Susamyr a Jalal-Abad

---

Spaní v jurtě bylo parádní, ikdyž chvílemi večer zima, ale to se dalo přežít za ten zážitek. V 9 už bylo zase teplo jak blázen a šli jsme na snídani. Zase prostřený stůl se vším co ty lidi mají. je zvykem vyndat vše co máte aby si host pochutnal. Aby jste je uctili musíte vše co začnete jíst, dojíst a navíc vypít zase kumus. Hned po snídani jsme měli připravené aktivity pro děti jako hry na naučení abecedy a přepis jmen do naší latinky. Dětem bylo od 5 do 11 let a byly úžasný..!! kyrgyzsština je uplně jiný jazyk a nerozumíme skoro ani slovo, pokud to není student AIesec nebo volunteer..:D Kvůli nám přijel i "starosta" oblasti. Děti nám předvedli národní kyrgyzský tanec a snažili se nás ho naučit..😉 Během výuky jsme se vystřídali na koni. Nepopsatelná paráda jet na koni v téhle krajině, nejradši bych tu zůstal. Odpoledne už jsme museli jet zase dál, takže jsme se rozloučili a jeli směrem do Oblasti Talas, kde je muzeum Manase ( místní hrdina, který stvořil kyrgyzský národ a dovedl ho z ruské Sibiře do dnešních míst). Když jsme dorazili k muzeu, zase nás zdržel problém s placením. Viděli, že jsme cizinci a tak chtěli víc peněz..😉 Jsem kompletně spálený, faktor číslo 30 je pro zdejší slunce málo, ale dá se to vydržet. V muzeu nebylo nic moc k vidění kromě obrovských soch Manase a jeho spolubojovníků. Nakonec jsme vylezli na poutní místo na kopec nad muzeem, ze kterého byl krásný výhled. Zjistil jsem že Kyrgyzstánky se nechtějí opalovat, že by byly moc tmavé. Cesta do Jalalabadu má trvat kolem 10 hodin, myslel jsem že to nepřežiju, protože tam není skoro místo na nohy..😊 Po cestě jsem si dal takové knedlíčky a kebab, ikdyž uplně jiný než jak ho známe u nás.

---