Cesta do Kambodži

---

Geo: 10.4959, 104.307

Ráno na recepci zjišťujeme jak je to s lodí během dne a jak se můžeme dostat do přístavu. Loď si objednáváme a kupujeme dva lístky přímo v recepci a dopravu si necháváme taky zařídit v recepci. Objednali nám dvě motorky, které nás tam odvezou. Jdeme se ještě vykoupat pak zabalit a vyrazit. Bohůžel se nám opět nepodařilo být připravení v danou hodinu, šel jsem tedy pány s motorkama, kteří přijeli na čas, poprosit o chvilku strpení. Měli jsme zpoždění jenom pár minut 😊 a tak se ani nezlobili a s úsměvem si dali batohy mezi nohy, nás naložili za sebe a vyrazili jsme. Do přístavu přijíždíme včas, loď je připravená a my se naloďujeme a pomalu vyrážíme. Lidí tentokrát moc nejede, kajuta je tedy poloprázná. Chvilku něco píšu na počítači a pak následuji Martí ven na otevřenou záď, kde děláme nějáké fotky, sedíme a užíváme si vítr ve vlasech. Po nějaké době dojíždíme do přístavu v Ha Tien. Máme zjištěno, že nám má jet autobus kole 16hod, což je za nedlouho, ale hned v přístávu nás kucí s motobajky informují, že jezdí jen jeden autobus za den a to ve 13 hod, že ten v 16 asi před dvěma roky zrušili. No nechce se nám věřit, ale nakonec s nimi usmlouváváme cenu na cenu přijatelnou a opět usedáme na motorku a vyrážíme směr asi 30km vzdáleného Kepu. Cesta je to nádherná, jen na té motorce trochu nepohodlná. Zadky máme osezené jako blázen a už se oba moc těšíme až tam budeme. Necháváme se vysadit kousek od Crab Marketu, protože to na mapě vypadá jako centrum a není to tak úplně od pravdy. Jen ten guesthouse, který sháníme, tu nikde nemůžeme najít. Nechávám tu tedy Martí hlídat batohy a běžím obhlédnout blízké okolí, kolic co stojí a jak to vypadá. Nic moc levného jsem nenašel, takže se vracím s nepořízenou, ale ještě nám zbývá velká část města na druhou stranu od nás. Tu však necháváme až po jídle, protože jsme oba hrozně hladoví. D8váme si grilovanou rybu a grilované olihně. Dobře najezeni ještě kupujeme vodu a jdeme vyrazit. V tom nás zastavil místní TukTukář a chce nás svézt, s díky odmítáme, ale využíváme jeho angličtinu a ptáme se na levné ubytování. Neváhá a doporučuje onen Visal Sak, který jsme nemohli najít a pak jsme zjistili, že je docela daleko a že se nám tam úplně nechce chodit. Nicméně tuktukář se nabízí, že nás tam odveze, cena se nám moc nelíbí, ale po chvilce smlouvání se domlouváme na 1 dolaru. První svezení se v TukTuku si užíváme. Nakonec Guesthouse není zase až tak daleko. Dostáváme pokoj v posledním patře, hned na úrovni střešní restaurace, která je krásná. Moc hezké místo k relaxu a odpočinku a ještě k tomu s internetem. Prostě fakt krásný. Pokoj taky čistý a útulný. Ubytováváme se a jdeme si sednout na terasu. Martí se konečně odhodlává udělat pořádek ve fotkách a nějaké taky uploadovat na internet, abychom o ně v případě nehody nepřišli. Dáváme si kávičku a surfujeme do unavení se.

---