Advertisement
Published: December 21st 2023
Edit Blog Post
Druhou pomyslnou třešničkou na dortu je pro nás návštěva staré dámy. Dáma přijímá návštěvy pouze ty, které k ní připlují. V přístavišti lodí jsme načas. Je třeba si vystát dlouho frontu na bezpečnostní prohlídku. Co kdyby chtěl někdo Dámě ublížit? Naštěstí si nás pořádková služba všimne a díky mé berli se nám daří předběhnout (s berlí velmi úsměvné) celou frontu a dostáváme se přesně ve 13 hodin k rentgenům. Stará dáma si potrpí na dochvilnost, tak máme radost, že se nám daří.
Po obligátní prohlídce jsme davem hrnuti k molu. V tuto chvíli čarovná moc ohleduplnosti mé berle končí. Turisti se ženou hlava nehlava, berle neberle. Drze mě odstrkují a nadávají mi, že překážím. Nasadím výraz ve tváři, že je lituji a víc to neřeším. Na loď se samozřejmě dostaneme, stejně jako ostatní. Máme pěkná místa na horní palubě a těšíme se, až nám Dáma pokyne na přivítanou.
Loď pluje rychle a za chvíli Dámu vidíme v celé její kráse. Odpolední slunce ji pěkně nasvěcuje. To už loď přistává u mola a strkanice může začít nanovo. Nikam se s Pavlem necpeme, však Dáma o nás už ví a neuteče.
Myslel jsem, že nás bude cudně vítat, ale všichni
příchozí vidí její pozadí. Nehodí se Dámu obtěžovat batohy, tak si je poslušně zamykáme do skříněk za vratnou zálohu čtvrťák. A tady dochází na lámání chleba. Dáma každému dostaveníčko nedopřeje. Někdo musí zůstat venku. My s Pavlem však máme to privilegium, že můžeme vstoupit. Předpokoj samotný je monumentální, není divu, však Dáma něco váží. My můžeme vystoupat až k jejím nohám. Pavel zkouší schodiště, já si počkám na výtah.
Jsme na vrcholu monumentálního podstavce, na kterém se k nebi tyčí Dáma, jeden z dlouholetých symbolů New Yorku. Kolik lidí ji toužilo spatřit na vlastní oči. Kolik radosti vykouzlila, když se po dlouhé plavbě přes Atlantik pasažérům zaoceánských lodí zjevila.
Ano, je to tak. Dnes máme dostaveníčko se sochou Svobody. V podstavci trávíme více než hodinu, abychom si prohlédli muzeum výstavby sochy. I z ochozu podstavce je krásný výhled. Pavel si opět dává schodiště a já se svezu výtahem zase dolů.
Čas pokročil, je vhodné po tomto až dojemném dostaveníčku něčeho pojísti. Naštěstí je tu kiosek s chutným občerstvením. Teď nezbývá než si opět vystát frontu na loď. I když je fronta děsivá, loď ji v klidu pojme. Tentokrát se usazujeme na prostřední palubě. Loď udělá kolem Dámy
půlkruh a přeplouvá z Liberty Islandu na Ellis Island.
Malá vsuvka o administrativním dělení. Řekou Hudson prochází státní hranice New Yorku a New Jersey. Liberty Island s Dámou je ve vodách, které patří New Jersey, ale ostrov samotný je územím státu New York. Celý ostrov je zapsán na seznam památek UNESCO a je americkým národním parkem. Ellis Island sloužil jako první zastávka zaoceánských parníků v New Yorku a přicházející zde podstupovali první přijímací pohovor. Proto z bývalé budovy pohraniční stráže je nyní muzeum imigrace a přistěhovalectví. Jenže tento malý ostrov, který byl přestupní stanicí mezi starou Evropou a Novým světem se během času rozrostl. Takže část ostrova (ta původní) patří státu New York a větší část patří státu New Jersey.
Vylodili jsme se v poklidu, neboť mnoho turistů už zase spěchá dál a tento ostrov je jen zdržuje. My jsme si prošli muzeum, přemítali jsme, jaké to muselo být a kolik nadějí a očekávání v této budově vzalo za své. Na stolkách pohraničníků jsou kopie z května roku 1912 a hemží se to tam převážně českými jmény. V části muzea, které je věnováno novodobým uprchlíkům, nacházíme krátké video, kde svůj příchod do Spojených států amerických popisuje Martina Navrátilová.
Zajímavé to bylo.
Čas se nachýlil, loď je právě v přístavu, spodní paluba je narvaná k prasknutí, ale personál lodi mi vyčlení místo k sezení. Za pár minut přistáváme na jižním cípu Manhattanu. Otáčím se a v pozdním odpoledním slunci vidím Dámu, která neochvějně stojí s pravou nohou mírně pokrčenou a v pravé ruce třímá hořící pochodeň. Mimo jiné se jedná již o pátou variantu plápolajícího ohně.
Tak s touto Dámou jsem měl dnes odpoledne dostaveníčko. A až teď mi dochází, možná trochu pateticky, že dostaveníčko se Svobodou může mít každý z nás. Jen někdo může mít okrajové vnější podmínky těžší. Přesto to na svobodu nemá vliv. Dámu jménem Svoboda musí mít každý sám v sobě a dostaveníčko s ní mít za každodenní svátek.
Advertisement
Tot: 0.082s; Tpl: 0.012s; cc: 8; qc: 42; dbt: 0.0546s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb