Od Gigante de Atacama do Pisagua


Advertisement
Chile's flag
South America » Chile » Tarapacá » Iquique
January 28th 2008
Published: January 29th 2008
Edit Blog Post

Dnesni den zacal velmi brzy, v 8 hodin jsem dorazil do cestovky na Baquedanu na celodenni tour po okoli Iquique. Nevedel jsem presne, co od toho ocekavat, ale tesil jsem se hlavne na el Gigante de Atacama - nejvetsi humanoidni geoglyf na svete (86 m). Nase vozitko byl jeden z tech japonskejch mikrobusu 4x4. Nas sofer a pruvodce v jedne osobe Jose (z nejakyho duvodu polovina vsech mistnich jmena zacina na J a uz se mi to pekne mota), postarsi chlapek v kovbojskym siraku, nas privital a vyrazili jsme. Krome me se jeste vyletu ucastnili 3 ucitele ze Santiaga. Na me pripadlo misto hned vedle ridice.

Vrhli jsme se do ulic, Jose vykladal o vsem moznym, parkrat jsme se jen tesne vyhnuli autu, ja jsem sedel tise a doufal, ze blystivy modlitbicky, ktery mel zaveseny na zpetnym zrcatku opravdu zaberou. Dozvedel jsem se, ze nas vylet bude kulturne-historicky, zrejme protoze vezeme samy ucitele a uz od zacatku jsme dostavali historickou prednasku. Byl jsem malinko nervozni z toho, ze se ridic porad kouka na me jestli jako rozumim o cem je rec, tak jsem jen delal ze jo a on povidal. Pochopil jsem, ze celej den se bude vice mene tykat valky Chile proti Peru a Bolivii, coz je asi jedina valka - a navic vitezna, kterou tahle zeme zazila, takze jsou na to mistni jak se patri hrdi. Jestli jsem to dobre pochopil, tak se celej spor vedl o sever Chile - tehdejsi Peru - kde jsou nejvetsi svetovy naleziste ledku, kterej dneska cyni 51 % mistniho HDP.

Krome cetek na zrcatku jsem si vsimnul budiku ktery jsou normalne v letadle, jako vyskomer a umelej horizont. Pan asi nakupoval na strakach thinkgeek.com Na orkraji mesta je udajne nejvetsi primestska duna na svete. Vypada impozantne v porovnani s malinkejma domeckama vedle ni. Vystoupali jsme po silnici na utesy nad Iquique do pouste, cestu nam lemovaly krome hrobecku jeste kaplicky, ktery vypadaly jak autobusovy zastavky se spoustou vlajek kolem a horicima svickama uvnitr. Uhaneli jsme pousti po silnici rovny jak pravitko, na horizontu se nam tetelil vzduch a silnice se zrcadlila. Do toho hraly z palubniho CD prehravace vypalovacky made in Chile. Nektery byly docela fajn, nektery znely jako ze je nahral nekdo doma na el. pianu znacky Casio.

Prvni zastavka - Tarapaka, prvni bojiste, prvni pribej o hrdinech, kterymu uplne presne nerozumim, ale je to celkem jedno. Proste vypraveni typu "prilbice se leskly, kopi nepratel se jezily, obetovali jsme leve kridlo, ..." Tarapaka je miniaturni vesnice v udoli ricky, ktera vzdoruje mistni pousti. Skoro nikdo tu nezije, jen par starousedliku a gastarbeitri z Bolivie, co opravujou mistni kostelicek. Uvnitr kostelicku je prijemne chladno, prosta vyzdoba a panenky Krista a apostolu pri posledni veceri v zivotni velikosti. Dokonce i prostreno je - pochopitelne ovsem umelohmotnyma atrapama.

Nase dalsi stace byla konecne na Gigantovi. Uprostred marsovske plane je kopec, na kterem kdosi pred 2000 lety vyrobil humanoidni obrazec, pusobi trochu jako buh slunce, s tou koronou kolem hlavy, v rukou jako by mel sklenici a injekcni strikacku, zkousel jsem vymyslet co ta druha vec pripomina, ale nic jinyho me nenapadlo. Je to jedna z tech veci, kterym archeologove pro nedostatek fantazie rikaji proste "ritualni predmet". Slunce jde zrovna do obliceje, takze fotky nejsou nic moc, no ale neda se nic delat.

Dalsi zastavka je na obed v mistni vesnici, ktera zasobovala tezarske kolonie kopacema a kopace nevestkama. Poznavam mistni polivku Casuela, coz je vlastne polivka se zeleninou, bramborama a velkejma kusama hoveziho, k tomu je chleba s uzasnou polivou salsou, co se jmenuje locoto. Pali, ale zaroven ma skvelou
TarapakaTarapakaTarapaka

Posledni vecere
ovocnou prichut. Na zakusek jsme si zajeli na dalsi zastavku doprostred pouste. Raz pouste se mezitim zmenil, pustinu s haldama hlusiny vystridala pustina se stromy Tamarugo, coz jsou jediny stormy, ktery tu dokazou prezit, protoze jejich koreny dosahuji dvojnasobku delky stromu. Cela tahle poust je udajne bohata na vodu, steka sem veskera voda z okolnich hor, jenze, vsechno stece do podzemnich vod a na povrch se nic nedostane, a to malo co se dostane se vypari.

Po zastavce na sladky melouny jsme vyrazili na dalsi bojiste. Urostred haje Tamarugo jsou rozvaliny blatenejch domu osady Dolores, kde to pravdepodobne zase mistni Peruancum nandali. Pripomina to pomnicek a Chilska vlajka. Jeden z ucitelu tu nasel par krasnejch strepu staryho porcelanu. Taky bych se pro neco vypravil, ale ceka me jeste moc dlouha doba a nechci se s tim tahat, tak mozna priste.

Po tyhle zastavce vyrazime na hlavni atrakci dnesniho dne, vesnici Pisagua, ktera je totalne odrizla od sveta az na jednu uzouckou prasnou cestu, ktera jde mnoho kilometru pousti, aby pak sestoupala ze strmejch utesu v krkolomnejch serpentynach dolu k mori. Vyhled na more, utesy a vesnici je naprosto uzasnej, nastesti to tu je dost pusty, takze nevadi, ze cesta je siroka jen na jedno auto. Ve vzduchu visi nejaky dravi ptaci jako pribity. Stoupavy proudy od more je nadnasi, takze to vypada, ze se vubec nehybou.

Kdyz jsme konecne dole, tak navstevujeme hrbitov, za kterej by se nemusel stydet ani Tombstone za dob Wyatta Earpa. Pisagua je proslavena tim, ze se tady Chilsky namornictvo prekvapive vylodilo a provedlo obojzivelnou invazi smerem na pozice aliance Peru-Bolivie a vytvorili tak predmosti pro dalsi expanzi v oblasti. Jose tvrdil, ze Pisagua byla inspiraci pro vylodeni v Normandii za 2. svetovy valky. Mozna, ze ma pravdu. Ve vesnici je nadherna zachovala drevena budova staryho divadla primo na pobrezi. Uvnitr se zastavil cas, vsechno zustalo tak, jak to bylo v 19. stoleti. Na jevisti je slyset priboj, vychazejici jakoby z pod jeviste. Vlastne ne jakoby, protoze pobrezi je min nez 10 metru dal. Krasa.

To uz se ale vracime zpatky, zapada slunce a hole kopce vypadaji jako z bezoveho sametu. Cestou zpatky se jeste stavujeme zpatky u pestitelky melounu, davam si mote, coz je broskvovej kompot, s celyma broskvema a nejakyma kroupama na dne poharu. Myslim, ze z mistni kuchyne jsem poznal celkem dost. Smazeny a grilovany ryby - super, emapanady - maso upeceny uvnitr housky - taky super, ostatni taky vetsinou dobry. Vracime se vecer, jdu to rovnou zabalit, zitra si musim koupit letenku zpatky na jih.


Additional photos below
Photos: 23, Displayed: 23


Advertisement

Strom TamarugoStrom Tamarugo
Strom Tamarugo

Osada Dolores


Tot: 0.207s; Tpl: 0.011s; cc: 21; qc: 107; dbt: 0.1161s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1; ; mem: 1.3mb