Advertisement
Published: November 1st 2011
Pokud se clovek zivi jako letenkar obecny, musi se pripravit nejen na to, ze ho v noci probudi myslenka ze neprodlouzil rezervaci, neodpovedel na poptavku ktera mu v inboxu dva dny lezi, nezrusil co zrusit mel (procez v patek v jedenact vecer z restaurace zoufale vola na nonstop linku modlic se aby se to do pulnoci vyresilo) a podobne, ale i na prijemnejsi stranky tyhle prace, coz je necekany cestovani.
Koncem kvetna uz byla po obdobi, kdy jsme tretiho ledna prisli do prace a zastavili se zhruba v pulce dubna, situace v nasi utulne kancelari pomerne klidna. A jestli se nepletu tak to bylo pondeli tricateho, kdy zhruba v deset rano prisel e-mail, ze mame na FAM Tripu od Cathay Pacific jedno volne misto a hleda se dobrovolnik. Odlet sesteho cervna z Frankfurtu, navrat jedenacteho do Amsterdamu, transfer do Nemecka poresenej, zpatky po vlastni ose, cena prijemna, program uzasnej. V kombinaci s tim ze jsem pomerne dlouho vahal a rozhodl jsem se az po pohledu do kalendare, ktery me informoval ze zanedlouho nastane opet vyroci meho zrozeni a tim padem bych se mohl za dalsi odzity rok odmenit, jsem si nedaval moc sanci ze bych ten dobrovolnik byl jedinej, prvni
a tudiz eventualne vybranej. Nicmene toho dne meli na ustredi, jez o nasich i takovychle osudech rozhoduje, smysl pro humor a jako zastupujici osoba za nasi firmu na tomhle vyletu jsem byl skutecne vybran ja, coz me dojalo.
Sraz vsech ucastniku byl naplanovan na sesteho sesty v sest rano na prazskem Zlicine, coz me, jako obyvateli mesta pod Jestedem predurcilo ke straveni noci z nedele na pondeli v matce vsech mest. Narychlo se proto svolala schuze prazskych exkolegu z byvale prace a musim rict ze predletova priprava dopadla z tehle strany na vybornou. Nicmene i tak jsem ve dve rano osirel a zbytek noci stravil v nonstopu na Andelu a hrozne me mrzi, ze si nepamatuju jmeno, jelikoz tenhle nonstop byl super. O pul sesty jsem uz diky kafi, colam a red bullum mel dojem ze do Frankfurtu muzu vyrazit pesky. Vzhledem k tomu ze to je po dalnici, vydal jsem se metrem smerem na Zlicin, ovsem metro me uklimbalo a kdyz me na konecne budil kdosi v zelene veste co chtel videt listek, byl jsem rad, ze ten odvoz na letiste je zarizenej.
Podle instrukci jsme se meli na autobusovym nadrazi srazit okolo seste po tom, co
cast lidi nastoupi uz u hlavniho nadrazi. Mel jsem jeste chvilku, proto jsem jeste venoval plicim trochu dehtoveho zabalu pred dlouhou cestou. Zhruba v pulce cigarety za mnou prisla pani ve strednich letech s dotazem, zda cekam na Hong Kong. Napadlo me spoustu odpovedi, ale omezil jsem je na vyjadreni souhlasu a predstaveni se. Po chvilce prijely dve auta, ktere mirily smerem ku Frankfurtu a kdyz vedouci vypravy, Martin z Cathay Pacific, uznal, ze uz nas je tak akorat, nasedli jsme a vyrazili. Celkove nas jelo 10 - sedm v minivanu, tri jsme se vesli do klasickyho osobaku. Vetsina vypravy byla ve vekovem rozmezi mezi 35 - 45 a ted teda presne nevim, jak pisemne vyjadrit, ze jsem sedel se dvema "panima", ktere se znaly a nebyl to jejich prvni spolecny FAM, takze ja se v rozhovoru chytal jen kdyz se probiraly letenkarsky veci, ovsem pak jsem to vzdal a usnul. Probudila me ovsem dost necekana veta.. "No ja ho zabiju, on mi dal svuj pas misto myho!". Po zhodnoceni fotografie jsme usoudili ze Jana nevypada jako jeji manzel a dokonce ani jmeno na check-inu neuhadame a proto bylo nutny kritickou situaci vyresit. Nastesti jsme jeste nebyli ani za hranicema
a zhruba hodku a pul od Prahy, cili ridici (kteri me shodou okolnosti vezli na vidensky letiste kdyz jsme jeli na firemni vikend na Mallorku a jsou neskutecne v pohode) po analyze situace, ktera sestavala z konstatovani ze "mame rezervu jak krava a u Nemcu ty koniky holt trosku popustime, no", zastavili u benzinky, kde jsme pockali nez nas Janin manzel i s jejim pasem dohoni. Takze jsme dali snidani, dalsi kafe a po predani inkriminovanyho dokumentu se rozjeli dal.
Cestou se uz nic podstatnyho nedelo, pani ridici ty koniky popustili a na frankfurtsky letiste jsme prijeli neco po pul dvanacty, coz byl vzhledem k odletu ve dve hodiny luxusni cas. Sli jsme se teda odbavit a Martin vytahl pecku a to sice to, ze jestli bude posadka souhlasit, budem si moct prohlidnout letadlo sami jeste nez nastoupej cestujici. Vzhledem k tomu ze se letelo Jumbem nam asi nemohl udelat vetsi radost. Po pasovy kontrole jsme se tak nejak rozprchli vstric zkoumani letiste a me teda nejvic zaujala zasuvka pro nabiti telefonu a kuracka kabina. Kolem pul jedny nam pipla na mobilech SMS od Martina, ze prohlidka letadla fakt bude a at co nejdriv dorazime ke gate. Dorazili jsme
skoro vsichni a stalo to za to, videli jsme vsechny tridy, mohli se posadit ve first i business class, koukli do kokpitu, zkratka vetsina letenkaru byla jak maly deti v hrackarstvi. Na prohlidku jsme meli cca 20 minut, potom jsme museli zmiznout a znova nastoupit spolecne s cestujicima v economy class (upgrade do business bohuzel nevysel ani jednim smerem, jelikoz Cathayci jsou kvuli bussines oblibeni a prakticky vzdy je vyprodanej).
Let z Frankfurtu trval, pokud se nepletu, kolem jedenacti hodin a Cathay Pacific nemuzu nic jinyho nez chvalit, tech pet hvezd si opravdu zaslouzej. Vynikajici jidlo, zasuvka v kazdym sedadle, individualni zabava diky obrazovce v operadle, proste supr. Navic, asi jako kompenzaci za ten business, jsme sice sedeli na "trojce", ale vzdycky jen dva, cili jsme meli prostoru az az. Cestou tam i zpet jsem sedel s Borisem, vynikajici chlap, srandista a nekdo, s kym pujdu rad na pivo. Deset dni pred odletem si zlomil ruku, ale i s rukou v sadre absolvoval vsechno se cti. Odlet byl puvodne naplanovany na 13:55, nicmene jsme se zpozdili asi o hodinu, tak to bylo trosku unavny, ale pred treti jsme se odlepili od zeme smer Hong Kong.
Tam jsme dorazili
o den pozdeji kolem pul osme jejich casu. Na letisti nas vyzvedla nase pruvodkyne celym pobytem, Zoe, ktera se porad smala a po tom letu nas prvnich deset minut s ni nabilo na celej den. Z letiste jsme hned jeli na vyhlidku, kde jsme videli hongkongsky Golden Gate (proste most ve stylu zlaty brany) a prvni panorama Hong Kongu. Bylo asi tricet stupnu a neskutecne vlhko, takze jsme se vsichni potili a nasledne v mikrobusu, kde bylo tech stupnu asi patnact, oblikali mikiny. No musel to bejt krasnej pohled. Nasledovaly i prvni prohlidky hotelu, coz je nedilna soucast FAM tripu. V letistnim hotelu jsme si dali pozdni snidani, v dalsim potom obed a odpoledne jsme se uz ubytovali v tom nasem. Klimatizace samozrejme na patnact stupnu, ale hlavne sprcha.. Po tom, co jsme se zkulturnili, jsme se vydali do cinsky restaurace (ktery jsme pak jeste dvakrat navstivili) na veceri korunovanou moji marnou snahou zkrotit ty dva pitomy kousky dreva mezi prstama, jen abych se najedl. Stylem lopata se mi to vsak preci jen nakonec darilo docela obstojne, ackoliv myslim ze pozorny divak by si tech jemnych nuanci mezi mnou a rodilym cinanem vsimnul. Po vyborny veceri jsme odficeli do hotelu,
kde jsme vyzkouseli venkovni bazen ve druhym patre a kratce po desaty zapadli do posteli, protoze ten den byl fakt dlouhej.
Popisovat hotely co jsme navstivili, denne tak 5-6 hotelu, snad ani nema cenu, to je zbytecny. Mimo hotelu jsme ale videli radu veci, kvuli kterym se v Hong Kongu, pokud budu mit cestu, rad zastavim znovu.
Jelikoz je Hong Kong vyborny misto k nakupovani, druhy vecer jsme se vydali do ulic zkoumat trhy. V Hong Kongu sezenete vazne vsechno, od znackovych kabelek Versace, kde pusti do obchodu jen dva zakazniky naraz, pres mainstream v podobne H&M po "Rollexky" za deset dolaru ve stanku. Ale vybere si rozhodne kazdej. Veliky plus je taky to, ze Hong Kong je i pres pocet obyvatel, jez se rovna cely CR, opravdu bezpecny misto. Navic nejidealnejsi dopravou po meste jsou taxiky, ktery uctujou kazdejch zapocatejch 200m a cena za kilometr je okolo osmnacti korun, parada. Oproti tomu metro je zvlast ve spicce extremne prelidneny a na nejlblizsi stanici jsme sli pres pul hodiny a to jsme nijak daleko od centra nebyli. Treti den jsme vyrazili krome jineho i na Victoria Peak, nejvyssi bod Hong Kongu, coz skutecne stoji za to. Uz jen jizda
pozemni lanovkou ktera ma v urcitych usecich sklon 45 stupnu je zazitek. A po vyjeti nahoru mate cely Hong Kong jako na dlani - z jedny strany jsou mrakodrapy, otocite se a vidite jen stromy a more. I pres ohromnou zalidnenost je v Hong Kongu ty zelene dost a dost.
O cinsky restauraci jsem uz mluvil, ale za navstevu rozhodne stoji kramy s cinskym cajem a pecivem, kde vam vsechno daji ochutnat, ukazou jak se caj vari a byla by fakt blbost si neco nekoupit, protoze zvlast jasminovej caj je opravdu luxusni. Ten mimochodem v cinskych restauracich dostavate k jidlu zdarma. A i kdyz neholdujete morskym plodum, vyplati se udelat si vylet lodi na Llama Island do jedny z nelepsich morskych restauraci v Hong Kongu. Prvni duvod je ten, ze oni ty morsky plody opravdu udelat umi a je to neco uplne jinyho nez u nas. Ja to opravdu nejim, vzdycky se mi nejak pricilo trhat krevetam nohy, ovsem tady jsem se najedl vazne skvele. Jeste takova poznamka k tem jidlum - hrozne se mi libilo, jak si ti asiati umi to jidlo vychutnat. Tady dostanete porci jednoho jidla kydnutou pres cely talir, ale oni jedi od kazdyho druhou
jidla kousek a musim uznat ze je opravdu rozdil zaplacnout se jednim jidlem, nebo jen za obed vystridat deset ruznejch chuti. A najedenej je clovek tak jako tak. Pokud se vratim zpet k Llama Islandu, druhy duvod navstevy je ten, ze pokud chytnete tu spravnou lod zpet, cca o pul sedme vecer, pri prijezdu do pristavu bude prave zacinat Symphony of Lights - kazdovecerni svetelne hudebni predstaveni, kdy vsechny mrakodrapy v pristavu zacnou blikat do rytmu hudby, spusti se laser show a z ty lodi je to doopravdy zazitek.
Posledni den bylo volno a tak jsme se ja, Martin, Boris a Jana cislo dva (neplest s tou s pasem 😊 ) vydali do ctvrty nejvyssi budovy sveta podivat se na Sky100 - vyhlidku na Hong Kong z jejiho styho patra. Uz jen ten rychlovytah ve kterym zalihaji usi a jede necely dve minuty, je super. Cela vyhlidka je ovsem pecka a videt z takovy vysky treba tunel pod pristavem - rozhodne to i za v prepoctu cca 500 korun vstupnyho stoji. Zbytek dne jsme stravili nakupovanim poslednich suvenyru a pred osmou vecer se rozjeli smer letiste, jelikoz ve 23:55 startovalo Jumbo smer Amsterdam.
Na letisti jsme se rozloucili
se Zoe, ktera byla opravdu super pruvodkyni, predali ji drobny darky co jsme dovezli a prosli pasovkou. Jelikoz Hong Kong je domovskou zakladnou Cathay Pacific, tak tam maji i svoje salonky pro cestujici ve first a business tride. A ac jsme businessem necestovali, pristup do salonku jsme diky Martinovi meli. Netusim jak vypada salonek pro first tridu, nedovedu si to moc predstavit, protoze business lounge nemela chybu. Pohodlny kresla, vyhled na stojanku s Jumbem, obcerstveni (vyborny), noviny, wi-fina, sprchy, proste vsechno pro pohodli cestujicich. Opet Cathaycum palec nahoru. Zpatecni let se nijak nelisil od prvniho letu, snad jen v tom, ze ja nevidel ani start, uz na taxiway jsem spal a vzbudl jsem se akorat v dobe krmeni. No a v sest rano jsme byli v Amstru.
Tam se cela nase skupina rozdelila. Vetsina lidi mela booknuty let v 9 s CSA nebo nejhur v 11 s KLM, ale ja a obe Jany jsme vybrali EasyJet v sedm vecer. Byl nejlevnejsi 😊. Respektive Jana prvni, s pasem, tim letela taky proto, ze chtela navstivit znamy. Ja a druha Jana proto, ze jsme taky jeste chteli videt Amstr. V Hong Kongu jsme se dohodli ze to teda projdem spolecne a
bylo to super rozhodnuti. Kufry jsme nechali v uschovne na letisti za 8€ a vydali se do vlackem do centra. Pocasi sice nic moc, ale dali jsme si snidani v takovy miniaturni kavarne na rohu kde na zidli sedela krome nas i kocka, pak jsme kolem kanalu a skrz Red Light District prosli centrum Amstru a jelikoz zacalo mirne prset, dali jsme si hodinovou projizdku lodi po kanalech. Hned druha vec co jsme videli byla kopie plovouci restaurace, jejiz original stoji.. v Hong Kongu, kde jsme si ji xkrat fotili. Hlavne ze se takovou dalku tahnem. Na kvetinovym trhu jsme objevili kram s vecma... z Hong Kongu, kde jsme ty samy veci nakoupili tak 10x levnejc. Mysleno v tom Hong Kongu 😊. Zadnou dalsi hongkongskou stopu jsme uz k nasi uleve nezaznamenali, tak jsme jeste nakoupili neco malo echt holandskyho syru a nejakym zahadnym zpusobem jsme se po zkouknuti Rembrandtova rodneho domu dostali do 4% ctvrti, kde jsme zakotvili a dali si posledni zahranicni kafe na terasce, coz jsme si mohli dovolit, jelikoz se mezitim krasne vycasilo. Nicmene nam tech pet dni uz koncilo a byl cas se odebrat na vlakovy nadrazi a chytnout vlak na letiste.
Pak uz
to bylo rychly - vlaky jezdi z centra kazdych 15 minut, nejhur co pulhodinu, takze chytit ho neni problem. Na letisti jsme z uschovny vyzvedli kufry, odbavili se u EasyJetu, srazili se s prvni Janou a temer nacas odleteli do Prahy, kde uz nas cekalo akorat vyzvednuti kufru a rozlouceni.
Dva tydny pred timhle vyletem bych v zivote nerekl ze bych se do Hong Kongu nekdy podival a prask! - stihl jsem to jeste pred narozeninama. Se vsema co tam byli se vzdycky rad uvidim, protoze to nakonec byla super parta lidi. Kdybych ale vedel co ten Hong Kong odstartuje dal.. Tenhle vylev je uz i tak dost dlouhej, tak se sverim v dalsim clanku 😊.
Advertisement
Tot: 0.098s; Tpl: 0.013s; cc: 10; qc: 52; dbt: 0.0423s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.2mb
deleted_46288
deleted_46288
Welcome Ondra :)
On behalf of the moderators here at TravelBlog, I would like to welcome you to the site. Happy travels, wherever they may be! Nick