Jezero Titicaca (2): Plovouci ostrovy a ostrovy Amantani a Taquile

---

Hned na hranici jsem si vsim dalsi atrakce: tahle byla typicka pro Peru, v Bolivii jsem ji nezpatril - taxiky - motorikolky, jak nekde v indii. Vpredu ridic, vzadu misto pro dva, cely pod takovou hadrovou kapotou. Cesta do Puna trvala tri hodiny. Nechal jsem se premluvit a ubytoval se v hostelu od ridice. Celkem prostej, ale slusnej krcalek za malo penez a navic v centru. Co se mi ale nepodarilo, premluvit sprchu aby tekla tepla voda. Recepcni se to na chvilicku povedlo a hned zmizela. Jak zmizela, prestala tyct i tepla voda. Nakonec jsem se teda musel oplachnout v ledove studeny vode. Inu tuzme se. Odpoledne jsem vyuzil k prochazce a navsteve dvou mistnich restauraci a jedny hostpody. Objednal jsem si dvoudenni cestu pomistni atrakci: plovouci rakosovy ostrovy a ostrovy Amantani a Taquile, kde dosud ziji komunity po staru (bez elektriny apod).

Rano me probudil celkem zasadni prujem, v podstate prvni vaznejsi od prijezdu do jizni Ameriky. A je to tady, rek jsem si a narval do sebe prasek. Snad zabere, uvidime. Bere se jednou denne, tak by to mohlo bejt neco silnejsiho. V pristavu jsme se potkali s Brunem - nasim pruvodcem. Byl to domorodec, mluvici puvodne jazykem Quechua, dale ovladal spanelstinu a trochu anglictinu. Pochopil jsem, proc v Peru a Bolivii tak dobre vsem rozumim. Oni indiani totiz nemluvi spanelsky jako rodnym jazykem. Proto mluvi pomaleji a zretelneji. Vetsina se naucila spanelstinu az ve skole. Bruno nam prozradil, ze jezero se spravne quechuysky jmenuje Titi khakha, coz znamena seda (anebo ze by khakha bylo puvod barvy khaki?) puma. Prvni zastavka lodi byla u jednoho z mnoha plovoucich ostrovu.

Islas flotanets, neboli plovouci ostrovy - tez Islas uros jsou umele ostrovy vyrobene z rakosu, asi kilometr od pobrezi. Jejich puvod saha zhruba tisic let zpatky, kdy se mistni lid mluvici jazykem Aymara timto zpusobem branil expanzi incke rise. Lide na ostrovech ziji dodnes, i kdyz populace je rok od roku mensi. Vzhledem k tomu, ze rakos odspodu uhniva, je ostrovy treba shora neustale doplnovat cerstvym rakosem. Mistni par, zijici na ostrove nam nazorne ukazal, jak se takovy ostrov stavi a kotvi do dna. Cely to byla moc zajimava aktrakce, ale na uzavreny ostrovy (ne pro turisty) nas pustit nechteli. Nakoupil jsem aspon nejaky mistni rukodelny vyrobky, protoze jednak byly mnohem hezci nez cokoli ve meste, co jsem do te doby videl a navic sli penize rovnou vyrobcum a ne obchodnikum. Obtezkan suvenyry jsme sli zpatky na lod a pokracovali na (tentokrat uz normalni) ostrov Amantani.

Plavba trvala tri hodiny, jezero Titicaca je totiz poradne velkej kus vody. Na delku meri pres 160 km a na sirku pres 65 km. Hloubka dosahuje temer 300 metru. Teplota vody se i presto ze konci leto pohybovala kolem 9 stupnu Celsia. Konecne jsme dorazili na ostrov. Privitali nas okrojvane zeny - mistni ovsem nemely nahlave burinky, ale saly a vysivany bluzky. Na ostrovech Amantani a Taquile se narozdil od plovoucich ostrovu mluvi jazykem Quechua. Na tehle ostrovech udajne jeste v devadesatych letech nebyla elektrina (dneska tu maji generator, ale nefunguje). Turismus tu zacal teprve pred par lety, takze se tu lze podivat na to jak se kdysi vsude zilo. Ubytovani a strava je v mistnich rodinach. Kazdyho turistu nafasoval jeden vesnican a vyrazilo se k pochodu od pristavu nahoru do vesnice. Cesta dala vsem poradne zabrat, delali jsme nekolik prestavek a domorodci nam davali cichat na prekonani problemu s vyskou k aromaticke rostline, ktera v jazyce Quechua nese jmeno muña. Vypada jako timian, a anglicky nazev je udajne "adska mata". Staveni, kde bydlel muj hostitel lezelo az nahore v horni casti uboci. Vyhled ale stal za to. Vsude kolem nas byly terasy s policky. Na polickach se pestovalo nekolik druhu zita, brambory a lusteniny. Brambory mimochodem udajne pochazi prave z Peru a v Peru se udajne pestuje na 4000 (!) odrud brambor. Na pole dopadalo nadherny svetlo pozdniho podvecera. Klasy jako by byly ze zlata.

Dum ve kterem jsem mel stravit noc byl velmi prostej. Malej dvorek, vpravo kuchyn, staveni z nepalenech cihel, v koute ohniste na kterem se varilo, prostej stul a nic vic. Hospodar tu bydlel s zenou, dcerou a vnoucatama. Zeny pletly a varily, co delal hospodar se mi zjisti nepodarilo. Deti byly moc roztomily a pletly se neustale kolem ohniste.

K jidlu jsem dostal zeleninovou polevku s quinoou a brmbory, rejzi s mrkvi a zvlastni vec, s quechujskym jmenem oca, korenova zelenina, ktera chutnala napadne podobne jako kukurice. Po veceri byl caj z rostliny muña. Po veceri se primotal starsi kloucek - Serjio, apoprosil me, jestli bych ho nenaucil neco anglicky. Prines si i sesit, tak jsem mu do nej zacal malovat zviratka a veci z domacnosti, moc me to bavilo, presto ze moje kresby asi mely casto k svym predloham pekne daleko. Moje ubytovani bylo v chaloupce naproti. Po zebriku jsem vylez nahoru, kde byly dvere ne vetsi nez 140 cm, kterejma se prolezlo do prosty ale ciste zarizeny mistnosti pro hosty.

Vecer jsme sli na vrchol kopce pozorovat zpad slunce a v mistni chajde si dali cerstve usmazeny pirohy - naprosto vynikajici chuti! Kdyz se setmelo, tak se mi naskyt neopakovatelnej pohled na nocni oblohu bez mesice, bez mraku a bez jedinyho rusivyho elektrickyho svetla v okoli nekolika desitek kilometru. Nepopsatelna nadhera. Sedeni v kuchyni ve tme u svicky nebo venku pod hvezdama me moc bavilo. Proto jsem jen s nevoli souhlasil a sel dolu do vesnice na mistni umele usporadanou veselici pro hosty.

Kazdej nafasoval kroj - v mym pripade typickej mistni kulich a ponco a slo se. Spolu se mnou sla hospodarova dcera Irma, oblecena taky do tradicniho kostymu. Vyhravaly nam dve mistni kapely, pricemz tanec byl velmi prostej, Bylo to jako bychom se pretahovali o neco, nebo jako bychom v obou rukou meli pilu a neco rezali. Cela vec ale byla od zacatku velmi umela, a tudiz i ne moc spontanni. Jak to slo, jsem proto zdrhnul zpatky na dum. Stale me navic trapil cim dal horsi prujem.

Dalsi den rano jsme po snidani zahajili sestup zpet do pristavu a prepravili se nad sousedni ostrov Taquile. Na Taquile zije 3000 lidi, na rozdil od 5500 na Amantani. Kroje lidi jsou tu malinko jiny. Chlapy nosej bily kulichy s pestrobarvnou bambuli. A navic pletou. Na Amantani pletou zeny,na Taquile chlapi. Kdo neumi dobre plest se neozeni. Taquile slouzilo ve 30. letech 20. stoleti jako vezeni. Dokonce tu byl veznenej i jeden peruanskej prezident. Navstivili jsme mistni trh s nadhernym vyhledem na more a poobedvali polivku a cerstvyho pstruha - moc velka dobrota. Vedro a nadmorska vyska ale delala svoje, bylo toho za ty dva dny az az, takze jsme pak s vdekem zamirli zpet k lodi a pekne do stinu a hura zpatky na pevninu. Pristi den me ceka cesta do slavneho mesta Cuzco.

P.S. Fotky jsou opet na dvou strankach

---

Photos

Plovouci ostrovy
Takhle se stavi ostrov