Kokura-Shimonoseki

---

Geo: 33.8833, 130.883

Ráno po probuzení a snídani balíme stan a vyrážíme zase pěšky ten "kousek" zpět. Moc se nám nechce, ale za chvilku nám má jet vlak a my máme před sebou ještě kusanec, takže to spíš nestihneme. Zkouším tedy štestí a stopuji. Zastavilo nám nějaké SUV, ale plné dětí. Nicméně pán děti nacpal na jednu sedačku, batohy jsme hodili do kufru a vyrazili. Trochu nás znejistilo, když místo toho abychom na křižovatce jeli rovně k nádraží, zahnuli jsme bez řeči doleva a jeli do neznáma. Pán se tento čin ani nesnažil vysvětlit. Zkoušel jsem se upozornit, že bychom opravdu rádi stihli ten vlak, ale on jen souhlasně přikyvuje a pokračuje. Teprve po chvilce nám došlo, že nás veze do další stanice, protože v tom městě bydlí, jak nám posléze řekl. Uff, neunese a nerozřeže nás, spadnul nám kámen ze srdce a moc děkujeme za svezení. Ve stanici máme ještě nějaký čas, tak zkoušíme další chutě místních káv z automatu, které jsou v Japonsku úplně na každém kroku. Doslova. Nasedáme do vlaku a jedem na nádraží do Okayamy. Tam ještě chvilku řešíme kam jet. Marťa si ve vlaku přečetla o nějakém ostrově, ale neměli bychom moc času si ho užít a tak pokračujeme v původním plánu, jet risknout rybu fugu do místa, kde fugu objevili, do Shimonoseki. Vzhledem k tomu, že bychom si rádi prošli i podmořský tunel spojující Kjushu a Honshu, jedeme shinkansenem až do Kokury, kde nám Marťa zarezervovala hotel Rico nedaleko nádraží. Pak sedáme na lokální vlak do Moji, kde tunel začíná. U vchodu do tunelu ještě odlovujeme cache a pak už výtahem rychle do podmoří 😊. Tunel je to super, je udělán jen pro pěší a kola. Samozřejmě byl budován společně s tunelem pro auta a shinkansen, ale stejně je to super. V půlce se fotíme jednou nohou na Kjushu a druhou na Honshu 😊 U výlezu z tunelu je další cache, která by měla být v parku Hinoyama. Jdeme si ji tedy ulovit. Když už jsme tady, zahráváme si s myšlenkou vyběhnout na vrcholek, kam sice vede lanovka, ale ta už pro pokročilou hodinu nejezdí. Upřímně se mi tam moc nechce, ale když potkáváme nějakého blázna běžícího z vrchu, oblečeného jako hrozný tůrista s hůlkama a volajícího na nás, že se s náma musí vyfotit, je rozhodnuto. Vypráví nám, jak je to tam krásný, což ještě dokládá fotkama v mobilu. Na to už sakra nemám argumenty, musíme nahoru. No trochu jsme se zapotili, nečekaně 😊, ale po nějakých cca 25minutách jsme nahoře a opravdu to za to stálo. Krásné výhledy na obě strany. Po chvilce kochání, focení a jezení zmrzliny z automatu začínáme přemýšlet kudy dolů. Jsem nakonec pro cestu po silnici, které by měla být blíže místu ve městě, které jsme si vybrali pro naši snad ne "poslední večeři". Cesta je bohůžel klikatější než vypadala a tak se nám trochu protahuje. Dobře, přiznávám, že k tomu taky trochu pomohla má "zkratka", která po asi 500m slepě končila a my se museli vrátit, ale jinak to byla príma cesta 😊. Před sebou ještě asi 5km a kručení v břiše sílí na intenzitě. Pokouším se tedy zastavit auto, které zrovna sjíždí z vyhlídky, ale marně... tedy pozor... nebylo to zase tak marné, zastavilo. Utíkám tedy zjistit jestli kvůli nám a ono jo. I když je auto plně obsazenou japonskou rodinkou, mačkáme se dovnitř a Marťa vysvětluje paní kam chceme. nutno podotknout, že obě sedí na zadním sedadle 😊. Takže když se po delší době domluví na směru, vysílají signál dopředu a otec rodiny dle toho mění směr. Občas je to tedy docela na poslední chvíli. Nicméně je Marťa donutila zcela sjet z jejich původně plánované trasy, aby nás odvezli k místu, které nám ukázala aplikace jako místo restaurace. Opravdu nás odvezli až sem, vysadili nás a chudáci museli hledat cestu zpět. Naše spokojenost z dobře vykonaného stopování a natěšenost na jídlo se rozplynula se zjištěním, že aplikace pěkně kecala a žádná restaurace tu není. Koukám tedy do Lonely Planet a zjišťuji, že nás poslala jen asi o 1,5km jinam. No neva, tak se ještě trochu projdeme. Furt lepší to zjistit takhle než po 5km hladové chůze 😊. Nakonec restauraci opravdu nacházíme a objednáváme si jedno fugu sashimi, jedno fugu barbecue a dvě fugu piva. Vše je báječné. Moc nám to chutná a večeři si fakt užíváme. Po jídle jdeme na nádraží, nasedáme na vlak do Kokury a jdeme ten dnešní den zaspat....

---