Asia 2013 - Week II.

---

22.4.

Ráno vstáváme dříve a připravujeme se na naši první obchodní schůzku ve fabrice kousek od Kuala Lumpur (KL). Řidič, kterého poslali z fabrikyje tady na čas. Jedeme asi půl hoďky do industriální oblasti, kde je spousta firem. Přívítá nás paní se zkráceným jménem BG asi z důvodu náročnosti výslovnosti pro cizince:-) Za chvíli již jednáme s ředitelem Pleasure Latex Products, což je příjemný chlap s dobrou angličtinou. Zjistíme, že je to hlavně fabrika na kondomy. Projdeme se v pláštích po výrobě a je velice zajímavé vidět jak se kondomy testují aby vydržely to co mají :-D První test je ohledně malých dírek, dělá se to na nataženém kuželu, který rotuje a zároveň kartáče přejíždějí po povrchu, jakoukoli dírku rozervou, mašina potom automaticky tento kus vyřadí. Další testy jsou nafukování prezervativu až do objemu 50 litrů, z bezpečnostních důvodů však bohatě stačí 18 litrů a také test s tekutinou, asi elektrolytem kde se opět kontrolují případné dírky. Velký odbyt je samozřejmě v Evropě, takže je jasné, ža jako Evropané brzy vymřeme:-)

Když už jsme se dostali k jejich průmyslu, tak jen pro zajímavost, nezaměstnanost v Malajsii byla v roce 2012 pouze 3.2%!<(MISSING)/b> a to hlavně z důvodů, že jsou přední vývozce elektrických spotřebičů, elektronických součástí a dílů, palmového oleje a zemního plynu. Malajsie je také na 12. místě (z 135 světových ekonomikPo obchodním jednání a obědě v místní restauraci s ředitelem se vypravíme do sesterské společnosti této kondomárny, která vyrábí chirurgické rukavice a další gumové výrobky. Informujeme se na druhy, které se tam vyrábějí a další věci týkající se dodávek a podmínek platby. V jejich zasedačce je strašně vedro než se to vyluftuje klimou. Je to únavné hlavně v počasí, kde je každý den kolem 30 stupňů. Zpátky jedeme s řidičem, kterého nám poslali z kondomárny už ráno do hotelu. Chytne nás obrovská průtrž mračen, najednou spadne tolik srážek, že i Honda SUV má problémy a ze všech stran stříkají proudy vody. Taky z toho důvodu vzniká zácpa a cesta zpět nám proto trvá přes hodinu.

Vracíme se po páté hodině odpoledne, celkem znavení, ale po celkem efektivním dni stráveném ve fabrikách, které můžou být potencionálním dodavatelem. Večer se stahujou mraky nad KL a my se celkem již znavení nejen počasím ale i cestováním a nedostatkem spánku vydáváme do místního Megamall neboli nákupního střediska, které je hned vedle hotelu, Asi hodinu hledáme restauraci, neboť se pořád nemůžeme domluvit, kde si zajdeme, protože pořádně nevíme jaká je která. Nakonec vítězí japonský podnik, který jsme zahlédli u jednoho z východů. Prvně si nejsme úplně jistí tím, co dostaneme za 148 MYR, což je prý menu dost velké i pro 4 lidi. Nakonec se tam celí zvykláni vydáme a nelitujeme! Já hned poznávám některé klasiky japonské kuchyně jako Hot Pot, což je polévka, která se většinou vaří sama na vařiči na stole a člověk si tam sám přidává ingredience jako zeleninu, maso ale i syrové vejce. S obav se nakonec stane další kulinářská extáze a téměř i pro Jirku, který zase tak asijské kuchyni neholduje. Zvládne to ale na výbornou a vyzkouší témeř všechno včetně Sashimi (syrových ryb) a dalších mořských potvor :-D

Usínáme zase pozdě nejen kvůli pozdního příchodu, ale taky z důvodu, že píšu svůj blog i když jsem každý večer už celkem v tomto klimatu vyčerpaný.

23.4.

Dnes vstáváme v 8 ráno, zase zvoní ten šílený vyzváněcí ton Slávka, nějaká splašená slepice či co a já v te chvíli nevím kde jsem a co jsem :-D

Čeká nás řidič taxíku, kterého máme objednaného na 9 ráno. Ještě se snažíme na recepci zjistit telefon na firmu, kde bychom rádi brali další zdravotnické produkty, ale ani recepční to nemohou najít na netu. Odjíždíme směr Klang, kde máme domluvenou schůzku u firmy Supermax, která je již současným dodavatelem rukavic. Přivítají nás velice vřele, především Grace, jejíž jméno znamená v češtině Velebnost :-D

Tato návštěva není pro mne přínosem jen proto, že zase více proniknu do této oblasti farmaceutického průmyslu, ale také proto, že začínám vnímat kulturní rozdíly a rozdělení malajské populace. Malajsie je demograficky rozdělena na 50.4%!m(MISSING)alajců, 23.7%!č(MISSING)íňanů, 11%!d(MISSING)omorodých obyvatel a 7.1%!i(MISSING)ndů. Grace například zastupuje čínskou komunitu v Malajsii stejně jako její dvě kolegyně, které jsou čerstvé absolventky místních univerzit. Politickou moc v zemi mají v rukou Malajci, což se samozřejmě Grace nelíbí, ale Číňané ovládají na druhou stranu hospodářství což názorně vidíme v této fabrice. Dále se dovídáme, že je velice težké dostat se na vysokou školu pro tuto komunitu. Nejsou to však přistěhovalci, neboť se již v této zemi narodili. V této době právě probíhají i volby a proto jsou číňané velice zapálení, chcou změnu, cítí se místními utlačováni, neboť současná vláda menšinám moc nenahrává. Neni to úplně naopak než u nás doma? :-)

Co se týče státního zřízení, Malajsie je velmi podobná EU, s tím rozdílem, že hlavou státu je monarcha. Celková populace je 29 179 952. I když se jedná o zemi jihovýchodní asie, již na první pohled mě oslovila svou vysokou životní úrovní. V posledních 25 letech prožívá Malajsie ,,boom" neboli rozkvět, který ji umožnil se změnit ze země třetího světa závislé na vývozu kaučuku a cínu v převážně průmyslovou zemi. V době ekonomického růstu si udržovala přibližně 8%!<(MISSING)/b> růst HDP. Také HDP na hlavu bylo 10,304 US$ v loňském roce což umístilo Malajsii na 64 místo v celosvětovém měřítku. Jen pro porovnání, ČR je 42 místě s 18,579 US$ na hlavu. Možná nám toto srovnání nic neřekne, pokud se radši nepodíváme na sousedící zemi ze stejného regionu, což je Thajsko. To je až na 93 místě s téměř polovičním HDP na osobu: 5,678 US$. To, že země není již třetí svět potvrzuje i gramotnost jenž je nadprůměrná v porovnání se sousedícímy státy. Je to 92%!<(MISSING)/b> u mužů a 85.4%!<(MISSING)/b> u žen.

Tato statistika bude teď názorně a selsky převedena do reálného příkladu, který jsme viděli v praxi v Supermaxu. Téměr všichni manuální zaměstnanci pracující na linkách jsou cizinci převážně z Bangladéže. Tito lidé brzy ztratí práci z důvodu nových pracovních zákonů v Malajsii. Vláda představila nově minimální mzdu 900 MYR, což podle slov Grace ,,Kills the industry''. V minulosti vydělávali tito zaměstnanci kolem 500- 600 MYR, takže tento zákon znamenal pro toto odvětví nutnost automatizace. Viděli jsme tam již linky, které mají nahradit tyto zaměstnance. Na mou otázku, že tito lidé přijdou o práci odpověděla Grace:

,,They need to go back to their country''.

Při odchodu si všimnu vytuněného Swifta neboli sviště hned před fabrikou vedle nějaké modlitebny. Již několik dnů sledujeme sviště v tuningu, je očividné, že místní si své auta celkem vylepšují. Ve 12.30 nás vyzvedne řidič největší fabriky na rukavice na světě, Top Glove, která vyrábí 40.3 miliard rukavic ročneně. Jde poznat rozdíl v přístupu, předešlá firma nás tam nechala dorazit po vlastní ose, na druhou stranu byli ale zase lépe připraveni na jednání.

Přijmou nás velice přátelsky, poznáváme Wendy, Sin (v čestině Hřích) a Leeho. Lee je velice skromný ředitel, který nás brzy představuje čermenovi. Kapacita v oboru, která dostala spoustů ocenění jako podnikatel roku nebo čestná uznání různých institucí, studoval na univerzitě v Texasu. Prvně jsme se dívali na krátké video propagující firmu v americkém stylu a mě hned zaujalo, že všichni musí asi povinně zvedat palce nahoru :-) Po videu jsme byli pozváni na oběd v místní kantýně.

Vše bylo naplánováno k dokonalosti, stoly již připravené s různými pokrmy. Podkresová relaxační hudba doplňovala atmosféru, kde jsme všichni seděli podle zasedacího pořádku který byl promítán na obrazovce. Kromě nás tam byl i jeden holanďan, který se také divil jak již jiní v kondomárně, že musíme být velká firma, když jsme přijeli čtyři:-D Velice lidským přístupem nás překvapil i nejvyšší, který nám začal i s dalším ředitelem servírovat jídlo. Jednalo se o mnoho misek s místními specialitami. Velice dobrý byl jakýsi malý zákusek, který byl zelené barvy a byl z kokosu. Po obědě se ještě všichni fotíme před logem firmy. Holanďanovi se moc nelíbí, že musí taky dát palce nahoru jako všichni zaměstnanci :-D Po focení ještě jednáme se Sin a Wendy o případné spolupráci.

Kolem 4 odpoledne nás zaveze tentokrát jiný řidič zpět do hotelu. Ještě jsme nebyli na Petronas Towers, nejvyšší budově Malajsie (452m), kterou chce Slávek velice vidět a samozřejmě i my, takže se tam vydáváme místním KLM Komuterem, s přestupem v KL Cenral. Bohužel prší, takže neuděláme nejlepší fotky a nahoru na vyhlídku se taky nedostaneme, protože je nutné tam jít již ráno a koupit si lístky, je tam omezený počt zákazníků asi kolem tisícovky a funguje to na systému kdo dřív přijde, ten dřív mele :-) Navštevníci se dostanou pouze do 41 patra, což je prosklená chodba, která spojuje obě veže. Celkově má budova 88 pater. Věže si udržely svůj status nejvyšší budovy světa od jejích dokončení roku 1998 až do roku 2004, kdy byla v Taiwanu postavena budova Taipei 101 (tam bych se taky rád v budoucnu za bývalým spolužákem podíval). V současnosti jsou pak až sedmou nejvyšší budovou světa, avšak pořád si udržuje status nejvyšších dvojiček na světě.

Cestou zpět chceme najít něco na jídlo kolem KL Central, ale venku prší, takže se vracíme na základnu a jdeme do Chilis, americké frenčízy, která má pro změnu i zápaďacké jídlo. Poprvé si dávám v Asii Guiness. Opět se nezapře koloniální vliv...Večer se balíme a připravujeme na přesun do Číny.

24.4.

Brzké probuzení kvůli odletu do Čínské lidové republiky. Jdeme na snídani hned v 6 ráno a potom nám ujede taxík, který máme objednaný, ale pikolík ho přivolá zpátky i s těmi, kteří nám ho vyfoukli :-D V té chvíli přijíždějí i náhradní taxíky, takže nekonec jim to auto necháme a odjíždíme ve dvou osobácích radši než v dodávce, protože máme 4 velké kufry.

Čínská lidová republika, českým přepisem Čung-chua žen-min kung-che-kuo, zkráceně ČLR je nejlidnatější stát světa s 1,454 mld. obyvatel. I z tohoto důvodu můžeme na našem putování vidět obrovské sídliště s výškovými budovami, které jsou prázdné. Jsou vybudovány pro neúnosný nárůst obyvatelstva i přes politiku jednoho dítěte na rodinu. Např oproti roku 2011 se v roce 2012 navýšilo obyvatelstvo o 6,69 mil. Velmi rychle rostoucí ekonomika, vojenská síla i progresivní diplomacie dávají vzrůst nové supervelmoci. Země je od roku 1949 vedena Komunistickou stranou Číny. ČLR se nalézá ve východní Asii při západním pobřeží Tichého oceánu. Od severu k jihu se rozkládá od řeky Amur na 53º s.š. k nejjižnějšímu cípu ostrovů Nan-ša na 18º s.š. Spojnice měří kolem 5 500 km. Čína přímo sousedí se 14 zeměmi. Má suchozemskou hranici o délce 22 800 km a (spolu s mnohem větším Ruskem) nejvíce sousedů ze všech států světa. Čína je svou rozlohou srovnatelná s Evropou, má však dvojnásobek obyvatelstva. Je tedy klimaticky, geograficky, etnicky i kulturně velmi rozmanitá.

Na letišti v KL procházíme obchody a celkem rychle nám to uteče než nám letí spoj MH388 v 09:00 do Šangaje Pudongu i díky tomu, že již začínáme oslavovat Jirkův svátek tím, že mu koupíme malý dárek. Letíme Malajskými aerolinkami, letounem Boeing 777-200. Celkem nám to rychle utíká taky z důvodu, že si dáváme pivo Tiger a až dojde, pijeme Carlsberg. Pijeme samozřejmě jen na zdraví Jirky :-) I z tohoto důvodu se nám podaří se navzájem polít jak pivem tak i vínem:-)

Po příletu nás už čeká společník borců, s kterými tady cestuji, David. Už zdaleka na nás mává a jedeme asi přes hoďku směr Suzhou (Su-čou) 蘇州, což je město a městská prefektura vzdálená 85 km od Šanghaje s dlouhou historií, ležící na dolním toku řeky Jang-c' a březích jezera Tchaj v provincii Tiang sun. Jméno Su-čou znamená doslova ,,probuzená prefektura". V minulosti se pro první slabiku su používal jiný znak než dnes, znamenající ,,ryby a rýže". Město je známé pro své krásné kamenné mosty, pagody a pečlivě navržené zahrady, které se staly vyhledávanou turistickou atrakcí. V roce 1997 byly zdejší zahrady zařazeny na seznam UNESCO. Juang- zahrada Prostého úředníka. V zahradách je také pomník slavného básníka Lu Kuej-menga u kterého se se Slávkem chtěli místní vyfotit :-)Evropan s blond vlasy je tady prostě celebrita:-)

Su-čou bylo také, počínaje obdobím vlády dynastie Sung (960-1279), důležitým centrem produkce čínského hedvábnictví a toto významné postavení si udrželo dodnes. Je rovněž součástí oblasti zvané Zlatý trojúhelník. V roce 2004 dosahoval HDP na hlavu hodnoty 66 826 juanu (tj. přibližně 7 649 USD), páté nejvyšší mezi 659 velkými čínskými městy. Je považováno za kolébku jazyka Wu, jednoho z jihočínských dialektů, kterým dodnes v Číně mluví pře osm milionů lidí.

„Velmi velké a vznešené město… Má 1600 kamenných mostů, pod nimiž může proplout galéra.“ - Marco Polo

Po příjezdu do Noahs hotelu máme chvilku voraz jak se říká a poté nás opět vyzvedne David, který nás vezme do místní restaurace na večeři. Připadá mi to, že jde o hotel, ale jde o jakousi velkou restauraci. David sám objedná spoustů pokrmů, které se servírují na jednom talíři, ale dělí se o něj všichni. Jdu s ním jakoby do kuchyně, kde jsou akvárka a mořské plody vystavené na ledu, třeba jako v Globusu:-D Něco vyberu podle obrázků a on objedná zbytek. Sedíme kolem kulatého stolu, kde je otáčecí skleněné kolo na které nosí prvně zeleninu a potom pořád další a další pokrmy. Je to celkem žranice, i když ještě někteří zápasí trochu s hůlkama, ale nebrání jim to v tom, aby se dobře najedli. Zazní zde legendární věta, kterou Jirka pronese při konzumování sladké ryby, která mu zde chutnala již při jeho první návštěvě před dvěma lety: ,,Ta ryba je dobrá!"

Po večeři nás chce David jako správný hostitel provést ještě po městě nebo někde na másáž, jsme ale všichni unavení a proto se jde na hotel. Jdeme pěšky, což Davida samozřejmě rozhodí, je velice úslužný a asi to bere jako svou povinnost. My mu však řekneme, ať jde za svou rodinnou a vydáme se na krátkou procházku směr hotel. Na pokoji ještě kecáme s Jirkou, ale potom se de spát celkem brzo.

25.4.

Ráno máme sraz s Davidem na 9.30 a proto jdeme na snídani o něco dříve. Jirka chce ještě změnit peníze na Yuany a zároveň nechce nechat Davida dole na recepci čekat, takže jde místo snídane do banky, ale stihne to rychle, takže se vrátí i na snídani.

Po snídani hned vyrážíme s Davidem směr známé atrakce jak již zmiňováno dříve. Prvně na programu jsou zahrady a pagody. První Hansan zahrada, která je v cenru města. Poté Následuje šíkmá pagoda The Tiger Hill, kde musíme dojít celkem kus cesty z parkoviště. Jdeme přes celkem rušnou čtvrť, kde potkáváme postižené žebráky, třeba i na vozíčku, ten si pouští i budhistickou hudbu.

Nakonec navštěvujeme nejkrásnější The Humble Administrator's Garden. Procházíme spoustou velice vymazlených zahrad, kde se stáváme atrakcí pro místní turisty. Místní čínaně, kteří tady sami příjíždějí z různých koutů země si nás buď na tajňačku fotí, nebo nás nesměle osloví o společnou fotografii. V těchto zahradách je spousta pagod, kde si i zajdeme zazvonit na zvon, jedná se o dřevěný kůl, kterým člověk praští do gongu. První zvonice je zpoplatněna a je tam menší zvon. Druhý je již masivní, na šířku několik metrů a člověk musí vyvinout patřičnou námahu aby rozhýbal dvoumetrovou kládu visící na lanech. Procházíme se i po místních trzích a já si nakoupím suvenýry jako čajové sety, které potom dávám z recese na Aukro :-D Podařilo se mi usmlouvat dvě čajové soupravy za 400 CNY (čínský yuan), původně chtěl 480 CNY za jednu :-D Dnes máme opravdu štěstí na počasí a já jsem rád, že jsem si ráno oblékl jen kraťasy a sandále. Večer už mám pěkně spálené čelo od sluníčka...Po prohlídce nás David veze zpět na hotel a máme sraz v 7.30.

Čínská zahrada je koncentrát přírody, umožňující člověku vychutnat krásu a harmonii hor, lesů a vod, aniž by se k takovému zážitku musel prodírat rušivým rykem pouličního života.

Také čínská kuchyně se nedá jednoduše definovat. Základní rozdělení nabízí dlouhá řeka, která víceméně rozděluje Čínu na severní a jižní část. Díky teplému podnebí, vysoké úrodnosti půdy, husté síti řek a blízkosti moře se jedná o nejbohatší kuchyně nabízející po celý rok široký výběr zeleniny, ovoce, masa, mořských i říčních živočichů. Na jih od řeky se pěstuje rýže, která je připravována ve stovkách různých podob. My jsme téměř pokaždé měli rýži smaženou. Vařená bílá rýže se často podává automaticky ke každému jídlu a je obvykle zdarma.

Po večeři jedeme autem směr jezero již bez Petra, ten jde na masáž. My vyrážíme směr jezero Golden Chicken. Večer se rychle ochlazuje a převleču se teda z kraťas a trička do kalhot a vezmu si dokonce i bundu, za kterou jsem po chvíli velice vděčný, protože u jezera fouká vítr. Jirka se diví, kolik se tady toho změnilo za dva roky co tady nebyl. Najednou zde vyrostla další obrovská budova a mnoho dalších. Jde vidět obrosvký ekonomický vývoj Číny.

Večer se ještě sejdeme všichni v našem pokoji 1508 v patnáctém patře a dáme si na desinfekci Slávkovu slivovičku :-)

26.4.

Budím se kolem osmé ráno, Jirka už pracuje na PC jako obvykle. Zajdeme s klukama na snídani a potom nás dole už čeká David. Včerejší plán navštívit fabriku na výrobu náplastí byl změněn, protože se udělalo krásně a chlapi můžou mluvit se zástupci této firmy na Canton výstavě, na kterou již jedou příští týden beze mne.

Po hledání nejzajímavějších míst v Suzhou na netu s Davidem se rozhodneme jet do hlavního město provincie Zhejiang. Hanghzou je proslavené Západním jezerem (Xihu), oblíbeným místem pro svatební cesty. Jeho pověst jako místa zábavy a potěšení sahá do doby dynastie Song. Marco Polo psal o úchvatných ženách a roztomilosti chrámů a zahrad. Za dynastie Qing bylo Hangzhou jedním z nejbohatších měst Číny, ale v polovině 19. stol., za Taipingského povstání, bylo mnoho historických objektů poškozeno. Ačkoli některé z nich byly zničeny, dochovaly se části města nezměněné po staletí. Díky přírodní scenérii tvořené jezerem uprostřed hor si město dodnes uchovává reputaci jednoho z nejznámějších výletních míst. Nejen Hanghzou ale i celá provincie Zhejiang patří mezi nejrozvinutější čínské provincie s dynamickým hospodářských rozvojem v posledních letech. Soustředí se především na lehký průmysl a spotřební zboží na export.

I nás zaujalo nejen svou pestrobarevností ale také atrakcemi jako různé bárky a lodě, které přepravují turisty ne druhý břeh. Jezero je tak rozlehlé, že i David, který je místní číňan si nebyl úplně jistý, kde jsme vlastně nechali auto:-) Je krásný den a to znamená, že se opět připálím na slunci jako včera :-) Procházíme se kolem jezera, přejíždíme z břehu na břeh lodí a sledujeme ruch kolem jezera. Velký vítr umožňuje některým místním pouštět převážně u mostu, kde foukají větry, draky. Dokonce umí znovu vyletět i když jde pod vodu.

Nejen ve městech, ulicích, na nádražích a v obchodních domech ale i u tohoto jezera si člověk uvědomí , že je Číňanů ohromné množství. Lidé se chaoticky hrnou vpřed, předbíhají a odstrkují. Pamatuji se, že na základě tohoto jsem v Japonsku poznal číňany:-D Japonci jsou totiž velice pokorní a spíše ustupují nebo čekají spořádaně ve frontě než aby se někde tlačili což jsme mohli vidět i u poslední katastrofy ve Fukušimě.

Velice unavení po celém dni chození usínáme v autě. Čeká nás dvou hodinová cesta zpět. Je pátek a protože pro číňany začíná prodloužený víkend, několikrát uvázneme v zácpě. Málokdy se používá blinkr pro předjíždění a proto vidíme i několik menších nehod. Místní jsou zvyklí pořád troubit, nejenom na křižovatkách aby na sebe upozornili, ale také na dálnicích při předjíždění. David zapíná bez skrupulí dálkové světla bez ohledu na to, jestli-že jede někdo do protisměru nebo někoho osvětlujeme zezadu :-D Snažíme se s řidičem komunikovat aby neusnul a nakonec kolem půl deváté přijíždíme do města. David má strach, že už se nenajíme, protože je celkem pozdě. Při příchodu do jeho místní restaurace nás nakonec ale obslouží. Jde však vidět, že kuchař již pulíruje své nádobíčko :-D David opět objedná spoustu jídla, které společně jíme. Jde i o několik pálivých pokrmů, s červeným a zeleným čili. Maximálně si to užívám, avšak později na záchodě už mi to zase jako potěšení nepřipadá:-)

Večer se v rychlosti sbalím a ještě píšu blog. Stáhneme fotky do PC a jde se spát, zítra nás čeká brzké stávání.

27.4.

Dnes vstáváme pro změnu brzy, tedy aspoň já, Jirka už je dávno vzhůru jako vždy. Rychle zajdeme na snídani, kde se nám Jirka diví, že si každý den dáváme vajíčka nebo vaječinu, i když právě teď a tady hrozí nakažení ptačí chřipkou. Vyzvedne nás David ve své Hondě a jeho kámoš s přítelkyní v Audině. Evropská auta jsou tady velice exklusivní zboží. Pokud nejsou vyrobeny přímo ve filiálce v Číně, majitel musí zaplatit dovozní daň 100-200%!c(MISSING)eny auta!

Jedeme na vlakáč rychlodráhy, která spojuje města Šangaj a Peking. Byla vystavěna mezi léty 2008 a 2011. Jsme jediní běloši na stanici v Suzhou:-) Spoj směr Peking vyjíždí v 8.29. Samozřejmě přijíždí na čas a i na nástupišti jsou značky podobně jako na peronech Šinkanzenu v Japonsku. Člověk si pak může ušetřit zbytečný stres a běhaní tak jako když jede našimi dobytčáky:-) Rychlovlak jede kolem 300km/h, nejvyšší rychlost, kterou jsme zaznamenali je však 309km/h. Krajina se mění ze zalidněných megapolí, kde se neustále staví nová sídliště a jeřáby jsou až v nedohlednu na rýžová pole a další agrikulturní oblasti. Personál obchází vlak s vozíkem a já si dávám jídlo, které je vakuované jako v letadle. Samozřejmě rýže , nějaká zelenina, pálivá omáčka a krevety. Po několika hodinách cesty se scenérie zvlní a jdou vidět i kopce a jakési lomy. Rychlost vlaku si člověk ani neuvědomí, uvědomujeme si ale, že vlastně během pěti hodin ujede vzdálenost 1379km, jako kdyby jsme projeli celou Evropu za jedno dopoledne:-D

Poslední zastávka před Pekingem je Tianjin což je oblast, která jen potvrzuje rozmach a měřítko této země. V kontrastu tady vidíme slamy a chýše, na které se Slávek již od začátku ,,těší", protože pořád nechce uvěřit jak je Čína bohatá a rozvinutá: ,,Může to být dobře pro ně, ale taky to může znamenat konec evropské civilizace".

Na vlakovém nás vyzvedne taxík v podání dodávky, kterého David zavolal a odjíždíme do hotelu. Odložíme si věci a dáme si pohov. Poprosil jsem Davida ať mi zavolá na irskou cestovku Tripsta, kde jsem zabukoval svůj let do Šangaje a potom Vietnamu. Najednou zjišťuji, že let do Šangaje je zrušen! Volám hned do Tripsty, ale možná proto, že je sobota ráno to tam nikdo nezvedá. Píšu email a naštěstí mi odpovídá nějaká polka, že si můžu změnit let na nějaký dřívější. Odepisuji a čekám jak to dopadne, děláme si srandu s klukama, že s nima budu pokračovat i dále, i když se máme v úterý rozdělit...

Peking je město bohaté na kulturní a historické památky, přesto je moderním, živoucím a rušným velkoměstem s mnoha moderními lákadly pro návštěvníky, je to místo, kde se bez nadsázky potkává historie s dneškem. Také je natolik automaticky chápán jako centrum čínské vlády, až se zdá nemožné, že tomu někdy bylo jinak. A přece- přes polovinu doby existence jednotného čínského státu se sídlo panovníka nacházelo jinde. Ironií historie je první vládce, který byl Mongol a jeho sídlo teprve přenesl do dnešního Pekingu. Byl také zakladatelem dynastie Juan a od roku 1279 po porážce jížních Sungů, vládl celé Číně. Až v roce 1368 Ču Juan-čang mongoly vyhnal a založil novou dynastii Ming. Ve stejném roce se město také přejmenovalo na Pej-pching (Severní mír). Naposled bylo město přejmenováno na Pej-ťing (Severní hlavní město) v počeštěné podobě Peking. Dalších téměř 500 let vládlo Říši středu na 24 císařů dynastií Ming a Čching.

Odpoledne jdeme směr staré město, kde ruch velkoměsta je až moc ovlivněn západem a vidíme zde nejen nejvíce cizinců za svůj pobyt, ale také mnoho vyhlášených drahých značek. Procházíme se centrem a potom zamíříme na vyhlášený trh, kde se prodává grilovaný hmyz. Celkem zajímavý pohled je na malé škorpiony napíchlé na špejli, které místní grilují na ohni. Nejen škorpioni, ale i jiná haveť je nám tady nabízena jako nejepší delikatesa. Bohužel se tentokrát neuchýlíme k pozření tohoto hmyzu. Naše další zastávka je Tiatemen square (Náměstí Nebeského klidu), které je rozlehlé náměstí v centru Pekingu v obvodě Tung-čcheng, pojmenované po bráně Nebeského klidu, která je na severní straně náměstí a odděluje jej od Zakázaného města. Náměstí má velkou kulturně-historickou hodnotu, neboť bylo místem několika významných událostí. Mimo Čínu je náměstí známo především kvůli studentským protestům v roce 1989.Tchien-an-men je srdcem celého Pekingu a Číny. Procházíme se kolem obrovského náměstí, kde je v každý směr asi čtyř proudovka. V 7 má začít nějaká přehlídka tak čekáme, ale moc nás to nenadchne.

K večeru směřujeme do místní restaurace, vaří se zde jako obvykle jen přes poledne a potom zase večer. Opět nás čeká klasická čínská restaurace a opět spoustu různých jídel, která jsme zatím ještě nikdy všechny nesnědli. Vyhlášená je zde pečená pekingská kachna, která je nasekaná na libové kousky i s křupavě propečenou kůžičkou. Zároveň i se zeleninou se balí do jakési tortily zároveň se sladkou hnědou omáčkou. Je to velice dobré a proto si ubalím asi tři. Poprvé se nám podaří sníst asi skoro všechno jídlo :-) Jen tak ze zvědavosti jsem se ptal Davida na to, že proč se tolik plýtvá jídlem. Odvětil, že jejich jídlo se tímto způsobem připravuje, takže těžko vaří jen malé porce. Taky sám uznal, že vláda si je vědoma, že to co se v Číně vyhodí, by nakrmilo pětinu obyvatelstva. Jen tak ze zvědavosti jsem se ptal Davida na to, že proč se tolik plýtvá jídlem, jelikož to vidíme u vedlejších stolů. Odvětil, že jejich jídlo se tímto způsobem připravuje, takže těžko vaří jen malé porce. Taky sám uznal, že vláda si je vědoma, že to co se v Číně vyhodí, by nakrmilo pětinu obyvatelstva.

Po příchodu na hotel se Petr opět vydává na masáž a já pro nějaké piva. Vedeme poté filozofickou debatu nejen o rozmachu Číny ale také o pracovních poměrech v Česku a o změnách v Česku od Velvetové revoluce. Jinými slovy hovoříme o nesmrtelnosti chrousta :-D

28.4.

Dnes nás čeká organizovaný celodenní výlet busem. Ráno se mi opět nechce vstávat, nahrkám do sebe snídani, dnes si poprvé nedávám nudle ani rýži. Jedeme asi hoďku centrem Pekingu, po cestě vidíme olympijskou vesnici z roku 2008.

Dorazíme na Velkou čínskou zeď asi kolem půl 10, je tam celkem kosa. Překvapuje mne i infrastruktura v horách. K čínské zdi vede pravděpodobně i nová železnice a dálnice až do hor. Na parkovišti je spousta autobusů, ale drtivá většina jsou pouze číňané.

Velká čínská zeď (Čchang-čcheng 長城; doslova „Dlouhá zeď“) je starý systém opevnění táhnoucí se napříč severní Čínou. Dnešní podoba zdi byla vybudována za dynastie Ming v době od konce 14, do začátku 17 století. Jejím účelem bylo chránit Čínu před mongolskými nájezdy. Zeď se táhne v ohromující délce cca 3460 km (se všemi odbočkami 8858,8km), východní počátek má v Šan-chaj-kuan (山海关, Shanhaiguan) při mořském zálivu Po-chaj (Bohai) v provincii Che-pej (Hebei) na hranicích vlastní Číny a Mandžuska a končí daleko na západě u Ťia-jü-kuan (嘉峪关, Jiayuguan) v provincii Kan-su na pokraji pouště Gobi, v místech, kudy přes roztroušené oázy kdysi pokračovala západním směrem Hedvábná stezka. Od roku 1987 je Velká čínská zeď zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO.

Navzdory tomu je ochrana zdi dosud nedostatečná; v odlehlejších místech je zchátralá a dochází k jejímu rozebírání na stavební materiál. Zrestaurovány a turisticky zpřístupněny jsou jen některé menší úseky. My jsme navštívili část zvanou jako Badaling. Byl to celkem výšlap, protože některé části jsou velice strmé a člověk se musí i přidržovat zábradlí. Věže, které jsou od sebe rovnoměrně umístěny celkem zapáchají, protože nahrazují toalety:-D Číňané toto dokreslují svým hlasitým chrchláním a pliváním na každém kroku.

Opět se stáváme místní atrakcí, když si chceme udělat skupinovou fotku, najednou si nás začnou fotit i kolemjdoucí a potom se chtějí fotit s náma. Někdy už musíme dokonce utíkat, abychom se dostali zpátky včas, protože odjezd je už v poledne. Přijdeme mezi posledními, protože si chceme koupit ještě nějaký suvenýr, všude na nás pořvávají místní z jejich stánků, je to jakési tržiště, komická kombinace suvenýrů jako jsou fotky, těžítka, magnetky a další blbosti zobrazující vůdce komunistické strany Mao Ce-tunga nebo jeho následovníků. Nakonec jen usmlouváme trika s obrázkem zdi na naše za 75Kč, původně za ně chtěl asi jednou tolik.

Další zastávka našeho výletu jsou vyhlášené hrobky Ming Tomb. Císařské hrobky dynastií Ming je řada mnoha hrobek čínských císařů z dob dynastie Ming. Tyto hrobky jsou důležitou součástí čínské historie a kultury, pročež byla řada z nich v roce 2000 zařazena na Seznam světového dědictví UNESCO. V roce 2003 pak došlo k prvnímu a roku 2004 ke druhému rozšíření o dalších několik hrobek. Jedná se o velice pěkné údolí avšak samotné hrobky mě nezaujaly. Kvůli nedostatečné technologie v padesátých létech minulého století se vše poškodilo a hlavní místnosti umístěny děvět podlaží pod povrchem jsou z tohoto důvodu téměř prázdné.

Poslední částí výletu je projíždka kolem olympijské vesničky olympiády Beijing 2008. Tzv. Ptačí hnízdo, neboli bývalý olympijský stadion je majestání budova okupovaná opět davy lidí a ruchem místních prodavačů, stejně jako u všech dalších atrakcí. Toto místo je však typické lákadlem jakéhosi létajícího draka, kterého prodávají na každém kroku. Zajímavostí je, že malá tvář nebo výjev se opakuje asi co metr a vytváří se tím jakýsi létající had. Kluci se s těmito prodejci chvilku dohadují a nakonec všichni nějaké draky koupí, samozřejmě po slevě. Nejlepší cena, která se nám daří usmlouvat je 4 kusy za 10 CNY, což je asi 30 kaček.

Pěkně znavení po celodenním výletu se necháme vyhodit kousek od hotelu a na místní poměry již celkem pozdě, což je kolem 8 hodiny jdeme na večeři. Hned z venku jde poznat, že David vybral nějakou dobrou, protože je plná lidí. Tak jako v každé jiné i zde je spousta personálu kvůli levné pracovní síle. Tato je však na lepší úrovni a servírky mají i nějaký čínský kostým. Služby a úslužnost jsou tady na denním pořádku, něco co v Česku třeba pořád postrádám:-D Snad se toho někdy dočkáme...dáváme si tentokrát výbornou pekingskou kachnu, i když mě chutnala i ta včerejší, protože jsem ji měl poprvé v životě. Ptačí chřipky se nebojíme, protože se tím vesele nacpává celá restaurace:-D Líbí se mi způsob jakým je tentokrát kachna podávána. Jeden z kuchařů nebo číšníků v roušce a vysoké čepici přijede s vozíkem na které má do zlatova opečenou kachnu a začne ji pečlivě ořezávat kůrčičku. Tu dává na jeden oválnou misku s malou hlavou kachny. Servírka okamžitě přiskočí misku nám dává na stůl. To se opakuje ještě dvakrát, jednou s libovým masem a podruhé maso i s kůžičkou. Tato trojkombinace se dává jak už jsem včera popisoval do tortily. Dnes však máme na výběr ze dvou barev, bílé i zelené. Také nabídka zeleniny, která se do tortily vkládá je pestřejší. Chuť sladké omáčky se k tomu velice dobře hodí a všichni se olizujeme až za ušima...

---

« Previous Entry Next Entry »