Advertisement
Published: December 11th 2010
Vstavame brzy a pomerne ztichlym KL jdeme na Rapid, jen par nedockavých kravataku specha do sve vyskove budovy, kde zasednou, prezuji se do backor (asi) a do osmi budou klovat do klaves jak kavky, v dobre vire, ze pohnou svetovou bortici se ekonomikou … a co jich v tomhle meste, chudaku, je!
Rapid si to hezky nad zemi svistel skoro 30 minut na busove nadrazi za mestem, kde jsme koupily listky na bus do Tanah Rata, hlavniho centra oblasti Cameron Highlands.
Cameron Highlands Ani nevim jak jsme objeli KL, usnula jsem zabalena v mikine jak bezdomovec v prazské tramvaji a probrala se az na vystavne cistem odpocívadle sestipruhe dalnice. Po dvoustech kilometrech jsme vjeli do hor a neuveritelne úzkými silnicemi stoupajícími az do nadmorske vysky 1400m jsme projizdeli nejakých 50km. Ve chvili, kdy se objevily první cajovnikove plantaze a jahodníky, byli jsme na miste. Venku lilo jako z konve a bylo na mikinu. Cekal nas pan z predem buknuteho hostelu, takze presun byl diky auticku rychly. Odpoledne jsme pak prosly mestecko, daly vybornou nudle sup a dospavaly casovy posun s „Libas jako Buh“. Father´s GH lezi na kopecku nad mesteckem a je situovan v kamennem dome z pocatku 20.st.,
Cameron Highlans
Narozdil od Sri Lanky zde sklizi caj muzi a ne rucne, ale maji na to takovy pochystator, ktery jim vse sbira do kose.kde eM okamzite pojala podezreni, ze se jedna o byvaly ustav nejmene pro chorobomyslne a s tim tam také dve noci stravila. Druhy den jsme pekne po svých vyrazily po silnici 4km na indickou cajovou plantaz, kde jsme pofotily, daly cajik znacky BOH, pokoukaly a zpet se svezly pak taxikem. Hned jsme vyrazily na druhou stranu mestecka do destného pralesa. Je zde znaceno nekolik trailu v ruzne udrzovaném stavu. Vzhledem k tomu, ze vcerejsi den pomerne prselo, bylo v okolni hodne blata. Sly jsme tedy jen cást trailu 9 a 9A k Robinson Falls. V pralese byla poradna tma, odevsad byla slyset voda, zvuky ptaku a seveleni listi. Misi stále strasi s letajicim hadem bojgou rajskou, který zde zije a snasi se na sve obeti z 15m vysky … hmmm, nikdo se nesnesl, ani tygr kolem nebezel, natoz pak Sandokan, nejznamnejsi z tygru malajskych. Odpoledne pak jeste procházíme okoli, obcas spadne par kapek, je dusno a tak tlak je snad pod nulou. Zije zde hodne Indu, kteri sem prisli za praci na cajových plantazich, které zalozil i jeden bohaty Ind z Agry (Taj Mahal). A tak davame vecer vyborne jihoindicke thalii a k caji prikusujeme obalovane bananky - vzpomínám na
Cameron Highlans
V destnem pralese jedno pekne vypecene jihoindicke rano v Kochinu, kdy jsem se tehle pochoutky proste nemohla dojist :o)! Na druhy den na rano kupujeme listek na busika do Georgetownu na ostrove Penang. Nakonec Misi zjistila, ze budovu, v které prespavame vlastnila armáda a posleze tam byla misie – trochu se tedy uklidnila. Moc se nam tu libilo, krasne okoli, dýchatelný vzduch, dobre jidlo (hlavne ty bananky). Mne osobne by to byvalo tahlo vic do pralesa, ale pri vzpomínce na Jima Thomsona, bývalého agenta CIA, který zde v r.67 pri sve kazdodenní prochazce proste zmizel, jsem se uspokojila s tim, co se lehce nabízelo a s klidem v dusi dalsí den v sest rano odfrcela k mori.
Penang V busiku jsme byli jen ctyri, ridic to tedy svistel mezi jahodovymi plantazemi jak se dalo a tak jsme kolem devate uz prejizdeli osmikilometrovy most spojujici Penang s pevninou a v pul desate uz popijely kavicku ve vybranem guesthousu Civillians – cisto, pohoda, levno, pro zmenu zacinalo krapat! Georgetown je hlavni mesto ostrova Penang (ostrov betelového orechu) a je pravem povazovano za „perlu orientu“, stejne jako v Melace se zde střetávaly evropske a arabske lode s karavanami z Dalneho vychodu a JV Asie. Hlavni
Cameron Highlands
voda v hlavni roli prosperity však oblast zaznamenala v době obchodovani s opiem a pak, když zde byla bezcelni zona, která se ted presunula na ostrov Langkawi. Nicmene tu sidli mnoho světových firem (Bosch, Osram, BB Braun, Hilti), a tak je toto místo nazýváno Sillicon Valley vychodu. Mesto ma dumyslnou architekturu pravoúhlých ulicek, které prinalezi bud k indicke nebo cinske ctvrti. Domky pak mají kouzelna podloubíčka. Obcas je tato rada domku prerusena chramem a to bud buddhistickym, vedle pak hinduistickym a nakonec mesitou a hned vedle kostel. Vsichni tu ziji hezky pospolu a zjevne to nikomu moc nevadi. Atmosferu tomu dodavaji vladni budovy z koloniálních dob a domy bohatych misencu Malajcu a Cinanu (bohuzel tedy i kdyz jsou bohati, jsou chudaci ale moc oskliví :o(). Vecer kupujeme zpatecni listky na trajekt na ostrov Langkawi. Druhy den rano vyrazime pesky za kuropeni do pristavu.
Langkawi Lod z Penangu na Langkawi pekne svistela témer 3 hodiny. Na ostrove je sice bezcelni zona, takze plechovka pivicka za 7Kc, ale ubytko je drazsi a není zde verejna doprava, takze si bud pujcit vozitko nebo taxikem. V pristavu je pak systém ala Indie, takze si predem rekneme v officu kam chceme jet, slecna napise fixni cenu a tu
Cameron Highlands
vse krasne puci, roste, proste zije! pak dame ridici – takze zadne dohadovani jak s prazskými taxikari. Během pul hodky tak hledame ubytko v oblasti Pantai Cenang, vyhlidnuty je obsazeny do zítra, takze na jednu noc spime ve vyslovene mladeznickych vice nez skromných chatkach – eM frfla, pra je "vsude nachc ...." ale po prochazce po plazi, nejakem jidle, usínáme jako dudci. V noci sice vyhrava nejaka zbesila music, ale jde to prezit. Brzy rano se pak prestehovavame do krasne cisteho klidného guesthousu. Nasledujici tri dny travime na plazich slunením je obrovska vyhen, obzvlaste vykoukne-li pres monzunove mraky slunce – to se pak fakt neda – a to myslime na ty mrazy doma a nechceme se rouhat. Na jeden cely den si pujcujeme i motorecku (tentokrat 125tku, na kterou nemam ridicak!). Chceme tak objet cely ostrov, s tim, ze hlavnim nasim cilem je Langkawi Cable Car, lanovka do nadmorské vysky 600m n.m., kde pak je mezi dvema skalami udelana lavka, zavesena jen na jednom pilonu. Je to mostni stavba r.2005. Vystojime si tak docela frontu, ale pak uz se vyslovene kochame procházkou v oblacich. Ke vsemu potkáváme Mateje Krajcika, fotbalistu Jablonce, co hraval za dobrych casu za Slavinku … jo, to byly casy! Dopoledne si tak
Caqmeron Highlands
Guesthouse v krasnem prostredi - byvala misie. uzivame, pak uz jen projizdime ostrovem, obcas zastavime na foceni, v hlavnim meste pak bukujeme lodni listek na fixni den. Cestou mijime i nekolik krasnych, opustenych plazi, je ale posmourno, dokonce jednou poradne zmokneme, a tak zadnou z nich nevyzkousime. Motorecku vracime v poradku – to se mi vzdy ulevi a jdeme na jidlo a mame skvely zazitek. V Malajsii vseobecne není moc Cechu-turistu, nicméně … sineme si to tak po mistni hlavni strasse a rikame si jake je to OK, ze jsme jeste nepotkali zadne Cechy, jen jedny, co jsem si myslela, ze jsou Rusaci, ale prozradila je vypadnuvsi Indulona ... ale jak jsme zasedly na milovanou cinskou sup ve vyvarovne, sinou si to k nam tri pary sedivych ponozek v botaskách, nad kterymi se klenou troje kratasky od Vietnamcu ... Kdyz pak prohodili lezerne, ale zretelne nahlas "Bufet, ja?" a vse dovrsili vetou: "van ananas!" bylo jasne odkud jsou ... to uz jsme byly ticho jak mysky, abychom neprozradily rodnou rec ... pak uz vime jen to, ze debatili nad tematem: "a co kdyby ses Karle jeste necim dorazil ..." No jo, nacpat se na noc, to je hold nase! Celkove jsme si tu ale odpocinuly, Misi se
Penang-Georgetown
Domy s podloubicky dokkladuji bohatou historii uzemi snad nikde nevysolila jako tady a ja si pochopitelne opet kdeco spalila … Ctvrty den v poledne pak mirime taxikem do pristavu, kde u kavicky s donutem surfujeme na netu, pak se jen nalodujeme a mirime zpet na Penang. Sedime na horni palube, krasne fouka a okolni ostrovy hali line monzunove mraky – proste pohoda! eM nevi jak uz by navazala kontakt, a tak chlapcovi z Belgie vypije vodu, v domneni, ze je nase. No, je z toho dlouhy rozhovor! Spime opet v tom samem GH jako pred Langkawi. Na druhy den pak dopoledne lenosime, kolem poledne jedeme busikem k tzv.plovouci mesite kousek za mesto. V buse potkáváme dalsiho Cecha. Pana, co v 68.roce odesel do USA a ted ma tady na penzi domek a vse si uziva – moc mile setkani! I mesita nas nadchne, pofotime, popijeme kopi (kavu) a popalime drzticky nudlemi. Vracime se pak zpet do mesta, procházíme Chinatown, Little India a v krasne upravenem dome pak uzivame klidného odpoledne mezi knizkami a casopisy.
Zacina se mi podvedome stahovat zaludek – aaaa, vzdyt vlastne vecer preletame do Singapore a me podvedomi si tedy opet mysli, ze jeho telo proziva sve poslední hodiny :o(!
Advertisement
Tot: 0.088s; Tpl: 0.016s; cc: 7; qc: 30; dbt: 0.0425s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb
