Advertisement
Published: January 19th 2008
Prezidentsky palac
Je tohle vojak wehrmachtu nebo prezidenstka garda? Je videt kam po valce zaporaci zdrhali ...Tak uz je to konecne tady! Je desateho ledna a jsem vyrazil na cestu. S sebou jsem sbalil asi 26 kilo veci, coz je docela dost, ale snad si na tu tihu nejak zvyknu. Prvni etapa me zavedla do Rima, kde jsem se placal asi dve hodiny na letisti a druha do Parize, kde se nuda opakovala, taky asi zhruba na 2-3 hodiny. V Parizi uz ale to cekani slo snaset daleko lepe, protoze jsem sedel pred mym B777 a dusi uz byl uplne jinde. Nadesla hodina H a nasackoval jsem se dovnitr. Letadlo to bylo dost veliky, 10 sedacek na sirku. Let z Parize do Santiaga trva 14,5 hodiny, takze na palube ma kazdej televizi a ruzny pocitacovy hry, aby to slo vydrzet. Nastesti ale vetsina cesty probihala v noci, takze ta doba nebyla nijak hrozna. Okolo pulnoci nas jeste nafutrovali veceri, ktera je na dalkovejch letech o poznani lepsi nez sendvice na letech po Evrope. A protoze jsem letel s Air France, tak nechybel jidelni listek, sampus, apod.
Druhej den pozoruju palubni mapu, prekonavame Brazilii a preletame Andy, oboje je pod mrakama. Konecne se dostavame na druhou stranu hor a vyjasnilo se. Pod nama jsou tmave hnedy kamenny
hory, moc hezkej pohled. Konecne konci mesicni krajina a objevujou se zeleny policka, Santiago, pristavame. Hned na letisti uz citim horko. Je tu cca 30 stupnu Celsia, coz je pro muj organismus dost velkej sok. Bal jsem se, jestli me bez zpatecni letenky vpustej do zeme, agent co mi prodaval letenky me presvedcoval ze ne, ale podezrival jsem ho, ze mi jen proste chce prodat 2 letenky misto jedny. Chilskej konzul mi do telefonu prozradil, ze si myslim ze to neni potreba. To me uklidnilo, rozhod jsem se, ze se na nej odvolam az bude nejhur. Ale nebylo to vubec potreba. Pani na celnici byla moc prijemna, vubec se to nepodobalo atmosfere na imigracnim v USA pred 12 lety. Prosvistel jsem si s ni poprve trosku Spanelstinu, usmala se na me, rzitko do pasu a byl jsem definitivne v Chile.
Nechal jsem se zlakat a pohodlne se nechal odvest na hostel autobusikem. Chillihostel je moc prijemna rezidence vedle centra Santiaga, na recepci jsem potkal mistniho stamgasta Pepeho, kterej ceka na odlet na Novej Zeland. Vypada malinko jako Sagvan Tofi a je puvodem z Peru. Vyrazim do vedra najit bankomat abych rozmenil penize. V prvni bance moje karta nefunguje, nenechal jsem
se vyvezt z konceptu a zeptal se na prepazce. Pani me prekvapive poslala do jine banky, tam ze to pry pujde bez problemu. Ale ani v druhe ani ve treti bance jsem nepochodil. To uz teda nebylo samo sebou. Nakonec jsem misto svoji anglicky karty musel pouzit zalozni kartu ceskou, ze ktere ale nechci moc vybirat. A co se nestalo, bankomat mi vydal misto 100 tisic pesos jen 90. No to je teda uvitani jak se patri. Nu coz, hlavne se nenechat znervoznit. Cestou parakem zpatky do hotelu jsem se rozhod zajit na jidlo, abych mel aspon nejakou prijemnou zkusenost na prvnim vyletu. Klasicky jsem menu nerozumnel, tak jsem s dedeckem, co delal v restauraci za kasou pekne probral co je co a nakonec si dal hovezi na houbach s rejzi a zazvorovou limcu. Jeste ze tu jsou ty starecci, mluvi hezky pomalu a maji s nasincem trpelivost. 😊
Vecer se na hostelu poradalo grilovani, na kterym se seslo dost lidi. Predevsim 2 vychodni Nemci, tata hasic v duchodu se synem, ktery prijeli sdolat mistni horstva a meli bagly jeste o neco tezsi nez ja a potom jedna starsi Brazilka-vdova, ktera v Irsku potkala nejakyho Australana a ted tu
spolu byli. Moc mila, snazila se mluvit anglicky, coz v jejim veku urcite neni jen tak, ja jsem ji pro zmenu zahrnoval svou spanelstinou, na tatu hasice jsem se pokusil vybali par nemeckejch vet, ale nebyl to dobrej napad a radsi jsem toho po 5 minutach nechal. Pote tu byl jeste americkej programator jadernech reaktoru v duchodu, ktere zil mnoho let v Nemecku, takze reci u stolu znelo najednou az az. Bylo to moc fajn.
Druhej den za mnou na hostel prisla kamoska Alejandra - jeden z mejch 2 kontaktu v jizni Americe - aby mi ukazala Santiago. Z mesta si pamatuju hlavne: vedro, vedro, vedro. Ulice americkyho typu, palmy, moderni baraky a nekolik velikejch starsich staveb v centru jako prezidenstkej palac, katedrala apod. Santiago se nachazi mezi horama a morem, primo nad mestem se tyci majestatni stity hor, bohuzel vetsinu casu skovany za mlznym smogovym oparem. Zchladit se tu da v podstate jen v kostele a v obchodaku (absolvovali jsme nekolikrat oboji) V obchodaku jsem nasel jednak prodejnu Bata a jednak vsechny decka z mesta. Zamilovali se do fast foodu, chudinky maly... Na mestskym centralnim trhu se zeleninou, ovoccem, masem a jinejma pochutinama se k nam pritocil starej
Divadlo na krizovatce
Tohle opravdu nemelo chybu prodavac, a udivil me tim, ze byl snad vsude v Cechach i na Slovensku, znal kazdy mesto. No ale, nic jsme si od nej nekoupili, coz ho jiste dost rozesmutnelo. Rad bych ho i za tu jeho zemepisnou znalost necim odmenil, ale byli jsme bohuzel po jidle. Den se chylil ke konci, mirime zpatky ke me do hostelu, kdyz tu nahle na prechodu objevi se z cistajasna grupa lidicek a zacnou hrat divadlo pro auta cekajici na cervenou. Maj to perfektne vymakany, jejich skece trvaj presne nez preskoci zelena, a stihnou jeste vybrat do klobouku, maji obrovskej ohlas a penizky se jim jen hrnou. Jsem z nich nadsenej, to jsem nikde jeste nevidel. Jsou opravdu super. Konecne jsem zpatky, delam v troube pizzu z obchodaku a delime se s Brazilkou o jidlo a usinam. Pristi den me ceka vstavani za kuropeni a odlet smer Velikonocni ostrov, uz se nemuzu dockat!
Advertisement
Tot: 0.057s; Tpl: 0.012s; cc: 11; qc: 22; dbt: 0.0297s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb
Drik
non-member comment
Super cestovní deník, jen tak dál !