Marrakesh

---

Posledni den, posledni prilezitost probrouzdat Marrakesh.

Navigace mi tu neprisla tak narocna jako ve Fesu, ulicky odpovidaly mapam. Ale pohyb tu byl dost mozna tezsi, protoze neustale okolo jezdi velkou rychlosti mopedy a kola. Domorodci, ac to tak nevypada, je maji pod kontrolou a umi se obdivuhodne vyhybat zmatenym turistum (vyzkouseno na vas, neni zac). A jelikoz jezdi nejspis na zbyly olej z fritezy, tak za sebou zanechavaji smogovou situaci level Cina.

Postupne jsme navstivili madrasu Ben Youssef, ktera byla hodne podobna te, kterou jsme videli ve Fesu, ale zde nas pustili i do patra, takze jsme ji poznali lepe.

Pak jsme zasli do palace Al Bahia, kam nas pred tydnem uz nepustili. Bylo tam sice hodne lidi, ale palac je celkem rozlehly, krasne zdobeny a stoji za navstevu. Jako vsude jinde v Maroku je celkem zajimave, ze nikde neni zadny nabytek, jen hole zdi a semtam fontanka, kterou neslo odnest.

Cestou jsme si vsimli, ze tam, kde pred tydnem byla rozkopana dlouha ulice, tak dnes uz byla kompletne nova dlazba a clovek by nedavne stavebni upravy nepoznal. Pokud to tu cte nekdo z Dopravniho odboru hlavniho mesta Prahy (nebo alespon treba referentka pro Hlavni silnici z Kotehulek), tak se muzete nechat inspirovat.

Potom jsme zasli k hrobkam Saadienu, ktere tedy byly zklamanim - jeden dvorek s nekolika zdobenymi portaly a nizkymi nahrobky. Jako fajn, ale cekali jsme vice.

Pak jsme uz zacali lovit obed, ktery holky chtely v Henna Cafe, aby si tam zaroven nechaly pomalovat ruce. Z kavarny jsem mel pocit, ze spadala presne do stylu "tohle budou hipsterky z Evropy milovat". Personal tvorily mlade holky se skvelou anglictinou, vareni a hennu zajistovala jedna babka z kuchyne. Asi prvni obed, kdy mi kolem nohou behaly zelvy(!!). Jidlo uslo, hennu si nakonec holky udelat nenechaly, protoze to opet vypadalo, ze by vydrzela jen par dni.

Pokracovali jsme do zadrady Majorelle. Je az prekvapive mala, ale i tak do ni dokazali dostat asi 975 typu kaktusu (a to prosim nikoliv ty nase ceske pidizviky v kvetinackach, ale poradne rostle stromy). V modrem domku pak bylo zajimave muzeum berberske kultury - male, ale tak akorat, aby to nenudilo.

Potom uz jsme zamirili do domovske zakladny. Uzili jsme si posledni vecer, domaci nam prichystali skvely tajine kefta, naposledy svedli lite boje v Unu, naposledy si dali do hlavy k nizka futra, naposledy sli spat pod marockymi hvezdami...

---