Munnar ?ajové plantáže na motorce

---

Geo: 10.0222, 77.0387

Ráno se probouzíme před půl osmou, tedy časem na kdy jsme si objednali snídani. Přesně 8:30 se ozývá klepání na dveře a snídaně je tu. Super. K snídani idly, tedy něco jako náš houskový knedlí a k tomu samba (decentně pálivá omáčka se zeleninou a bramborem). Po snídani fotim cesuli v pokoji s doporučenými atrakcemi v okoli a pak vyrážíme pěšky na křižovatku s hlavní silnicí, kde zastavujeme projíždějící autobus do Munnaru tak jak to dělají místňáci a směřujeme do města. Po cestě nacházím čislo na půjčovnu motorek, kam posléze volám, domlouvám cenu a zamlouvám motorku na půjčení. Asi za pět minut vystupujeme na místě, testuji motorku, která se zdá, že toho moc neujede, ale nakonec po zahřátí motoru už dokonce i vydrží nastartovaná když povolím plyn. Nasedáme a Yan naviguje k prvnímu cíli, tedy Mattupetty přehradě. Po cestě projíždíme skrze čajové plantáže a je to opravdu působivé. Oblast Munnaru se nachází 1600-1900 metrů nad mořem a na okolních kopcích se rozprostírají jedny z největšich čajových plantáží na světě. Přehrada sama o sobě moc nic. Vyrážíme tedy k dalšimu cíli a to "Echo pointu", tedy místu s ozvěnou. Hmmm kolem spousta stánků, převážně indických turistů a tváří se to jako hrozná atrakce, ale pecka to taky není 😉. Neodoláváme však a každý si tu něco zakřičíme a pak si posloucháme jak se nám to vrací... Hmmm tak popojedem. Přes pokračováním v naší kochací cestě se posilňujeme místním veg burgerem. Další zastávka - Top Station. Údajně úžasné výhledy na okolí. Po cestě však postupňe ztrácíme optimismus, protože s rostoucí nadmořskou výškou ubývá viditelnosti a přibývá mraků až se ztrácíme v mracích zcela. I teplota nám pěkně popadla, což jsme úplně neočekávali a tak si na motorce trochu meznem. Netrvá však dlouho a jsme na místě. Poměrně záhy po zastavení rozmrzáme a kocháme se výhledem do mlhy. Ani se nenamáháme jít na vyhlídku, za kterou dokonce ještě vybírají vstupné. Místo toho si dáváme oběd v místní restauraci, kde je na výběr severo nebo jihoindické thali. Dáváme si obé, abychom mohli porovnat a přestože je severoindické o 50rs. dražší vypadají dost podobně. Ok to severoindické má navíc pár chapatti. Během oběda se mraky pomalu rozplývají a tak se nám po cestě zpět naskýtají neskutečné výhledy, které nám původně zůstaly zkryty v mracích. Fakt pecka. Čajové plantáže kam se podíváš. Cesta zpátky nám takto utíká poměrně rychle, taky proto, že řídím jako závodník a taky asi protože jedem z kopce 😉. Po návratu zpět do města jsme dostali chuť na pravý místní čaj jako jsme testovali ten darjeelingský a tak jsme se vydali hledat, kde bychom mohli naši touhu ukojit. No povím Vám, neskutečná mise, která končí v místní "čajovně", kde všichni pijiu masala chai (tedy čaj s mlíkem a tunou cukru) a jrozně se diví, že když žádáme místní čaj, nejsme spokojeni s tím nejlepším co mají. Nakonec smlouváme tedy černý čaj bez mléka a toho se nám i za chvíli dostává, bohůžel jsme si neuvědomili, že jsme v Indii a tak jsme udělali ohromnou chybu, že jsme neřekli "bez mléka a cukru". Sladkej byl jak cecek. No tak jsme si ochutnali místní čaj na místní způsob. Blíží se šestá večer, tedy čas vrácení motorky a tak se přesouváme k půjčovně, kde následně nasedáme na bus zpět do Anachalu. Příjemnou procházkou se vracíme zpět na ubytování, domlouváme čas večeře a odpočíváme. Večeři si dáváme kolem osmé, je opět moc dobrá, ale kurva pálivá 😉... Musíme to zapít chaiem, abychom uhasili oheň v našich ústech. Pak už jen uleháme a odpočíváme...

---