelé prý přišli 300 př. n. l. z jižní Číny. Do konce 1. století vytvořili prosperující obchodní společnost, která byla ve spojení s Indií i Čínou. Roku 1509 byla Malakka dobyta Portugalci, čímž začala evropská nadvláda nad zemí. Brzy se stala centrem výnosného obchodu s kořením. Roku 1614 byli vystřídáni Nizozemci, kteří v zemi zůstali na 200 let. S Nizozemci začal upadat obchod s kořením. V 17. století byl poloostrov sjednocen. Roku 1795 Britové získali Malakku a roku 1819 přístav Singapur. Roku 1824 převzali nad celou Malajsií správu Britové. Za druhé světové války byla okupována Japonci. Až roku 1957 dosáhla nezávislosti. Roku 1965 opustil federaci ostrov Singapur a prohlásil se nezávislým městským státem, čímž získala Malajsie dnešní hranice. Stát je člen OSN a Commonwealthu. Co se týče státního zřízení, je malajsie velmi podobná EU, s tím rozdílem, že hlavou státu je monarcha namísto prezidenta.

Dnes začínám v rámci našeho putování řídit jako první a máme štěstí tom, že i když jsme hned nezapli GPS, tak jedeme celkem správným směrem :-) Hned hledáme benzínku, protože nám kontrolka svítí už od včerejška. Načepujeme plnou nádrž, ještě za méně než včera a to jsme čepovali někde na dědině, takže asi ani v hlavním městě není benzín drahší. Stojí nás to 67 MYR, na koruny asi čtyři kila :-) Nakonec je to asi levnější, než jezdit místním dobytčákem, když jsme čtyři :-D

Je pěkné počasí a cesta po dálnici nám rychle utíká, valíme si to v pravém pruhu, což je ten nejrychlejší. Celkově jsou tady řidiči příjemnější než v Česku, což vlastně všude na světě dle mé osobní zkušenosti:-D Bohužel rychlostní limit je jen 110, který né uplně vždy dodržujeme abychom byli dříve v cíli a více viděli, jako první překročím rychlost i o 50km :-D

Dorazíme do Malakky až odpoledne po trošku bloudění, na jedné křižovatce bylo dilema kde odbočit, Petr měl dobrý odhad, my mu ale neveřili, po sjezdu z dálnice je to vždy trochu matoucí takže jsme skončili nakonec mimo město. Parkuju poprvé podélně u cesty, ale protože je to na druhé straně, tak mi musí chlapi radit, byl jsem i tak trošku blízko auta za mnou. Městečko je velice živé, procházíme místní čínskou čtvrť, kde je mnoho stánkařů. Je možné si zde koupit téměř cokoliv, včetně ručně vyráběných věcí, konkrétně dětmi. Prostě klasické vietnamské tržistě jako v Čechách :-D To nám připomíná, že v Asii často pracují i ti, kteří by si měli užívat svou nedospělost místo tvrdé práce v zapařených fabrikách. Naštěstí jsme toto bezpráví na vlastní oči nevidělí, když nepočítám výrobu klíčenek na ulici! Já jsem si koupil zase po několika letech čerstvý kokosový ořech na pití, ještě zelený, paní jen vysekala díru a strčila tam slámku. Bylo to v ulici, kde mě vyfotili s jejím komickým názvem a to- JEBAT :-D

Nakonec jsme jen sledovali pestrobarevnost kultur, různých vlivů jak ostatních asijských národností tak vlivu koloniálního. To bylo podtženo přístavem, kde jsme se vyfotili a poslouchali místní zpěváky, jsou tady na každém kroku a umějí perfektně anglicky, stejně jako včera v hospodě Library. Bohužel nebylo by tomu abychom nepotkali poláky, tak jako kdekoliv jinde na světě! V Malace taky :-)

Pantai Kundur je naše další destinace. Přímořské městečko 17km od Malakky je vyhlášeno jako rybářská vesnička, místo pikniků vhodné pro plávání nás trošku odradilo nepořádkem na pláži, nikdo jsme se tam nakonec nekoupali :-) Po procházce na pláži jsme pokračovali dále a octli se uprostřed dalšího trhu, který nás donutil jet krokem a zároveň nám to umožnilo vstřebávát vůně pouličního občerstvení včetně grilovaného masa a čerstvého ovoce. Pro místní společenská událost celého týdne, rodiny s dětmi, mladí na rande, těm všem musíme dávat přednost jako v pěší zoně.

Směřujeme k další destinaci jenž jsme vyhledal na netu. Ptáme se na benzince, protože nám navigace není schopna najít tyto městečka. Tanjung Bidara je 35km od Malakky a je taktéž příjemné místo k relaxaci pro místní, avšak zde se již plavat dá, takže si zaplaveme a mě slaná voda obzvláště bodne z důvodu pročištění nosních dutin. Díky místnímu tropickému klimatu a mému nachlazení z Čech mám pořád plný nos. Místní hrající si ve vodě s kopačákem nás hned přivítali pokřikem:

,,Welcome to Malacca".

Již se stmívá, když odjíždíme osvěžení z pláže, ještě celí od písku si to šineme opět směr Pantai Kundur. Chceme se navečeřet v nějaké rybí restauraci, když se jedná o rybářskou vesničku. U pobřeží nic nenajdeme, až když se zeptáme místních najdeme jednu zastrčenou rybí restauraci, kterou bychom sami nikdy asi nenašli. Personál restaurace jsou číňani a také chlapi, kteří nás tady poslali byli asi indové. První dojem byl, že to tady bude o ničem, avšak opak byl pravdou. Z trošku ušmudlané restaurace se nakonec vyklubal gastronomický orgasmus! Samozřejmě až na Jirku, ten se opět trápil s místní stravou, neboť nemusí pikantní jídlo a už vůbec asijské. Již několik dnů básní o svíčkové, která na něho bude čekat asi o čtvrt hodinku po příjezdu do Havířova...

Cesta zpět probíhá v pořádku, musíme pochválit řidiče Jirku alias Jerryho :-) V noci se tady řídí težce, neboť nejde někdy bez osvětlení vidět ani pruhy na vozovce. Jindy zase překvapí místní omladina na svých skůtrech, kteří někdy jezdí i v noci bez světel. Občas i do protisměru, ale aspoň že po krajnici. Dorazíme v pořádku do hotelu a poklepeme si na ramena, že jsme to řízení zvládli bez úhony. Urazili jsme přece jen za ten víkend asi 1000km, odřídili jsme to spolu s Jirkou ve dvou, čepovali jsme dvě plné nádrže, celkově asi osm stovek za benzín:-)

---

« Previous Entry Next Entry »