Sekvoje a Los Angeles

---

Jsem už postarší pán a spaní ve stanu není pro mě. Po dvou nocích ve stanu jsem měl bloklý záda a rýmu jako hrom. Na to, abych si hrál na zálesáka, jsem už asi trošičku starej. Do stanu mě pozbytek cesty už nikdo nedostane.

Naše další destinace byla Sequoia National Park, kam jsme se jeli podívat na gigantické stromy –Sekvoje. Cesta z Yosemit k sekvojím byla dlouhá asi 190 mil (cca. 300 km) a velká část cesty byly serpentýny. Vyrazili jsme v 7 ráno a kemp ještě spal. Musím říct, že Američani kempujou ve velkým. Myslím, že nemám tolik nábytku ve svém bytě, kolik si ho berou s sebou do kempu. Grily, několik stanů obrovskou ohrádku pro děti, stoly, židle, cokoli vás napadne.

Do Sekvojového parku jsme dojeli někdy po poledni. Sekvoje jsou impozantní stromy, půdorys některých je větší než můj byt a mohou růst i tisíce let. Prošli jsme si několik stezek a viděli řádově desítky sekvojí. Jednou jsme si dokonce projeli i autem, na zemi je padlý kmen a v něm je udělaný tunel pro auta. V parku jsme taky poprvé potkali i medvěda, přesněji medvědici s mládětem. Byli od nás tak 10 metrů a moc si nás nevšímali. Já jsem samozřejmě poprvé s sebou neměl foťák, ale kluci to nafotili. Odcházeli jsme od nich ostrou chůzí, ale samozřejmě důstojně. Cestou jsme potkali americký manželský pár, tak kolem 60 let a varovali jsme je, že tam je medvědice s mladým. Chlap se nám skoro vysmál, že jsou neškodní a jediný problém je, když se člověk dostane mezi matku a mládě. Říkal, že jednou nafilmoval 12 medvědů pohromadě a že dva ho rozhodně nerozhodí. Trochu z nás udělal sraby.

Jinak lidi jsou tady děsně milí. Je úplně normální, že si tu s vámi začne někdo povídat. Běžný pozdrav tu je „how are you?“ tedy „jak se máte?“. Všichni se usmívají, vtipkují a snaží se pomoct. Například u vstupu do parku, vždycky někdo vybírá vstupné. Nestalo se nám, že by se ten člověk neusmíval, nezeptal se jak se máme a nepopřál nám hezký den. Obecně všichni státní zaměstnanci mi tu přijdou velice příjemní, profesionální a vždy připraveni pomoct. Služby jsou tu vůbec mnohem kvalitnější než v Čechách, ale hlavně lidi, co obsluhují jsou mnohem milejší. Jakoby prodávat v obchodě nebo obsluhovat v restauraci byla práce jejich snů.

Ubytování jsme měli poprvé v Motelu, asi v půli cesty mezi Los Angeles (L.A.) a Parkem sekvojí. Cestou byly opravdu ostré serpentýny a museli jsme jet krokem, trochu mi to připomnělo Jižní Ameriku. Ubytovali jsme se asi v 8 večer, byl to zatraceně dlouhý den. Motel byl fajn, pokoje měli klimatizaci a u Motelu byl bazén. Celkově ubytování v Americe není nejlevnější, ale zase je poměrně kvalitní. Mají mnohem lepší poměr cena-výkon než holely v Peru a Bolívii, cena srovnatelná kvalita o několik tříd výše.

Ráno jsme vyrazili do LA, cesta byla něco přes 100 mil dlouhá (kolem 200 km), ale prakticky celá po dálnici. LA a okolí je jedna z nejlidnatějších aglomerací na světě, je to také 3. největší mexické město na světě a rozhodně největší mimo Mexiko. Bylo to znát, spousta nápisů byla jen španělsky a latinos byli vidět na každém kroku. Celkově se mi LA moc nelíbilo, přišlo mi ošklivé a bez duše. Zastavili jsme v centru a prošli si chodník hvězd, kde má každá Hollywoodská celebrita hvězdu se jménem. Na chodníku otravovali poměrně agresivní černoši, cpali do ruky CDčka a když jste si ho vzali, tak za něj chtěli absurdně moc peněz a odmítali si ho vzít zpátky. Po návštěvě chodníku jsme si zajeli prohlídnout zajímavě postavenou koncertní síň a návštěvu LA jsme završili prohlídkou planetária. Moc se nám nedařilo vyfotit nápis Hollywood, protože nad městem byl nejspíš smog, takový mlžný opar.
Na závěr dalšího dlouhého dne nás ještě čekala 120 mil (200 km) dlouhá cesta do San Diega. Cestou byl dost silný provoz, dálnice měla poměrně dlouho 6-8 pruhů a cestou se setmělo. Ujeli jsme to na jeden zátah, docela jsem si zařídil. Pak už jen ubytovat se, dát velmi pozdní večeři a zhroutit se do postele. Tempo je zatím ďábelské, doufám že trochu zvolníme.



V San Diegu se podíváme do vodního světa a do ZOO, pak zamíříme ke Grand Canyonu

---