Advertisement
Published: July 12th 2017
Edit Blog Post
Geo: 30.0113, 78.2222
Kolem 9:30 se konečně dostáváme do Mahendranagaru, kde bych měl překročit hranice. Zastavujeme na místním nádraží a já se ptám v autobusu partičky mladých kluků, jak se nejlépe dostat přes hranice, dostává se mi odpovědi, že nejlepší je vzít si koňský povoz, který mě převeze až do Banbasy, města na Indické straně. Super, hned před autobusem nasedám s dalšími dvěma z autobusu na povoz a vyrážíme k hranicím. Ty jsou cca 6km daleko a tak koníkovi chvilku trvá než nás tam doveze. Přeci jen táhne povoz s devíti lidmi 😊. Když se dostáváme konečně k Nepálskému imigračnímu stolku, všichni čekají až si to vyřídim, protože jsem jediný kdo potřebuje razítko. Nasedám a vyrážíme k indické straně. Uklízím si pas do kapsy a najednou z ničeho nic mě chytá pán sedící vedle mě, kolega z autobusu, za ramena. Dost mě překvapuje a dost vyjeveně na něj koukám. V zápětí mi to dochází. Přejíždíme velký hrbol a dost to s nami hodilo, takže kdyby mě nedržel, málem bych vypadnul. Ufff 😉.... Přijíždíme k indické straně a nejprve přichází bezpečnostní prohlídka. Když mě vidí místní vojáci, hned se ke mně schází a třesou si se mnou rukou s tím, že je moc těší 😊... Docela legrace. Nakonec se mi úplně zapomněli podívat na batoh. Opět nasedám na povoz, kde na mě ostatní čekají a vyrážíme k imigrační kanceláři na indické straně. Dostávám razítko a jsem oficiálně v Indii, jupí. Opět nasedám na povoz a jedeme do Banbosy. Fakt pohodička. Vysazují nás na místě, kde se dá odchytit bus do Rishikeshe a pod, takže přesně místo, kam jsem potřeboval. Jen je škoda, že zjišťuji, že žádný bus teď nejede, prý až v noci 😞. Saakra. Co budu dělat? Jdu se nasnídat a uvidím. Po snídani se ptám ještě na pár místech, abych informaci potvrdil, ale všude se mi dostává stejné odpovědi. Jdu tedy zabít čas do místního počítačového shopu na internet. Ptám se na cenu a než platím, ptám se přeci jen ještě jednou na bus a týpek mi povídá, že sice bus jede až večer, ale když popojedu do dalšího města, tam odsud jezdí spousta busů do dalšího města a tam odsud zase do Rishikeshe... Super, dobrodrůžo já rád a tak jdu k silnici vyhlížet nějaký bus. Je trochu obtížné číst co píšou a tak se ptám ve všech projíždějících buse a ve třetím se mi dostává překvapivé odpovědi, že jede přímo až do Haridwaru, tedy přímo místa odkud jezdi spoustu busů do Rishikeshe. Bomba, nasedám a jedem. Cesta má trvat max osm hodin, ale když zastavujeme po šesti hodinách na večeři cca v půlce cesty, naivita mě opustila a přepadla trochu nejistota, co budu dělat, když v Haridwaru nenajdu takhle pozdě v noci žádné ubytko. Indie přeci jen není zcela bezpečná na flákání se po městě v noci nebo spaní na nádraží. Na místo přijíždíme kolem 23hod a k mému překvapení je tu celkem živo a hlavně kolem nádraží to je hotel vedle hotelu a všude spousta lidí nabízející ubytko. Ufff vybírám jeden z hotelů, ubytovávám se, dalvám horkou kbelíkovou sprchu a ulehám ...
Advertisement
Tot: 0.068s; Tpl: 0.01s; cc: 14; qc: 29; dbt: 0.0387s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb