Deštivý den

---

Geo: 36.5, 137.867

Ráno se probouzím k snídani a pak ulehám opět na futon a odpočívám. K obědu chci vyrazit někam na procházku, případně na kolo. Ptám se tedy pána domu, jestli náhodou nemá nějaké kolo. Bohůžel nemá. Asi po hodině klepe paní na pokoj, že muž jede za chvilku do Omachi a že mě vezme. Neodmítám tedy takovou nabídku a ještě chvilku odpočívám. Ve 14:30 opravdu odjíždíme. Během cesty mi pán povídá, že mi domluvil kolo, které si mohu půjčit, že mě tam odveze. Kolo mám k dispozici do večera a zdarma. No páááni, to je super. Přijíždíme k obchodu s potravinami, tam domlouvá s majitelkou, že to jsem teda já a já usedám na kolo a vyrážím po okolí. Nejprve oběd a káva v 7eleven a pak už směr okolí. Počasí sice zcela nepřeje, ale zatím neprší. Jedu si to k jezeru, kde je kemp, abych zjistil jestli je otevřen a případně i kolik stojí. Kemp otevřen je a cena je celkem příznivá. Vzhledem k tomu, že začalo krápat, vracím se zpět. Cestou mě však napadlo si zajít o onsenu v Omachi-onsen Spa. Vyhlášené místní lázně čekající na navrátivší se z Alpen-Route. Odbočuji tedy tam. Po 4km dorážím na místo a podle počtu aut na parkovišti vybírám nejlepší lázně. Bohůžel nemám zámek, tak se ptám na recepci, zda nějaký nemají. Tam pán ochotně vybíhá ven a odemiká zámek z květináče a zamiká mi kolo k ceduli před lázněmi. Super. Kupuji vstup a malý ručník, protože jsem nevybaven a jdu do lázní. Očekávám, že tam bude spousta lidí, ale i když jich v umývárně opravdu pár potkávám, ve venkovním onsenu není ani noha, paráda. Krásný výhled na hory. Začíná trochu pršet, což požitek z horké lázně jen umocňuje. Po onsenu dávám horkou čokoládu a v mírném dešti vyrážím směr 7eleven nakoupit mě a Marti něco na zub, pak vrátit kolo a následně na vlak. Vzhledem k tomu, že mám nějaký čas předodjezdem vlaku, jdu se podívat do místního obchodu, kde nacházím 100yen shop a v něm konečně kabel k harddisku. Tuto výbornou koupy oslavuji kávičkou a pak už nasedám na vlak a vezu Martě nákup. Hostel nacházím nakonec poměrně snadno, předávám nákup a chvilku povídáme. Pak už běžím na vlak, protože se mi nechce oněch 8km šlapat pěšky. Po vystoupení v mé stanici Yanaba, kam jsem dorazil kolem 21hod, jsem si všiml auta Pána domu. Sice mě dvakrát minul, ale ani jednou nezastavil. No neva. asi mě nechce vzít. Domu jsem tedy dorazil pěšky. Po návratu mě domácí vítají s nadšením, že žiju a přiznávají se, že mě byli vyhlížet u vlaku. Hned se ptají, jestli jsem už večeřel, i přes to, že večeři nemám v ceně. To je milé. Odpovídám, že večeři si jdu teprve udělat. Ohřívám si vodu, abych si zalil nudle a v tom vchází do obýváku pán a nese mi miso soup, že to mám k tomu. Jsou opravdu moc hodní. Polévka byla super a nudle taky. Už jen rychlá sprcha a hups na futon k počítači, pivu a oříškům 😊. Nakonec vydařený den…

---